Socha Klementa Gottwalda vyletěla do vzduchu, přišla o nohu a roztrhla se v rozkroku.

Socha Klementa Gottwalda vyletěla do vzduchu, přišla o nohu a roztrhla se v rozkroku. | zdroj: ustrcr.cz


Na protest proti sovětské okupaci horník odpálil sochu Klementa Gottwalda

TÉMATA: československo | příbram | normalizace | 1979 | klement gottwald | sovětská okupace | sabotáž | atentát | vězni | valdice | uranové doly

user-avatar

Václav Pokorný

21. 08. 2019 | 16:42

V srpnu roku 1978 se Ondřej Stavinoha se svým kamarádem Františkem Polákem rozhodl u příležitosti desátého výročí okupace Československa sovětskou armádou zničit bronzovou sochu Klementa Gottwalda na příbramském náměstí VŘSR. Když se mu to s pomocí trhaviny podařilo, byl to pro komunisty šok. Za svůj čin si odseděl devět let ve Valdicích.

Na náměstí Velké říjnové socialistické revoluce (dnes 17. listopadu) ve středočeské Příbrami stávala dříve socha Klementa Gottwalda, hlavního strůjce komunistického převratu v Československu, budovatele totalitního systému a „prvního dělnického prezidenta. Dílo akademického malíře Břetislava Bendy město zakoupilo v roce 1976 za za cenu 540.600 Kčs.

Před půlnocí 23. srpna 1978 přišel k soše dvaadvacetiletý Ondřej Stavinoha a umístil na ni trhavinu. „Bronzový Gottwald měřil dva metry šedesát. (…) Dal jsem mu to mezi nohy, k tomu dvanáctivteřinový odpalník-zpožďovač, odpálil jsem to plochou baterkou. A utíkal jsem….“ popsal Stavinoha svůj smělý kousek pro web Paměť národa.

Stavinohův „atentát“ byl politicky motivovaný: Gottwald symbolizoval teror, nesvobodu, podřízenost Moskvě. Zajímavé je, že razantní protest neprovedl „agent imperialismu“ či „reakční živel“, jimiž obyvatelstvo soustavně strašila propaganda, nýbrž muž z lidu, horník, zástupce nejvyzdvihovanější profese v zemi.

Ondřej Stavinoha se narodil 14. června 1955 v dělnické rodině ve Znojmě. Do učení nastoupil v Rýmařově (obor zemědělec-mechanizátor), po škole dělal chvíli traktoristu, pak narukoval na povinnou vojnu, ze které odešel do příbramských uranových dolů. Pracoval na šachtě, nijak zvlášť mu to nevadilo, na dřinu byl zvyklý. Ondřej Stavinoha v roce 1972

Když se blížilo desáté výročí okupace, zrálo v něm přesvědčení, že je třeba dát najevo svůj nesouhlas s politickou situací. Příčilo se mu, že okupační armáda je oslavovaná, štvala ho povýšenost komunistického aparátu, všudypřítomní esenbáci a milicionáři. Navíc zrovna chodil s dívkou, jejíž nevlastní otec sloužil u SNB:

„Pořád prohlašoval: ,Letos, při výročí, se nic dít nebude, žádné protesty, všechno máme obšancovaný!‘ Lezlo mi to na nervy. Ve stejné době pořádali esenbáci v Příbrami manévry, obcházeli hospody, buzerovali nás, když měl třeba někdo na bundě našitou americkou vlajku, strhli mu ji z rukávu. Každodenní šikana. Tak jsem si říkal: Já jim dám!“

Jak se v nesvobodném režimu vyslovit proti okupaci a dát najevo, že všichni se nesmířili s národní potupou? Ondřej o tom mluvil s kamarádem ze šachty Františkem Polákem. Nejdřív chtěli protestovat mlčky, chodit třeba v den výročí po městě v černém smutečním oblečení, ale nebyli si jisti, zda by to vůbec někdo vnímal jako jasný protest. 

A tak Stavinoha vymyslel, že zaprotestuje nepřehlédnutelně, že vyhodí do vzduchu symbol bolševického režimu – bronzovou sochu Klementa Gottwalda.

O desítky let později vzpomínal: „Ze šachty jsem vytáhl asi kilo trhaviny na lámání skály, což tenkrát bez obtíží šlo. Trhavina se fasovala, ale nikdy jsme ji nespotřebovali úplně, po odpalech vždycky něco zbylo…“

Výbušniny ukryl v posteli na ubytovně a s Polákem se dohodli, že 21. srpna 1978 půjdou v noci na příbramské náměstí a odpálí sochu. Zdálo se jim ale, že trhavina nebude stačit, a tak do plánu zasvětili známého z hornické ubytovny Jaroslava Týsla, který opatřil ještě další výbušninu. 

Akce nevyšla podle plánu, protože 21. srpna se Polák a Stavinoha kvůli policejním hlídkám na náměstí nedostali. Mladí muži se ale nechtěli vzdát. Na náměstí se tedy znovu vydali kolem půlnoci 23. srpna. Stavinoha umístil na sochu trhavinu a utíkal pryč: 

„Doběhl jsem ke kašně, ozvala se detonace, že mě to poponeslo kousek dopředu. V té ráně jsem se otočil a vidím, jak Gottwald padá k zemi. Současně se vysypala skla, okna i výlohy, tak jsem si pomyslel: Tohle jsem přehnal! (…) Jak jsem později zjistil, ten výbuch sochu roztrhl v rozkroku, a pokud se pamatuju, utrhl Gottwaldovi pravou nohu. Nakonec jsem všechny škody zaplatil, včetně opravy Gottwalda.“ Socha Klementa Gottwalda byla pro mnohé symbolem komunistické zvůle.

Sedm dní chodili oba aktéři normálně do zaměstnání, než si pro ně přišli příslušníci StB. K odhalení jejich činu došlo díky zradě Jaroslava Týsla, který se sám přihlásil na StB a vše vyzradil. 

Krajský soud v Praze se konal ve dnech 22. až 26. ledna 1979. Za trestné činy záškodnictví a nedovoleného ozbrojování byl Ondřej Stavinoha odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu 9 roků do třetí nápravně výchovné skupiny, František Polák dostal sedm let a Jaroslav Týsl vyfasoval jen rok, ale po propuštění do civilu se otrávil plynem.

Ve valdické věznici, kde většinu osazenstva tvořili lidé odsouzení za kriminální delikty, dostal Stavinoha přezdívku Gottwald. Nežli pobývat na společné cele, raději chodil na dvanáctihodinové směny do zaměstnání. Vyučil se sklářem a vyráběl korálky pro sklářský podnik ze Železného Brodu. Pracoval 12 hodin denně, za sebou neustále dozorčího, jeho nadstandardní výdělek šel z pětasedmdesáti procent na náklady věznění a na úhradu škody, tedy na výlohy za opravu zničeného Gottwalda. 

“Ztráta času, ztráta všeho,” hodnotil s odstupem léta strávená v kriminále. “Bylo to nekonečné. Ve vězení, když se dny vlekly, jeden jako druhý, jsem si často říkal: Stálo mi to za to? Ale co člověk nadělá: stalo se, změnit se to nedá. Už je to pryč.“

Socha Klementa Gottwalda z příbramského náměstí zmizela v roce 1990 a léta byla deponována v areálu Technických služeb města. V roce 2016 ji město darovalo Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou.

user-avatar

Václav Pokorný

21. 08. 2019 | 16:42

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu