Amin al-Husayni zdraví jednotky Waffen SS, které tvořili i dobrovolníci z řad bosenských muslimů (1943) | zdroj: Bundesarchiv Bild


Příběh českých muslimů: Nitky vedou až k Hitlerovi!

Muslimové to zpočátku neměli v českých zemích lehké. Za první republiky stát muslimskou náboženskou obec neuznal. Komunisté zas ve svatém tažení proti všem náboženstvím zahnali praktikující muslimy do ilegality. Vyjma polistopadové vlády se nad muslimy v Česku smiloval jen říšský protektor. Nacisty a muslimy v té době totiž spojoval společný odpor proti bolševikům a židům. Nitky českých muslimských nacionalistů sahaly až do Berlína k Adolfu Hitlerovi.

user-avatar

Markéta Oderská

7. 01. 2015 | 19:50

Čeští muslimové při modlitbě

Muslimská komunita se v českých zemích však utvářela mnohem dřív, ještě když byla součástí mnohonárodnostní habsburské monarchie. Poté, co Rakousko-Uhersko v roce 1908 anektovalo Bosnu a Hercegovinu, začali za studiem a lepším výdělkem do vyspělejších českých zemí přicházet první bosenští muslimové, zvaní „bosňáci“. Po rozpadu monarchie a vzniku samostatného Československa zde většina z nich zůstala. Připojilo se k nim i několik imigrantů ze Sovětského svazu, převážně Čerkesové a Tataři. Přesto nejpočetnější skupinu muslimské komunity tvořili Albánci, kteří se u nás živili hlavně jako cukráři.

Bosenští muslimové při modlitbě

Když se v letech 1934 až 1935 zakládala "Moslimská náboženská obec pro Československo", čítala okolo 700 členů, z nichž bylo jenom deset Čechů, kteří konvertovali k islámu. V dalších letech však jejich počet narůstal.

Obec si za prvořadý úkol vytkla postavení mešity v Praze. Domáhala se rovněž práva vést matriky svých příslušníků, oddávat, pohřbívat a používat arabštinu jako úřední jazyk. Protože některé její nároky byly v rozporu s tehdejším právním řádem Československa, stát zřízení muslimské obce neschválil.

Muslimové v Bosně (1906)

Tajná policie činnost muslimské obce bedlivě monitorovala. „Nebylo zjištěno, že by se tito moslemíni chovali vůči československému státu nesnášenlivě, nýbrž naopak byl jejich poměr loajální, k jiným vyznáním tolerantní,“ stojí ve zprávě o muslimech z Brna s datem 20. ledna 1937.

Přesto muslimskou náboženská obec s ústředím v Praze uznala až v roce 1941 Eliášova protektorátní vláda a pravděpodobně ji schválil i říšský protektor. Po válce však tyto "islámské výdobytky“ zrušily Benešovy dekrety.

Schůze Vlajky v Lucerně (1942)

Otázkou je, proč uspěli muslimové se svými nároky zrovna v době, kdy demokracie v našich zemích zmírala. Možná proto, že v čele muslimské organizace stál Hadži Mohamed Abdallah Brikcius (původním jménem Alois Bohdan). Tento kontroverzní národovecký antisemita a redaktor časopisu Vlajka byl znám svými pravidelnými kontakty s arabskými pronacistickými vůdci.

Velký muftí (uprostřed) v Saudské Arábii

Na podporu islámu v Čechách a na Moravě proudily ze zahraničí štědré finanční příspěvky. Některé sponzorské dary dosahovaly na tu dobu vysokých částek. Tak například v roce 1943 daroval nechvalně proslulý arabský nacionalista a muslimský vůdce Mohamed Amin el Hussejni české obci muslimů 10 000 korun. Jak známo, Velký muftí spolupracoval s nacistickým Německem i fašistickou Itálií. Pro Hitlera zverboval 30 tisíc vojáků i muslimské divize SS!

Amín al-Husajní zdraví jednotky Waffen SS

Mnozí muslimové jako Brikcius naivně věřili, že němečtí nacisté bojují za zájmy muslimů a pomohou arabským zemím se osvobodit z anglické a francouzské koloniální nadvlády. Proto se radovali z každého vojenského úspěchu Osy zla. Za to si Brikcius po válce odpykal osm let ve vězení. Po svém propuštění v roce 1953 se znovu postavil do čela skomírající muslimské organizace, ale už se mu nepodařilo ji resuscitovat. Lepších časů se muslimové v Česku dočkali až po listopadovém převratu v roce 1989

 

> ExtraStory   |   Inzerce

témata

Komentáře ( )

user-avatar

Markéta Oderská

7. 01. 2015 | 19:50