Mimosmyslové vnímání je způsob získávání informací o okolním světě, který má být založen na dosud neznámých smyslech, popřípadě síle neznámé povahy, která přenos informace umožňuje.

Mimosmyslové vnímání je způsob získávání informací o okolním světě, který má být založen na dosud neznámých smyslech, popřípadě síle neznámé povahy, která přenos informace umožňuje. | zdroj: wn.com


Mimosmyslové vnímání vyžaduje sebedůvěru a dokonalé soustředění

TÉMATA: parapsychologie | psychotronika

user-avatar

Václav Prokůpek

12. 05. 2017 | 13:00

Vést polemiku o tom, zda mimosmyslové vnímání existuje, je ztráta času. Již dávno bylo regulérními vědeckými pokusy dokázáno, že ano. Jedná se o vnímání jevů jinou cestou než smyslovou. Někdy se tomu lidově říká šestý smysl. Patří sem vše, co člověk ví, aniž by to vnímal svými smysly.

Kategorie mimosmyslového vnímání

Nejpopulárnější  je bezesporu telepatie. To je přenos myšlenek mezi osobami nezávisle na vzdálenosti, která od sebe dělí. Jasnozření či jasnovidnost je schopnost mimosmyslového určení současné skutečnosti, nikoli zjišťování dějů příštích. Předpovídání budoucnosti je proskopie, též prekognice, a jejím opakem, čtení z minulosti, je retroskopie. Hypnotizování či předávání sugescí na dálku je mentální sugesce.

Dělení mimosmyslového vnímání vychází z toho, odkud osoba informaci získá. Při telepatii je zdrojem informace jiný člověk, při jasnozření současná událost, při prekognici budoucí událost atd. Důležitým kritériem je též způsob, jakým informace k člověku dojde. V podstatě jsou zde dvě možnosti. Spontánně, když informace přijde do mozku sama od sebe. Příkladně si na někoho čirou náhodou vzpomenete a vtom vám zrovna zavolá nebo ho potkáte. Druhá cesta je vyvolání, kdy se snažíme nějakým způsobem dosáhnout přenosu informace, to je například hypnóza.

Telepatie

Z řeckého základu je to sdělování myšlenek a citů do dálky, přenášení myšlenek. Je to druh mimosmyslového vnímání, s nímž se setkal ve svém životě snad každý člověk. Když už ji nepocítil na vlastní kůži, určitě zná případy přenosů myšlenek ze svého okolí. Je to také jeden z nejprobádanějších druhů mimosmyslového vnímání. Ve skutečnosti telepatie není přenášením myšlenek a ani imaginace vytvářených obsahů, ale sdílení stavu mysli a tím, ovšem v druhém pořadí, i jejího obsahu. Tento obsah však nemusí příjemce rozluštit, proto mohou být telepatické pokusy neúspěšné. Důležitou podmínkou je tu totiž vnitřní naladění telepata. Naprostý úspěch vyžaduje, aby celá jeho bytost byla tím, co chce sdělit. Proto se v ezoterice soudí, že telepatické fenomény nelze vynutit. Dokáže to jen profesionál, mystik, který dospěl k naprostému ovládání své psýchy a všech duševních funkcí vůbec. Schopnost upnout mysl na někoho vůlí ještě neznamená její úplné ovládnutí. To jsou nejzávažnější faktory, které ve své zásadě vylučují telepatii pokusnickou. Telepatie je je údajný přenos informací umožněný mimosmyslovými schopnostmi, tedy nevyužívající technické pomůcky ani známé smysly.

V běžném životě však telepatie funguje. Zvláště u lidí, kteří jsou silně duševně, citově a emočně spjati. U takovýchto lidí dochází k tomu, že myšlenky nebo vnitřní hnutí telepata najdou správného adresáta, i když telepat na něho nemyslí. Zajímavé je to, že poselství v podobě určitých myšlenek nebo vnitřních hnutí adresáta jsou tak dobře poznamenána osobou telepata, že nikdy nedochází k omylu v poznání osoby toto poselství vysílající. Příkladem z běžného života jsou především matky, které jsou silně emočně spjaty se svými dětmi a dokáží telepaticky od nich dostat informaci, že je děti potřebují, byť si děti pochopitelně vůbec neuvědomují, že nějakou telepatickou myšlenku vysílají. 

