Světový unikát – mozkovna nendrtálce | zdroj: YouTube/Národní muzeum


Mozkovnu zfetovaného neandrtálce objevil Rom, zkoumal amatér a dnes je světovým unikátem

TÉMATA: paleontropologie | antropologie | neandrtálec | gánovce

user-avatar

Jan Kyzlink

12. 10. 2015 | 12:30

Jedním z nejvýznamnějších předmětů Národního muzea v Praze je bezpochyby výlitek mozkovny neandrtálského člověka, který zemřel v lokalitě Gánovce na Slovensku před více než 100 tisíci lety. Tento nález je světovým unikátem, ovšem trvalo dlouho, než si jeho význam oficiální věda vůbec uvědomila. K jeho objevu došlo náhodou a za poněkud bizarních okolností.

Slovensko bylo průmyslovou revolucí postiženo podstatně méně než Čechy a Morava. Těžit ve velkém se tam začalo až ve 20. století. V Gánovcích byl předmětem zájmu travertin, jímž se mimo jiné obkládaly tatranské hotely. Při jeho těžbě kameníci nacházeli kamenné otisky dávných rostlin i zbytky dávno vyhynulých zvířat – norosožců, lesních slonů, želv, šelem. Minerální voda, která tu z hlubin země již od třetihorní éry vyvěrala, nevytvářela jen negativní odlitky vnějších tvarů, ale současně zalévala i tělesné dutiny a postupně je vyplňovala kamenem. Tak vznikaly přesné výlitky krunýřů, páteřních kanálů nebo mozkoven.

Travertinová kupa v Gánovcích na Slovensku

O tyto nálezy se nejaktivněji zajímal Jaroslav Petrbok z Prahy, který ale vědcem v pravém slova smyslu nebyl. Nějakou dobu dělal učitele, ale protože byl předčasně penzionován, věnoval svůj volný čas vlastnímu archeologickému a paleontropologickému výzkumu.

Gánoveckou travertinovou kupu poprvé navštívil v roce 1923 a od té doby se sem často vracel. S kamenickým mistrem Kolomanem Kokym, jenž byl romského původu, se domluvil, aby pro něj pečlivě vybíral a odkládal stranou všechny zkameněliny, kosti a kamenné nástroje, na které při lámání kamene s ostatními dělníky narazí. Tak se i stalo. V roce 1926 Koky objevil slavný gánovecký výlitek. „Měl na sobě i lebku neandrtálce, ale protože se za výlitky vyplácela větší odměna než za prosté kosti, tak bohužel pan Koky tu lebku z výlitku oloupal,“ uvedla archeoložka Ivana Fridrichová Sýkorová.

Jaroslav Petrbok při terénním průzkumu 

Spolu s dalšími nálezy ji Koky Petrbokovi prodal za 100 korun československých. Petrbok se zprvu domníval, že jde o mozek mamuta, neboť byl netypicky velký (má objem asi 1 320 krychlových centimetrů). Proto se zřejmě neobtěžoval, aby nález řádně zdokumentoval. Nikdo tedy nezapsal, jak Koky k unikátní fosílii přišel, kde ji přesně našel a další nálezové okolnosti. Z pozdějšího líčení dokonce vyplynulo, že výlitek ani nepochází přímo z travertinové kupy. Nicméně Petrbok fosílii uschoval a dál zkoumal, až začal tušit, že by mohla souviset s neandrtálcem. Čeští odborníci včetně veleváženého Karla Absolona však jeho názor nebrali vážně.

Geolog Václav Cílek ve své knize Podzemní Praha píše, jak levicově orientovaný Petrbok chtěl nález odeslat do Moskvy. Když mu to vzdělanější kolegové rozmlouvali, nakonec rezignoval se slovy: „Přiveďte mi tedy nějakýho vola, ať se na to podívá."

 Josef Petrbok (vpravo) s preparátorem Národního muzea

Tak se gánovecký výlitek dostal do rukou profesora Emanuela Vlčka z Nitranské akademie věd. Ten Petrbokovu hypotézu potvrdil. Nález pozůstatků člověka z Gánovců je zatím nejstarším známým lidským pozůstatkem z posledního interglaciálu (meziledové doby) na území na území střední Evropy," konstatoval. Tato teorie se zpočátku nesetkala se souhlasem dalších českých odborníků, podpořila ji až v roce 1958 mezinárodní komise složená z tehdejších kapacit v oboru paleontropologie. Až do té doby byla existence neandrtálských populací ve střední Evropě popírána. Profesoru Vlčkovi nakonec dalo za pravdu i uran-thoriové datování provedené v posledním desetiletí 20. století. Datování gánovecké lokality rovněž potvrdilo zařazení nálezu do poslední doby meziledové. Absolutní stáří výlitku mozkovny se odhaduje na 105 000 let, jedná se tedy o ranější a primitivnější formu neandrtálského člověka a zároveň o nejstarší památku jeho přítomnosti na našem území.

Rekonstrukce tváře neandrtálského člověka

My o něm víme, že se choval stejně jako jiní neandrtálci; byl to velmi inteligentní, činorodý a tvůrčí druh člověka, ale patrně trpěl nějakou nepozorností. On nebyl pohřben – nahlížel do toho travertinu. Při tvorbě travertinů vzniká kysličník uhličitý, siřičitý atd., které mají halucinogenní účinky. Když dlouho hledíte do vřídla travertinu, tak se vám může stát, že se vám zatočí hlava a skončíte velmi neblaze. V lepším případě upadnete mimo vřídlo, v tom horším, jako náš neandrtálec z Gánovců, padnete dovnitř a tam si v klidu počkáte, až vás objeví nějaký pan Koky. Tenhle neandrtálec byl velmi neobratný a velmi nepozorný, protože se utopil v tom vývěru minerální vody,“ popsala pravděpodobné okolnosti smrti gánoveckého neandrtálce Ivana Fridrichová Sýkorová.

user-avatar

Jan Kyzlink

12. 10. 2015 | 12:30

> ExtraStory   |   Inzerce