Muzikál Vlasy byly třetím režijním počinem Miloše Formana v jeho americké emigraci.

Muzikál Vlasy byly třetím režijním počinem Miloše Formana v jeho americké emigraci. | zdroj: csfd.cz


Miloš Forman deset let bojoval za Vlasy a intervenoval u šéfa Pentagonu

TÉMATA: film | miloš forman | muzikál | hollywood | vlasy | miroslav ondříček | new york | hippies | válka ve vietnamu

user-avatar

Yvonne K.

14. 03. 2019 | 13:00

Deset let si musel Miloš Forman počkat na splnění svého snu - přenést na filmové plátno divadelní muzikál Vlasy. Film měl světovou premiéru před 40 lety, 14. března 1979. V době, kdy na Západě již květinovému hnutí dávno odzvonilo a v tehdejším Československu byli máničky a hipíci spojováni s protestem proti socialistickému zřízení.

Jsou to paradoxy – film Vlasy natočil český režisér, který emigroval do USA před komunistickým režimem, a přitom snímek má silně protiamerický tón. Bere si na mušku americký patriotismus a válku Američanů proti komunistickému Vietnamu. Navíc v době, kdy tento válečný konflikt již dávno utichl a Američané by na vietnamské trauma nejraději úplně zapomněli. K tomu všemu Miloš Forman neměl žádné zkušenosti s muzikálem a tento ryze americký žánr spíše nesnášel. Z těchto paradoxů se však zrodil jeden z nejlepších filmových muzikálů historie a jeden z nejkultovnějších filmů o hippies vůbec.  

„Žil jsem v komunistickém režimu tak dlouho, že každý, kdo bojoval proti komunismu, byl pro mě hrdinou. Američané pro mne byli hrdiny, protože bojovali ve Vietnamu právě proti komunismu. Vlasy jsem pojal coby oslavu svobody jako takové. Svoboda předčí vše. Byl jsem nadšený z toho, jak je tato země svobodná, když se na sebe dokáže podívat do zrcadla a vidět i svou temnější stránku,” vysvětloval Forman. Miloš Forman s herci

Boj o filmová práva

Film  byl volně natočen podle stejnojmenného divadelního muzikálu, jenž měl premiéru na Broadwayi v roce 1968. Forman jej náhodně zhlédl při své návštěvě New Yorku v témže roce a byl jím doslova okouzlen. “Líbilo se mi, jak je to barevné a čiší z toho svoboda,” vzpomínal. Už tehdy snil, že z toho udělá film. Bylo ovšem nesmírně obtížné zjistit, kdo k muzikálu vlastní filmová práva. Forman se mnohokrát sešel s lidmi, kteří tvrdili, že je mají, ale vždy se z nich vyklubali podvodníci.

Situace se změnila až po Formanově grandiózním úspěchu jeho dramatu z psychiatrické léčebny Přelet nad kukaččím hnízdem (1975), který byl oceněn pěti filmovými oscary a měl i ohromné tržby. Značka Miloš Forman se v Hollywoodu stala horkým zbožím, a když George Lucas odmítl Vlasy režírovat, padla volba na rodáka z Čech. Formanovi jednoho dne zavolal Lester Persky a řekl, že vlastní práva a navíc má za sebou hollywoodské studio United Artists, které by film rádo vyrobilo.

Jenže to se již psal rok 1977, květinové hnutí dávno zvadlo a většina hipíků z šedesátých let nosila kravaty a chodila poctivě do práce (pokud se neudrogovali k smrti nebo nezahynuli ve Vietnamu). Forman proto váhal, zda se této látky ujme. “A jak jsem váhal a probíral všechna pro a proti, pořád dokola jsem si přehrával svou starou poškrábanou desku. Nemohl jsem si pomoct, ale ty písničky mě pořád ještě braly, což byl nakonec hlavní důvod, proč jsem to vzal. Režírování je citová záležitost a mně se vrátilo mé staré okouzlení,” svěřil se. Příběh party hippies mu navíc umožnil opět rozehrát jeho oblíbené téma – konflikt jedince a společnosti, která nutí k poslušnosti a konformismu.

Na film dostal Forman 11 milionů dolarů, což byl stejný rozpočet jako první Lucasovy Hvězdné války a více než pětinásobek rozpočtu Přeletu nad kukaččím hnízdem. Navíc měl k dispozici na natáčení celých devět měsíců! Miloš Forman s Treatem Williamsem, představitelem Bergera

Donaha

Při výběru herců však Forman zprvu neměl tak úplně volnou ruku, na roli Bergera si od začátku dělal nárok jeden z autorů muzikálu Gerome Ragni, ale nakonec ustoupil pro svůj již pokročilý věk, který by ubral na věrohodnosti Bergerovy postavy.

Do castingu Vlasů se přihlásila spousta zájemců, mimo jiné i tehdy ještě neznámá dívka a pozdější královna popu Madonna, která ale Formana neupoutala. Naopak všechny okouzlila mladá černoška maminka Cheryl Barnesová, která na casting přijela až z Miami, kde pracovala jako uklízečka v motelu. Svou píseň Easy Be Hard nazpívala hned napoprvé.

Z určité lenosti zval Forman část zájemců k sobě do bytu a jednoho dne u jeho dveří zazvonil i vlasatý mladík s kytarou v ruce a představil se jako Bruce Springsteen. Ten ale o roli ve filmu očividně nestál a Formanovi rovnou přiznal, že jej na konkurz ho poslal jeho agent. Zato Treat Williams o roli Bergera bojoval jak lev. Podstoupil spoustu konkurzů, vydal ze sebe maximum, ale pořád nebylo rozhodnuto. Nakonec mu došla trpělivost a na dalším z konkurzů se svlékl úplně donaha, aby dal najevo, že už předvedl vše, co mohl. Tohle gesto komisi přesvědčilo a roli dostal. 

