Když se řekne mejdlíčko, starším pamětníkům se jistě vybaví cukrovinka z doby jejich dětství, která vypadala a údajně i chutnala jako sladší mýdlo.

Když se řekne mejdlíčko, starším pamětníkům se jistě vybaví cukrovinka z doby jejich dětství, která vypadala a údajně i chutnala jako sladší mýdlo. | zdroj: csfd.cz


Mejdlíčka alias kačení mýdlo: Levná cukrovinka našich prababiček byla šíleným nápadem amatérského chemika

TÉMATA: cukrovinky | značky | cukrářství | firmy | žďár nad sázavou

user-avatar

Václav Pokorný

16. 03. 2018 | 13:30

Nejrozšířenější cukrovinkou první poloviny minulého století byla u nás mejdlíčka, na Moravě někdy nazývaná “kačení mýdlo”. Vyráběla se z bramborového škrobu a měla sladce trpkou chuť. Hmota pro tuto levnou pochoutku vzešla z laboratorních pokusů amatérského chemika, jinak ale lékaře Františka Malinovského, který se rozhodl pomoci své tchýni udržet ve Žďáře nad Sázavou výrobu bramborového škrobu.

Mejdlíčka byla levná cukrovinka pro děti, která se bezmála šedesát let produkovala ve firmě Amylon ve Žďáru nad Sázavou. Vyráběla se vařením bramborového škrobu za přítomnosti kyseliny sírové nebo solné, čímž vznikal bramborový cukr nebo sirup. Ten se pak obarvoval na růžovou, bílou, žlutou nebo výjimečně kakaovou barvu a odléval se do pětidílných tabulkových forem. Dobré a přitom levné mejdlíčko vydrželo i dva měsíce měkké.

Autorem patentu byl chemik - amatér František Malinovský, který při svých laboratorních pokusech vyrobil surovinu vhodnou pro tuto cukrovinku.

„Kdy se mejdlíčko začalo vyrábět, se už nepamatuju. Pravděpodobně už na začátku dvacátého století, protože tchyně, která je ročník 1896, prý dostávala každý rok před Vánoci papírový pytlík plný mejdlíček,” uvedla Růžena Vlčková, laborantka ze Škrobáren ve Žďáru nad Sázavou.

V dobových novinách se pak můžeme dočíst, že mejdlíčka byla před válkou žádaným zbožím. Jejich výrobou se zabývalo hned několik továren Amylonu. Po válce však žďárská firma přišla o svá zahraniční odbytiště a v tuzemsku stlačila konkurence čokolády spotřebu škrobových cukrovinek do té míry, že všechny závody postupně provoz zastavily, pouze ve Žďáře na Moravě pokračovali ve výrobě kvůli udržení tradice.  

Pamětníci si ještě vzpomenou, jak si šli za jednu korunu nakoupit mejdlíčka do obchodu nebo cukrárny. Táflička mejdlíček stála jednu korunu, bylo v ní pět kousků po dvaceti halíříchHolky nejvíc milovaly  žlutá "mejdlíčka".

Prodávala se i mejdlíčka ve tvaru tyčinek zabalených do zeleného, modrého, žlutého nebo červeného papíru. Těmi si malé holky také s oblibou malovaly pusu a tváře.

Vyrábělo se i vánoční mejdlíčkové, tedy škrobové cukroví, které se také nalepovalo na provázky a prodávalo jako řetězy na stromeček. Odlévalo se do jiných než typických mejdlíčkových forem či se ručně stříkalo do tvarů pusinek, srdcí a jiných tvarů, polepovalo se obrázky betléma a andělů a přidávalo se do vánočních kolekcí.

Názory na to, jak mejdlíčka chutnala, se různí. Pro jedny to byla ta “nejdobřejší pochoutka na světě”, pro jiné “nepřekonatelný hnus”. Mejdlíčka se vyráběla ve škrobárnách Amylon.

Před válkou byl hlavním akcionářem firmy Amylon ve Žďáru nad Sázavou již zmiňovaný František Malinovský. Po zestátnění v roce 1948 byl Amylon začleněn do státního podniku Škrobárny. Počátkem šedesátých byla výroba mejdlíček převedena na Slovensko, kde však během pár let zanikla.

V současnosti se mejdlíčka znovu objevují na jarmarcích, nejde ovšem o původní, patentovanou receptu, ale o produkty pocházející ze soukromé výroby, které se nevyrábějí z bramborového škrobu, ale z vaječných bílků.

user-avatar

Václav Pokorný

16. 03. 2018 | 13:30

> ExtraStory   |   Inzerce