Portrét Sapfó s perem a voskovými destičkami na jedné z fresek nalezených v Pompejích

Portrét Sapfó s perem a voskovými destičkami na jedné z fresek nalezených v Pompejích | zdroj: wikipedia commons


Našly se dosud neznámé básně od průkopnice lesbické lásky Sapfó

user-avatar

Irena Ruberová

27. 01. 2015 | 07:15

Navzdory někdejší slávě starořecké básnířky Sapfó se do dnešní doby dochoval jen malý zlomek z její kdysi tak plodné tvorby. O to větší nadšení a překvapení mezi historiky vyvolal nedávný objev dvou jejích dosud neznámých básní. Odborníci doufají, že najdou ještě další.

Řecký filozof Platón o ní mluvil jako o „desáté Múze“ a vojevůdce Antipatros ji nazval „Homérem ženského rodu“. Ve své době se těšila velké slávě srovnatelné s popularitou dnešních popových hvězd, ač nebyla žádnou kráskou. Měla však příjemný hlas a uměla skládat básně, při jejichž přednesu se doprovázela hrou na lyru.

Jako vůbec první umělkyně psala v první osobě o svých pocitech a jako první žena se vyznávala z lásky a vášnivého citu k ženám. I když nad její sexuální orientací se stále vznáší otazník, neboť byla provdaná za muže (bohatého kupce, po němž zdědila obrovské jmění), lesbičky jí vděčí za označení ženské homosexuality, jež se odvozuje od ostrova Lesbos, kde se Sapfó narodila.

Řecký ostrov Lesbos

Po nástupu křesťanství však pohansky smyslná Sapfó upadla v nemilost a její tvorba byla zakazována. V Byzanci roku 380 n. l. spálili všechny její knihy. Zbytek nechal zničit papež Řehoř VII., díky němuž lehly popelem všechny klasické knihovny v Konstantinopoli i v Římě. V 19. století se ale u řeky Nilu našly papyry, které obsahovaly alespoň malou část ze ztracené Sapfiny poezie, která původně čítala devět svazků. Tyto papyry ležely v zemi dvě tisíciletí a sloužily jako obaly pro mumie.

Donedávna se dochovala jen jedna celá báseň od Sapfó a podstatná část čtyř dalších. Nedávný nález však rozšířil kolekci Sapfiny tvorby o další dvě.

Nové básně spatřily světlo světa poté, co jeden soukromý sběratel z Londýna, jenž si nepřál být jmenován, konzultoval útržky papyrů, které zakoupil na londýnské aukci, s klasickým filologem a renomovaným papyrologem Dr. Dirkem Obbinkem z Oxfordu. Ten hned v prvním řádku textu rozpoznal Sapfin básnický styl s jejím charakteristickým metrem, jenž básnířka vymyslela a podle níž nese název sapfická strofa.

Fragment nalezeného papyru ze 2. až. 3. století n. l. s textem napsaným v tzv. aiolské řečtině

„Nová Sapfó je naprosto úchvatná,“ neskrývá své nadšení profesor Albert Henrichs z Harvardu, jenž s Dr. Obbinkem zmíněný papyrus zkoumal. „Je to nejlépe zachovalý papyrus, který vůbec existuje, je tam jen pár písmen, které musí být v první básni zrestaurovány, ale jinak ani jedno slovo. Obsah je rovněž strhující,“ poznamenal Henrichs. Sapfó v nich totiž píše o svých bratrech, Charaxovi a Larichovi. Z písemných pramenů se vědělo, že Sapfó, která v dětství přišla o otce, vyrůstala s matkou a třemi bratry, avšak jména dvou bratrů se nyní poprvé objevila v samotné básnířčině tvorbě.

Hérodotos se o spisovatelčině starším bratru, světoběžníkovi Charaxovi, zmiňoval v souvislosti s jeho obchodní cestou do Egypta, kde utratil prakticky celé jmění, aby vykoupil z otroctví krásnou otrokyni jménem Rhodopis, do níž se bláznivě zamiloval. Podle něj pak Sapfó bratrovo milostné poblouznění brutálně zesměšnila v jedné své básni. Žádné stopy po posměchu však nelze vyčíst z její básně o bratrech, která byla nedávno nalezena. Sapfó v nich vyjadřuje spíše obavu z bezpečného návratu svého bratra z námořních cest a také přání, aby její mladší bratr již dospěl. Ve druhé, téměř kompletní Kypridině básni pak přemítá o bolesti a paradoxu neopětované lásky, ač není jasné, komu byla určena, zda ženě, nebo muži. Římští básníci a dramatici kdysi vyprávěli o Sapfině údajné sebevraždě, kdy se z nešťastné lásky ke krásnému Faónovi vrhla z Leukadské skály do moře. Historici to však považují za výplod autorské fantazie.

Jacques-Louis David: Sapfó, Faón a Kupid (1809)

Ručně psaný text na papyru vznikl někdy na přelomu 2. a 3. století našeho letopočtu, tedy téměř tisíc let poté, co Sapfó žila (mezi 630 př. n. l. a 612 př. n. l. –  po roce 600 př. n. l.) Pocházejí z Egypta, kde je v roce 1954 koupil od jednoho obchodníka archeolog David M. Robinson, jenž je pak daroval univerzitě v Mississipi. Ta je však v roce 1980 prodala za 11 400 dolarů anonymnímu kupci.

Egypt, kde žila početná řecká populace, je doslova pokladnicí řeckých básní, černý trh s papyry tam nyní doslova kvete. Odborníci proto předpokládají, že v budoucnu se podaří nalézt ještě další cenné literární památky. Ty se spíše než z archeologických vykopávek vynoří někde na tržnicích, v bazarech či v obchodech se starožitnostmi.

 

témata

user-avatar

Irena Ruberová

27. 01. 2015 | 07:15

> ExtraStory   |   Inzerce