Ještě před pěti lety byla Johanna zdravou dívkou, plnou života. Dnes je vězněm ve vlastním těle.

Ještě před pěti lety byla Johanna zdravou dívkou, plnou života. Dnes je vězněm ve vlastním těle. | zdroj: odditycentral.com


Mladá žena je alergická téměř na vše, dokonce i na manžela

TÉMATA: nemoci | lidé

user-avatar

Yvonne K.

30. 12. 2016 | 09:15

Devětadvacetiletá Johanna Watkinsonová z Minnesoty trpí velmi vzácným druhem nemoci, která ji způsobuje alergickou reakci na stovky věcí včetně pachu jejího manžela. Od minulého roku žije sama ve své ložnici, a pokud opustí svou bezpečnou zónu, její tělo okamžitě vyhlásí poplach.

Mladá žena trpí alergií prakticky celý život, ale její stav se začal prudce zhoršovat asi před rokem. Nejprve si lékaři mysleli, že jde o potravinové alergie, a tak jí nařídili dietu, ta jí ovšem nepomohla. Posléze jí diagnostikovali takzvanou mastocytózu, což je poměrně vzácné onemocnění, charakteristické excesivním nahromaděním mastocytů (tj. žírných buněk ) v různých orgánech a tělesných tkáních. Dalo by se říci, že u Johanny tyto buňky uvolňují špatné chemikálie na špatném místě a v nesprávnou dobu. Tyto uvolněné chemické látky přetěžují organismus a způsobují alergické reakce a mohou vést až k anafylaktickému šoku s úmrtím. Nemoc byla objevena bohužel teprve před devíti lety, takže se o ní ještě málo ví. Johanna s manželem Scottem v době, kdy ji nemoc ještě nesužovala.

Odhaduje se, že 1 až 15 procent lidí na světě trpí tímto syndromem, ale zatímco ve většině případů jsou alergické reakce spíš mírné, Johannino onemocnění je tak vážné, že její tělo nereaguje na léky ani na chemoterapii a symptomy se dál zhoršují.

V současné době organismus Johanny je schopen tolerovat jen asi 15 druhů potravin včetně koření. Žena jí pouze jednou denně a pokaždé jedno ze dvou pokrmů, u nichž si je jistá, že jí nezpůsobí žádnou alergickou reakci: dušené bio organické hovězí maso s oloupaným a rozmačkaným celerem, mrkví a pastinákem  nebo mleté jehněčí s oloupaným okurkem. Na tento druh poměrně chudé stravy si však nestěžuje a tvrdí, že jí stále chutná. “Jím ráda – je to pro mě radost,” říká. “Je to dar, že mohu dál jíst tato jídla,” dodává. Dnes už taková blízkost mezi manželi možná není.

Jídlo však je jen malou částí z množství věcí, které v ní vyvolávají alergickou reakci. Dalšími  alergeny jsou lidský pach a kosmetické vůně. Každý, kdo by chtěl přijít s Johannou do kontaktu, tak nesmí používat žádné parfémované produkty nebo konzumovat cibuli, česnek a pepř. Horší je, když ani to nepomůže, jako se to přihodilo Johanninu manželovi Scottovi. Ještě do loňského ledna jej Johannino tělo tolerovalo, ale jednoho dne, když se vrátil od holiče, několikrát se osprchoval, převlékl do čistého domácího oblečení, nasadil si masku a vešel k Johanně do ložnice, do dvou minut u ní nastal anafylaktický šok. “V tom okamžiku jsme si oba uvědomili, že jsem se stala alergickou na svého muže,” popisovala zlomový okamžik Johanna.

Scott se od té doby ke své ženě nesmí přiblížit. Oba spí v oddělených ložnicích a komunikují spolu skrze Skype, e-mailovou poštu nebo si esemeskují. “Je to velmi bolestné,” připouští Scott, ale zároveň tvrdí, že jeho láska k manželce tím jen vzrostla. Johannin stav se dál zhoršuje. Žádné léky nezabírají.

Aby toho nebylo málo, manželé se museli loni přestěhovat, protože v bytě, který obývali, vznikla po povodni plíseň. Přístřeší jim naštěstí poskytli přátelé u sebe v domě, jenže jak se Johannin stav dále zhoršoval, museli dbát zvýšené opatrnosti. Tak například přestali vařit v kuchyni, aby pach jídel Johanně neublížil. Také lidé v sousedství skoncovali s grilováním a pořádáním barbecue na zahradách, když se dozvěděli, co to může ženě způsobit. “Máme úžasnou komunitu kolem sebe,” pochvaluje si Scott. “Náš život je napjatý kvůli Johannině onemocnění, ale jen díky obětavosti této komunity je nám dovoleno co nejlépe žít.”

Mladí manželé však nechtějí své přátele ani sousedy déle omezovat, proto Scott předělává starý dům a shání přes crowfundingovou kampaň finance na potřebné vybavení, jako třeba na filtrační systém. Mezitím Johanna dál navštěvuje lékaře a doufá, že jednoho dne objeví lék, který opravdu zabere. To, co ji udržuje v naději a víře, je obrovská láska a podpora lidí, s níž se kolem sebe setkala. “Je to opravdu těžké a nepříjemné, ale nejsme na to sami, a to je na tom to krásné,” uzavírá.

 

témata

user-avatar

Yvonne K.

30. 12. 2016 | 09:15

> ExtraStory   |   Inzerce