Lovat a Millin pochodují Normandií

Lovat a Millin pochodují Normandií | zdroj: warhistoryonline.com


Skotský vojín hrál během invaze do Normandie na dudy. Němečtí snajpři ho měli za blázna

TÉMATA: invaze | druhá světová válka | vojáci

user-avatar

Tomáš Chalupa

17. 05. 2015 | 13:00

Jednadvacetiletý vojín Bill Millin seskočil z výsadkového plavidla do studených vln stejně jako tisíce dalších vojáků na pláži Sword při invazi do Normandie. Na rozdíl od nich ale neměl nad hlavou pušku, ale dudy.

Přestože se to může zdát šílené, Millin nebyl považován vojenskými předpisy za neozbrojeného. V britské armádě mají dudy velmi dlouhou tradici sahající až někam k bitvě u Cullodenu v roce 1746. Vojenský dudák byl v historii považován za plnohodnotného vojáka, jehož zbraní jsou jeho dudy a hudba, kterou na ni hraje. 

Bill Millin, syn chudého skotského policajta,  to v armádě dotáhl na osobního dudáka Lorda Lovata, charismatického velitele 1. brigády speciálních sil. Vysoký a obdivovaný důstojník si nadaného Skota oblíbil a nabídl mu, že jej může doprovázet do boje. Britské řády sice zakazovaly, aby dudáci hráli v první linii, ale z toho si Lovat ani Millin nic nedělali a se skotskou tvrdohlavostí se oba rozhodli, že na jejich pláži Sword prostě musí hrát invazním silám dudy.

A tak se Millin společně s Lovatem brodili ke břehu obsazeném Němci a dudák hrál oblíbené písně jako je Hiellan Ladie nebo The Road to the Isles a muži kolem něj postupovali, ale také umírali pod přívalem kulek. Když Lovat požádal Millina, aby zahrál onu známou The Road to the Isles, zeptal se ho Millin v žertu, zda má u toho udělat ony tři tradiční podřepy, které dudáci u této písně dělají. "Ó ano, jistě, to by bylo skvělé," odpověděl mu zcela vážně Lovat. A tak Millin na hranici linie přílivu zastavil a třikrát si podřepnul, zatímco hrál na dudy.

Aniž to v tu chvíli tušil, možná mu tato bláznivá odvaha zachránila život. Později se mu podařilo mluvit s několika zajatými Němci z pevností na pláži Sword a ti mu řekli, že ho jejich snajpři měli na mušce, ale nikdo ho nezastřelil, protože si mysleli, že se zcela zbláznil. Dělat podřepy a hrát na dudy při největší obojživelné operaci války prostě není normální.

Jeho dudy měly o poznání méně štěstí. Byly zasaženy šrapnelem a poškozeny. Millin na ně ještě zahrál jedné malé francouzské rusovlasé holčičce píseň The Nut-Brown Maiden a pak musel konstatovat, že na nástroj již dále hrát nelze. Dnes jsou jeho dudy ve válečném muzeu v Pegasus Bridge. Millin sám se po válce věnoval práci ve zdravotnictví. Jednou se vrátil na místo, kde se vými dudami bojoval, a ke svému překvapení tam potkal paní, ze které se vyklubala ona malá rusovlasá holčička. Svět je opravdu plný neuvěřitelných náhod.  

user-avatar

Tomáš Chalupa

17. 05. 2015 | 13:00

> ExtraStory   |   Inzerce