Slavík modráček – pěvec z čeledi lejskovitých

Slavík modráček – pěvec z čeledi lejskovitých | zdroj: shutterstock


Naslouchejte ptačímu zpěvu. Někteří ptáci jsou geniální mistři hudby

TÉMATA: příroda | živočichové | ptáci | ptačí zpěv | hudba

user-avatar

Václav Pokorný

27. 05. 2018 | 09:00

Zahrady a lesy plné ptačí hudby činí většině lidí potěšení. Zpěv ptáků se nápadně podobá hudbě, ptáci ostatně byli odedávna zdrojem inspirace pro skladatele. Jejich zpěv je stále předmětem vědeckého bádání i obdivu hudebníků.

Na běžnou komunikaci ptákům stačí jednoduché zvuky, kterými s druhými hovoří o každodenních záležitostech, varují před nebezpečím a žádají o potravu. Většina ptáků však dovede vykouzlit i libý zpěv, který se od běžných ptačích „slov“ velmi liší.

Ptákům obvykle není vrozený, ale musí se jej v mládí postupně učit. Trénují a pilují, až dosáhnou mistrovství, na které jednou nalákají samičku. To vše mnoho studií dávno doložilo, včetně toho, že samce na jaře ke zpěvu přiměje zvýšená hladina testosteronu. Jak mohou drobní ptáčci vydávat tak silný a daleko se nesoucí zpěv? 

Hlasivky nemají v hrtanu jako my lidé, ale až na konci průdušnice, tam, kde se rozděluje na průdušky. Nástroj, ve kterém se tvoří ptačí hlas, se jmenuje syrinx. Co do funkce se podobá píšťalce. Většina ptáků je však vybavená ještě vnitřními svaly, které jsou určené speciálně k jemnému ovládání syrinxu. Ptáci z řádu pěvců, mistři zpěvu, jich mají nejvíc.

Mezi našimi opeřenými pěvci je mnoho úžasných mistrů, ale muzikanti si obvykle nejvíc cení kosů. Přednášejí totiž stále nové a neotřelé, libozvučné melodie. Výjimkou nebyla ani hudebnice Joan Hall-Craggs, která po mnoho let poslouchala kosa, který žil na její zahradě. Zvykl si na svou posluchačku natolik, že když nahrávala jeho melodické árie, nijak ho to nerušilo. Jediný kos je sice z vědeckého hlediska málo, přesto byla práce o něm v roce 1962 publikovaná v ornitologickém časopise Ibis. Hudebnice s vytrénovaných uchem zpěv kosa pozorně poslouchala a rovněž zaznamenávala na sonogram.

Předchozí studie tvrdily, že kosi se své melodické písně učí od otců a ostatních dospělých kosů, které slyší v okolí hnízda v období dospívání. Jenže posluchačka se dočkala zajímavějších koncertů. Ačkoli se jednalo o stále stejného ptáka, každým jarem přišel s novou písničkou. A co víc, když cvičil, zpíval stále lépe. Brzy zjara začal s 26 základními motivy. 

Hudebnici se zdálo, že do melodických kousků se občas vkrade nelibozvučné zaskřehotání a disharmonie. Ovšem kos si toho byl vědom. Začal poctivě trénovat každý motiv zvlášť, a to po dobu několika týdnů! Teprve poté je spojoval do delších celků. Přitom některé vynalézavým způsobem pozměnil a změny opět zkoušel, až vybral tu nejlepší a zařadil ji do své skladby. Zakomponoval do ní i zpěv sousedky sýkorky (kosi dovedou napodobit zpěv desítek ptáků, většinou si však od nich vezmou pouze inspiraci pro svou vlastní tvorbu).

Pokud se kosovi něco nepovedlo a udělal v již zavedeném motivu chybu, začal pěkně od začátku, jako když muzikant trénuje skladbu na koncert. V červnu byla píseň kosa zcela jiná nežli na počátku jara. Zpěv zněl mnohem rozmanitěji, melodičtěji a harmoničtěji. Když některé úryvky kosova zpěvu Joan Hall-Craggs přepsala do not a porovnala je s úryvkem hudby geniálního J. S. Bacha, byl cit pro stavbu hudebního motivu velmi podobný. Melodii jiného motivu zase porovnala se známou námořnickou písní a shoda byla značná. 

V pohledu na ptáky jako na muzikanty se někteří vědci staví skepticky. Ale i uznávaný zoolog a etolog Zdeněk Veselovský se domníval, že ptáci si mnohdy se svým hlasem a různými motivy doslova hrají a zpěv stále obohacují a vylepšují. Je jim též běžně dán absolutní sluch, který je u lidí vzácný. Proto když se chocholouš obecný naučil melodii pískanou člověkem a dotyčný pískal falešně, pták ji falešných tónů zbavil.

Kdo má rád hudbu a zaposlouchá se do podvečerního koncertu kosa, obvykle sám dojde k přesvědčení, že je to zkrátka umělec. 

user-avatar

Václav Pokorný

27. 05. 2018 | 09:00

> ExtraStory   |   Inzerce