Jedním z nejzáhadnějších případů v historii exekucí byla trojnásobně nezdařená poprava Johna Henryho Leea v roce 1885.

Jedním z nejzáhadnějších případů v historii exekucí byla trojnásobně nezdařená poprava Johna Henryho Leea v roce 1885. | zdroj: www.devonperspectives.co.u


Muž, kterého nešlo oběsit: třikrát vyvázl z oprátky!

TÉMATA: popravy | kriminalistické případy

user-avatar

Tyrion

18. 05. 2015 | 12:30

Měla to být rutinní poprava, jakých se v Británii konaly tucty. Zkušený kat svázal odsouzenci rychle kotníky, obličej mu zakryl kápí a kolem krku mu uvázal smyčku. Pak poodstoupil dozadu, zatáhl za páku a … nic. Padací dvířka, jimiž se měl oběšenec propadnout ke smrti, se neotevřela.

John Henry George Lee, známý spíše jako John „Babbacombe“ Lee, byl svého času britskou celebritou. Třikrát totiž přežil vlastní popravu a o jeho záhadném příběhu bylo natočeno několik filmů. Přitom chybělo málo a jeho život by se uzavřel v pouhých 20 letech.

Předtím sloužil u námořnictva v Devonportu, ale po třech letech byl kvůli svému zranění propuštěn. Vstoupil do služeb jednoho britského důstojníka, ale ten jej záhy obvinil z krádeže stříbra v hodnotě 20 liber. Lee se k činu přiznal a byl odsouzen k šesti měsícům nucených prací ve vězení v Exeteru.

Po propuštění z vazby jej vzala na milost jeho první zaměstnavatelka, bohatá majitelka panství Emma Keyse, u níž před odchodem k námořnictvu sloužil jako lokaj. Kromě něj na panství pracovala jako kuchařka také Leeova nevlastní sestra Elizabeth Harris.

15. listopadu 1884 propukl v domě požár a po jeho uhašení bylo nalezeno ve spižírně tělo mrtvé Emmy Keyse s podřezaným krkem, které neslo stopy po těžkých úderech tupým předmětem do hlavy. Na zemi byl vylitý parafínový olej a kolem se válely kousky ohořelého papíru.

John Henry George Lee (1864-1945)

Od začátku padlo podezření na Johna Leea, protože v té době byl jediným mužským sloužícím v domě, navíc s poskvrněným trestním rejstříkem. Ostatní personál na něj prozradil, že ke slečně Keyse choval poslední dobou jistou zášť, neboť mu snížila mzdu. Další přitěžující okolností bylo to, že měl pořezanou paži, ačkoliv se snažil vysvětlit, že se poranil, když rozbíjel okno, aby unikl z jídelny před valícím se kouřem.

Přestože důkazy proti Leeovi byly chabé a nepřímé, už dva dny po vraždě jej porota obvinila z úmyslné vraždy a jméno Johna Leea jako pachatele bylo na příkaz koronera zapsáno do úmrtního listu zemřelé. Presumpce viny před vykonáním soudu byla tehdy běžnou praxí. I kdyby ho soud nakonec uznal nevinným, jeho jméno by v úmrtní listu zavražděné navždy zůstalo.

Soud s Johnem Leem se konal 2. února 1885. Leea měl paradoxně obhajovat mladý právník Reginald Gwynne Templer, jenž se znal jak se zavražděnou ženou, tak i s rodinou obžalovaného. Dva dny před začátkem soudního řízení však u něj propukla duševní choroba a byl umístěn do ústavu pro choromyslné, kde ani ne za rok zemřel následkem progresivní paralýzy. U soudu jej nahradil jeho mladší bratr Charles.