Forman proti hollywoodským zvyklostem neobsadil do filmu žádnou hereckou hvězdu, na kterých muzikály tradičně stály. Ke spolupráci přizval choreografku Twyly Tharpovou, která s filmovým muzikálem neměla rovněž žádné zkušenosti, proto zpočátku odmítala se na filmu podílet. Na pozici hlavního kameramana pak angažoval Miroslava Ondříčka. Ten byl po příletu do Ameriky hodně nervózní, ale po první projekci denních prací bylo jasné, že neletěl zbytečně. Forman mu hned vysekl poklonu: „Tak si myslím, chlapečku, žes to nezapomněl.“ 

Organizace demonstrace

Miloš Forman si už před natáčením filmu pronajal apartmá v Hampshire House na jižní straně Central Parku s výškovým výhledem na areál parku, aby si udělal představu, kde zasadí děj filmu. Potom ze srandy tvrdil, že bude film režírovat přímo z okna.

“Strávil jsem kdysi spoustu času v Central Parku, když se tam houfně kouřila marihuana a proklamovala láska. Viděl jsem brance, jak pálili své povolávací rozkazy, a tak jsem se rozhodl zasadit film právě sem,” objasnil svůj záměr.

Obrovskou davovou scénu demonstrace producenti inzerovali měsíc dopředu v novinách: „Všichni, kdo vzpomínají na děti květin, oblečte se jako tehdy a přijďte na natáčení.“

Nakonec dorazila spousta rockových kapel a hipíků, kteří vytvořili neopakovatelnou atmosféru. Ondříček natáčel scény pochodu na dvanáct kamer. “Představte si – stáli jsme tam: Miloš, v podstatě Čech jako poleno s americkým pasem, vedle něho já a organizujeme si demonstraci,” popisoval Ondříček. Miloš Forman s Miroslavem Ondříčkem

Bylo to na infarkt

Natáčení se neobešlo bez komplikací. Hlavní taneční scéna, která se natáčela 8. ledna v Central parku, byla na poslední chvíli odložena z důvodu napadnutí sněhu. Ondříčkovi při práci praskl obratel a dvanáct týdnů pak točil v kovovém krunýři. Vydržel to, ale opravdu horké chvilky zažil kvůli nápadu na efektní záběr startujícího letadla. Jeho asistent navrhl umístit kameru pod letadlo, které se mělo zvednout těsně nad nimi. Ondříček s tím ale nesouhlasil. Štáb zahnal do bezpečné vzdálenosti a kameru spustil na dálkové ovládání. Letadlo při rolování nabíralo rychlost, najednou se ozvala rána jako z děla a kamera byla na cucky. Změnil se vítr a pilot včas nezareagoval. Při pomyšlení, co všechno se mohlo stát, Ondříček zbledl jako křída a z placu ho odvezli rovnou do nemocnice se srdeční příhodou. 

Bitva o armádu

Na hradbu neochoty Forman narazil, když žádal o pomoc americkou armádu. “Potřebovali jsme tam pomoc armády. Domy, tanky, vojáky… A oni z Pentagonu odpověděli, že nebudou podporovat film, který ukazuje armádu v nepříznivém světle. Že nesouhlasí s filozofií toho filmu a že nám teda nepomůžou,” prozradil Forman. Nemínil ale hodit jen tak flintu do žita a obrátil se přímo na šéfa Pentagonu a českým přízvukem na něj spustil, že je americký občan, platí řádně daně a tím přispívá na armádu, takže nechápe, proč mu odmítají pomoci. Druhý den mu přidělili celý pluk. 

Rozporuplné přijetí

Celosvětová premiéra Vlasů proběhla 14. března 1979 v Century City v Kalifornii a v New Yorku. I přes pochvalné kritiky se film nesetkal s příznivým diváckým ohlasem. Potvrdilo se, že Američané už mají Vietnamu plné zuby a romantika poflakujících se, zdrogovaných hippies je netáhne. Přesto film získal nominaci na Zlatý Glóbus v kategorii Nejlepší muzikál nebo komedii a na Cézara za nejlepší zahraniční film.

Spokojeni ale nebyli autoři divadelního muzikálu Gerome Ragni a James Rado, kterým vadilo, že film zcela postrádá ideologický boj květinové generace. Podle nich se Forman zaměřil na ztrátu iluzí a hippies vykreslil jako zmatené, vyděšené děti, nikoliv jako bojovníky. "Kromě jmen charakterů a některých písní v tom náš muzikál vůbec nepoznáváme," vyjádřili se tvůrci hned po premiéře.

Většího ohlasu se Vlasy dočkaly v Evropě, zejména ve východním bloku, kde bouraly rekordy v návštěvnosti. V Maďarsku se staly vůbec nejvýdělečnějším filmem. Do československých kin se Vlasy dostaly až v květnu roku 1989 a na vstupenky se stály fronty celou noc. V očích tehdejších českých diváků byl tento snímek manifestem svobody, po které tolik toužili, a nikoli kritikou mocenských zájmů Spojených států.

Dnes jsou Vlasy považovány za jeden z nejkultovnějších snímků o květinových dětech a také jeden z nejzajímavějších muzikálů, jaký kdy byl natočen. Společně s filmem Bezstarostná jízda se na filmových fakultách předvádí jako mistrovská ukázka filmového střihu. Z technického hlediska je film velmi zajímavý i proto, že se natáčel v tehdy revolučním systému Dolby Stereo.




user-avatar

Yvonne K.

14. 03. 2019 | 13:00

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu