O našem Slunci stále víme velmi málo, přitom na něm závisíme. Jedním z jevů, které vědci teprve nedávno začali zkoumat, jsou proměny jeho velikosti v závislosti na aktivitách magnetického pole.

O našem Slunci stále víme velmi málo, přitom na něm závisíme. Jedním z jevů, které vědci teprve nedávno začali zkoumat, jsou proměny jeho velikosti v závislosti na aktivitách magnetického pole. | zdroj: newscientist.com


Naše Slunce se zmenší a zase naroste od dva kilometry každých 11 let

TÉMATA: slunce | vesmír | magnetické pole | astrofyzika | sluneční aktivita

user-avatar

Yvonne K.

8. 11. 2018 | 10:00

Slunce roste. A zmenšuje se a znovu se zvětšuje. Každých 11 let kolísá poloměr Slunce až o dva kilometry. Zmenšuje se, když je jeho magnetická aktivita vysoká, a s poklesem aktivity se opět rozšiřuje.

Jak velké je naše Slunce? Záleží, kdy jej pozorujeme. Jeho velikost se totiž  v průběhu solárního cyklu mění. Tento cyklus trvá v průměru 11 roků. To je doba, která uplyne od minima sluneční aktivity do dalšího minima, což je období, kdy je Slunce relativně v klidu. Během ní si Slunce prohodí své magnetické póly.

Podle studie uveřejnění v časopise Astrophysical Journal se poloměr Slunce během jedenáctiletého cyklu zvětší a zmenší o jeden až dva kilometry.

Jak dobře víme, Slunce není stabilní objekt.  Na jeho povrchu se tvoří sluneční skvrny a dochází k výbuchům. Ty nejsilnější erupce třídy X jsou schopné vyprodukovat takové množství energie jako miliarda vodíkových bomb. Kvůli nestabilitě slunečního povrchu není proto snadné přesně vypočítat velikost Slunce.

Vědci z Univerzity Cote d´Azur a Technologického institutu v New Jersey se nedávno zaměřili na takzvaný seismický poloměr Slunce a zjistili, že ten se během solárního cyklu mění. Seismické vlny se pohybují v nitru Slunce a jakákoliv změna velikosti Slunce se okamžitě odrazí ve změněných frekvencích těchto vln.

Získaná data ukázala,  že tyto změny se liší hloubkou, odkud vycházejí. Některé vrstvy uvnitř Slunce se smršťují, zatímco jiné expandují. Vědci zatím neví proč. Předpokládají, že to souvisí se změnami magnetických polí uvnitř Slunce.

Když je magnetická aktivita Slunce nejvyšší, poloměr Slunce se zmenší o jeden až dva kilometry. To není zas tolik, vzhledem k tomu, že celkový rádius je kolem 700 000 kilometrů. Je to, jako by Slunce velmi pomalu, jemně dýchalo. “Je to velmi slabý nádech a výdech, kdy se poloměr Slunce celkově zvýší jen o 0,00029 procent,” uvedli vědci.

Při bližším zkoumání proudů plazmatu si vědci všimli, že zvukové frekvence, které vysílají plazmové vlny šířící se po Slunci, se moc neliší od skutečných hudebních frekvencí, které vnímáme běžným lidským uchem.

“Řekněme, že jste si pořídil saxofon, protože máte rádi jazz. Zahrajete tón, vyjde zvuk, zní to dobře. Pak se ale trubice uvnitř saxofonu náhle roztáhne a rozpětí tónu se sníží. Když ji celou stlačíte, rozpětí se zvýší. Slunce je v tomto smyslu něco jako kouzelný saxofon. Frekvence vln se mění podle toho, jaká je velikost Slunce, a to mohou vědci ze Země docela přesně změřit. Není to ale snadné; abychom dospěli k tomuto objevu, vyžádalo si to 21 let zkoumání za pomoci dvou samostatných vesmírných teleskopů NASA,” řekl jeden z autorů studie Jeff Kuhn.

Oblast výzkumu je známá pod zvláštním názvem – helioseismologie, což je v podstatě ekvivalent terestrické (týkající se Země) seismologie. Je to jak poslouchat poruchy zemské kůry nebo vulkanické otřesy, ovšem uvnitř Slunce. Vnitřní vrstvy Slunce jsou neprůhledné pro elektromagnetické záření, jsou však „průhledné“ pro zvukové vlny.





user-avatar

Yvonne K.

8. 11. 2018 | 10:00

> ExtraStory   |   Inzerce