Mladá láska se konce války naštěstí dočkala.

Mladá láska se konce války naštěstí dočkala. | zdroj: dailymail.co.uk


Muž našel unikátní kolekci dopisů z fronty. Korespondenci si mezi sebou vyměňovali jeho praprarodiče

TÉMATA: 1. světová válka | dopisy | láska | vztahy

user-avatar

Simona Knotková

22. 06. 2019 | 10:00

V roce 2013 našel Brit Stephen Pearmain ve svém podkroví starý kufřík. Ke svému překvapení zjistil, že je plný dopisů a fotografií z 1. světové války. Autory korespondence byla jeho prababička Mary Josephine "Phine" Hazeltine a praděda Albert "Leslie" Cox. Muž se rozhodl, že ze skoro pěti set nalezených listů a fotek vydá knihu Stay Safe My Grenadier.

Čtrnáctiletá Phine a dvacetiletý Leslie se seznámili v létě roku 1914. Jejich vztah ale neměl dlouhého trvání. Pět měsíců poté byl Leslie povolán na francouzskou frontu, kde se stal součástí granátnické gardy. Strávil tam přesně tři roky a 258 dní. Za tu dobu si dvojice vyměnila dopisy, které nám přináší popis války a dění na frontě z bezprostřední blízkosti.

"Jenom krátce k tomu, jak se mám. Střepina granátu mi způsobila lehké zranění na hlavě a ležel jsem v nemocnici. Už jsem se ale vrátil a nyní dohlížím na německé zajatce na základně," píše kupříkladu Leslie v jednom dopise. Vystrašená Phine mu odpovídá: "Proboha, pokus se tam ještě nějakou chvíli zůstat a nevracej se na frontu. Pak snad už to nejhorší skončí. Je to příšerné."

Portrét, který mladá žena svému příteli zaslala 22. listopadu 1917

V jiném listu muž popisuje, jak těsně unikl smrtelné střele: "Jen tak tak jsem teď vyvázl. Přecházel jsem zrovna sám pole a mířil si to do převlékací stanice, když jsem narazil na kousek vybuchlého granátu. Sotva jsem se pro něj skrčil, za zády mi prolétla kulka. Přemýšlel jsem, že si kus granátu ponechám jako talisman, ale byl příliš těžký."

Ani nejistá budoucnost mladým lidem nezabránila v tom, aby si přes dopisy domluvili sňatek. Phine ale mnohdy trpěla prodlevami, ve kterých jí psaní docházela. Její milý se jí za to v další odpovědi omlouvá: "Připadal jsem si tak hrubý poté, co jsem četl tvůj poslední dopis. Vím, jak se cítíš, když ti neodpovídám. Velmi se za to omlouvám, ale jsem tak příšerně zaneprázdněný a rozmrzelý z tohoto místa. I přesto chápu, že je to moje vina, a cítím se zahanbený, že ti nepíšu častěji. Určitě budu."

Leslie v uniformě granátníka, portrét z 24. září 1914

Leslie se zúčastnil také jedné z nejkrvavějších bitev, která se uskutečnila u Passchendale. Phine v té době zrovna pracovala v továrně na munice.

"Počasí je příšerné a celkem nás omezuje. Kdyby tolik nepršelo, byli bychom už dál. Po kolena se brodíme blátem a vodou, země je rozvířená granáty. Není pochyb, že jsme Fricky už pořádně vypráskali. Nebude to trvat dlouho a válka skončí. Velice rád slyším, že pracuješ v továrně na munice. Doufám, že se ti tam líbí. Píšeš, že práce je těžká. Moc se nepřetěžuj, hlavně na nočních směnách. Z toho, co si ale pamatuju, jsi silná. Aspoň se mnou jsi byla," stojí v listu z roku 1917.

Phine oproti tomu popsala, jakou hrůzu zažila při bombovém útoku: "Drahý Leslie, už jsem si myslela, že včera je náš poslední den. Večer byly zase nálety, ale namísto Londýna mířily na nás. Poslali pět vzdušných torpéd na park Shenfield Common a naše továrna se celá třásla. Zdál se mi o tobě tak děsivý sen, drahoušku."

Svatební foto

Jak už můžete tušit podle úvodu, nakonec ale vše dobře dopadlo. V létě roku 1918 se Leslie vrátil úspěšně domů a Phine si 21. září vzal. Výběr z korespondence si prohlédněte v naší galerii.

user-avatar

Simona Knotková

22. 06. 2019 | 10:00

> ExtraStory   |   Inzerce