Jasnozření

Je to především schopnost vidět věci, které unikají běžnému vidění. Jasnozření jako takové je výsledkem rozšířené schopnosti normálního vidění, zvýšení psychické citlivosti a schopnosti identifikovat příčiny změn v citech a pocitech. Toto rozšíření je závislé jen na překonání mentální a psychické těkavosti. Čím dokonaleji je tato těkavost potlačena, tím se člověk stává schopnější pozorovatelem všeho, co se kolem něj děje. Na vrcholu potlačení těkavosti se stává vidcem. Schopnost jasnozření má ovšem několik stupňů. Když někdo potlačí činnost mysli a nikoli smyslů, je schopen vidět tzv. stínové obrazy, které pokládá za symboly skutečných událostí, a někdy jimi jsou. Když však potlačí funkci smyslů, pak vidí za zevní vzhled jevů; vidí tedy skutečnosti, které bývají příčinou zevních událostí. Skuteční jasnovidci jsou velmi zřídkavé a výjimečné osobnosti.

Nelze se však domnívat, že symboly vždy vyjadřují skutečnost. Jako člověk mění své plány, když se chce dopracovat k nějakému výsledku konání, tak se mění symbolické obrazy. V tom je nedostatečnost, které je člověk vystaven, vidí-li symboly. Pokaždé mohou znamenat něco jiného. Když však rozšíří schopnost vidění překonáním těkavosti, pak vidí pohnutky lidí a na jejich základě již snadno vypočítá konečný výsledek jejich snah. Z tohoto důvodu je druh jasnozření, kde se neobjevují symboly, téměř dokonalý. Navíc to ukazuje, že videc je duševně zdravý, kdežto vidění symbolů vždy nasvědčuje tomu, že je tu něco v nepořádku. Někdy je to pouze přehnaná senzibilita, jindy druh neurózy a v nejhorším případě vizionářství šílenců.

Hypnóza

Hypnóza je běžně definována jako změněný stav vědomí. Sugesce můžeme dávat i sami sobě – pak se hovoří o autohypnóze. Časté je, že hypnotizovaný si neuvědomuje, že je v hypnóze a po jejím ukončení  odmítá, že v ní byl. Jen v nejhlubších stupních si na nic nepamatuje. Často se takto vědomě i nevědomě odmítá seznámit s procesy, kterými prošel. Hypnabilita je schopnost vstupovat do hypnózy. Stupně jsou různé a běžně se rozdělují na hypnózu mělkou, střední a hlubokou. Polovina lidí je schopna vstoupit do střední, čtvrtina do hluboké a čtvrtina jen do mělké hypnózy. Opakováním se hypnabilita zlepšuje. Nelze zhypnotizovat pouze jedno procento lidí. Příčina omezení ponoru je ve vědomých i nevědomých blocích. Hypnóza je změněný stav vědomí, který je možné terapeuticky využít. Používá se převážně k léčení neuróz, poruch spánku, závislostí a řešení dalších psychosomatických obtíží.

Nejdůležitější je správné zaměření hypnózy. Je k němu potřeba mnoho znalostí a zkušeností. Oslovení správné části psychiky i volba vhodných sugescí je základem dobrých výsledků. Hlavním jejím využitím je psychoterapie. Tyto terapie se provádějí ve změněném stavu vědomí, aby se omezily bloky vědomí znemožňující práci s tabuizovanými tématy. K naší škodě totiž všemožně skrýváme naše problémy uvnitř a zavíráme je do svých třináctých komnat tak důkladně, že při plném vědomí nejsme schopni o nich mluvit. A právě zde, odborně vedená hypnóza zkušeným praktikem, dokáže pomoci a uzdravovat.

 

user-avatar

Václav Prokůpek

12. 05. 2017 | 13:00

> ExtraStory   |   Inzerce