Ač Lee vinu tvrdošíjně odmítal, porota jej po 40 minutách líčení uznala vinným a odsoudila ho k trestu smrti oběšením. Když se jej pak soudce otázal, proč s takovým klidem přijal verdikt, odpověděl: „Důvod, proč jsem tak klidný, je ten, že věřím v Pána. On ví, že jsem nevinen.“

Poprava byla naplánována 23. února 1885. Po celou dobu čekání na smrt Lee každému, koho potkal, tvrdil, že je nevinný, a 12 dní před vykonáním rozsudku napsal dlouhý dopis své nevlastní sestře Elizabeth Harris, v němž mimo jiné stálo: “Není žádných pochyb, že po mé smrti vyjde pravda najevo. Musí to být lidé tvrdého srdce, kteří mě poslali na smrt pro nic za nic...“

Později Lee tvrdil, že se mu noc před popravou zjevil anděl, který ho konejšil, že se nemá ničeho bát, neboť je nevinen, a proto nebude popraven. I tak byl ale druhého dne šokován, co se na popravčím lešení odehrálo.

Na podobné šibenici měl být pověšen John Henry Lee.

I když byl celý mechanismus šibenice dopředu otestován a shledán funkčním, v osudný den se padací dvířka zasekla a nešlo s nimi pohnout. Odsouzence odvedli do přilehlé cely a povolali na místo okamžitě vězeňského mechanika spolu s tesařem. Ti však při testu zařízení neshledali žádnou závadu, vše najednou fungovalo tak, jak mělo. Leea proto znovu přivedli na popraviště a znovu se jej pokusili oběsit, jenže ani tentokrát se poklop neotevřel! Po třetím neúspěšném pokusu se mezi zástupci věznice rozhořela vzrušená diskuse. Vězeňský lékař tehdy řekl: „Můžete si tady experimentovat s pytlem mouky, ale neměli byste už dál provádět pokusy na člověku.“

Lee se tak vrátil na celu, a když se o okolnostech jeho popravy dozvěděl tehdejší ministr vnitra William Harcour, okamžitě mu změnil trest na doživotí se zdůvodněním, že „že to by způsobilo šok každému, kdyby dvakrát musel podstoupit muka z blížící se smrti“. Celý případ vyvolal velké znepokojení v tehdejším tisku i parlamentu a deník The Guardian ve svém úvodníku volal po efektivnějším provádění poprav.

Poprava na šibenici

John Lee strávil v žaláři celkem 22 let a celou tu dobu tvrdil, že je nevinen a opakovaně žádal o omilostnění. V roce 1907 byl z vězení nakonec propuštěn a patřičně využil své popularity. Objížděl království a pořádal přednášky, na kterých vyprávěl svůj příběh, který v roce 1912 také knižně publikoval. Podle něj byl pak ve stejném roce natočen i němý film, který se dočkal remaků v roce 1927 a 1939. V roce 1911 se Lee odstěhoval do Spojených států, kde se pokoušel začít žít nový život. Dožil se 80 let a v březnu 1945 zemřel na srdeční záchvat.

Kolem jeho případu se vyrojila řada teorií, snažících se vysvětlit záhadu nezdařené popravy. Představitelé věznice to oficiálně zdůvodnili nesprávným seřízením mechanismu poklopů a nadměrně vlhkým počasím. Řada lidí však za touto událostí viděla zásah vyšší moci ve prospěch nevinně odsouzeného, jiní to zas pokládali za hru černé magie. Část veřejnosti podezírala kata, že přijal úplatek, zatímco další byli přesvědčeni, že šlo spiknutí vězňů v čele s Leem, kteří přenastavili zařízení tak, aby v osudný den selhalo.

Plakát k filmu "Muž, kterého nemohli oběsit"

Záhadou také zůstává, kdo vlastně Emmu Keyse zavraždil. Už rok po nezdařené popravě se začalo proslýchat, že skutečným vrahem byl již zmiňovaný právník Gwynne Templar, jenž slečnu Keyse často navštěvoval a údajně byl i milencem Leeovy nevlastní sestry. Když pak zešílel a skončil v blázinci, pořád tam vykřikoval něco o vraždě a na smrtelné posteli se k ní dokonce i přiznal. Proč a kvůli čemu to vlastně udělal, jakou roli v tom sehrála Leeova sestra, případně i sám John Lee, se už nikdy nedozvíme. Každopádně měl John Lee obrovské štěstí v neštěstí a otázkou je, zda pak se svým zachráněným životem lépe naložil.  

> ExtraStory   |   Inzerce

témata

Komentáře ( )

user-avatar

Tyrion

18. 05. 2015 | 12:30