Edmond Albius u plodiny, která díky němu proudila z ostrova Réunion do celého světa.

Edmond Albius u plodiny, která díky němu proudila z ostrova Réunion do celého světa. | zdroj: thevintagenews.com


Mladý otrok vymyslel speciální opylovací techniku, díky ní máme vanilku

TÉMATA: vanilka | otroci | černoši | plodiny | rostliny | botanika

user-avatar

Tomáš Chalupa

16. 01. 2019 | 10:00

Edmond Albius byl dvanáctiletý otrok žijící na na malém ostrůvku v Indickém oceánu. Jeho život mohl být zcela bezvýznamný a nikdy by se o něm nikdo nedozvěděl. Přesto právě díky němu máme dnes vanilku jako dostupnou plodinu i ingredienci.

Edmond Albius se narodil v roce 1829 v Santa Suzanně na ostrově Réunion. Byl to jeden z mnoha chudáků, kteří museli na ostrově dřít. Byl nevzdělaný, chudý a otrok. Přesto vyřešil botanickou záhadu, která zaměstnávala nejlepší botaniky té doby.

Šlo o vanilku, kterou přivezli španělští mořeplavci z Mexika. Byla to v oné době dokonalá senzace, po vanilce prahli králové a královny, boháči i šlechta. Mezi její velké fanoušky patřila například proslulá milenka francouzského krále Madame Pompadour, která ji přidávala do polévek.

Jenže vanilky bylo zoufale málo na to, aby mohla uspokojit potřeby evropského trhu. Její cena byla srovnatelná se zlatem. Vanilka se vozila napřed do Londýna a Paříže a později do Východní Indie. Mnoho lidí doufalo, že jejím pěstováním zbohatne, a snažilo se najít místo, kde by se této plodině dařilo. Paříž ani Londýn to pochopitelně nebyly, ale nebylo to lepší ani v Indii. Došlo i na Réunion, kde Francouzi začali rovněž s pokusy pěstovat vanilku. Tušili jste, že vanilkový lusk je vlastně plodem orchideje?

Jenže plantáže nenesly, protože nebyl žádný hmyz, který by je opyloval. V Mexiku malé druhy včel opylovaly vanilku, ale na Réunionu žádné takové nebyly. Vanilka sice rostla a měla dokonce květy, ale bez opylení nenesla své podlouhlé plody, a tudíž z nich nebylo možné získat tolik žádaný extrakt. Celé to zkrátka nefungovalo a veškerá snaha se zdála zbytečná.

Problém se řešil až v Belgii, kde věhlasný botanik Charles Morren přišel s metodou ručního opylování. To ale bylo pomalé a pracné, takže ani tahle metoda se neuchytila. A tady přichází na scénu malý Edmond Albius. Sirotek, jehož rodiče zemřeli po jeho porodu a který pracoval pro místního plantážníka Beaumonta. Chlapec byl inteligentní, jevil zájem o rostliny a Beaumont si ho oblíbil. Bral ho na obchůzky po jeho lánech, a to včetně malé (a pochopitelně sterilní) plantáže vanilky, kterou si přivezl z Paříže. Jednou Baumont zase chodil po pozemcích a Albius ho přivedl k vanilce obsypané vanilkovými boby. Ty vypěstoval sám metodou ručního opylování, jak ji navrhoval Morren. Překvapený Beaumont mu řekl, aby se pokusil vypěstovat více vanilky.

Albius totiž zjistil, že v květu vanilky se nachází tenké víčko, které je možné odklopit a tyčinku s pylem vložit dovnitř. Dvanáctiletý chlapec právě objevil rostellum, speciální část květů, kterou mají hlavně orchideje. Rostellum zabraňuje samoopylení rostlin. Současně našel část rostliny, která produkovala pyl. Celý proces ručního opylení tak byl najednou mnohem jednodušší. Brzy Edmond chodil po plantážích na celém Réunionu a učil místní lidi, jak opylovat vanilku jeho metodou. Sušení vanilkových tobolek

Obchod s vanilkou začal kvést. V roce 1841 neexportoval Réunion žádnou vanilku, o sedm let později to bylo 50 kilogramů, v roce 1885 dvě tuny, v roce 1897 20 tun a na konci století 200 tun. Vanilka proudila z Réunionu i dalších oblastí do Evropy. Edmond z obřího byznysu, který nastartoval, ale nikdy neviděl ani frank. Dokonce se mu jeho prvenství pokusili ukrást, když jistý botanik pochybné pověsti Jean-Michel-Claude Richard tvrdil, že vymyslel tuto metodu a naučil ji Albiuse, když byl na Réunionu na studijní cestě. To naštěstí vyvrátil Beaumont. Albius se alespoň dočkal svobody, když bylo v roce 1848 zrušeno otroctví. Zemřel ale v chudobě a zapomnění v 51 letech.

user-avatar

Tomáš Chalupa

16. 01. 2019 | 10:00

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu