Kostra ženy s mužskými chromozomy

Kostra ženy s mužskými chromozomy | zdroj: bbc.co.uk


Nejstarší známý hermafrodit žil před 2000 lety v Londýně. Vypadal jako žena, ale měl to být muž!

TÉMATA: archeologie | DNA | chromozomy | hermafrodit

user-avatar

Irena Gruberová

17. 12. 2015 | 12:15

Dva tisíce let stará kostra ženy nalezená v Londýně byla geneticky mužem, ale fyzicky ženou. Jde o nejstarší známý případ hermafroditismu na světě.

Kostra neznámé ženy byla exhumována již v roce 1979, ale teprve v nedávné době byla podrobena analýze DNA. Vědci z Londýnského muzea takto zkoumali čtyři z 20 tisíc koster z doby napříč pěti a půl tisíci lety, které muzeum uchovává s cílem získat jasnější obrázek o etnickém složení britské metropole. Výzkum uzavřeli zkonstatováním, že Londýn byl v římské éře stejně etnicky rozmanitý jako v dnešní době – jen 45 procent obyvatel bylo bílé pleti a v různých čtvrtích se hovořilo více než 100 různými jazyky!

Model osady Londinium v době římské říše

Nejzajímavější ze všech zkoumaných koster byla žena označená jako Harper Road Woman, která patřila k první generaci Londýňanů. Měla hnědé vlasy a hnědé oči a zemřela mezi lety 50 až 70, tedy jen pár let po založení osady Londinium Římany. I když se zřejmě narodila v Británii, pocházela podle mitochondriální DNA ze severní Evropy. Přesto si zjevně osvojila římský životní styl soudě podle pohřební výbavy.

Uložena byla do hnědé rakve s náhrdelníkem a bronzovým zrcadlem u nohou a karafou u hlavy. Tyto artefakty naznačují, že šlo o ženu, která zaujímala vysoké společenské postavení.

Ačkoli šperky svědčí o tom, že se chovala a cítila jako žena, a také její kostra nese zřetelné ženské znaky, DNA analýza k překvapení vědců odhalila, že žena byla geneticky mužem. Zda měla mužské, či ženské genitálie, však vědci nemohli zjistit. „Nemáme dostatek důkazů, jak to ovlivnilo její chování,“ prohlásil mluvčí muzea.

Na základě chromozomů X a Y je založeno jedno z nejčastějších systémů určení pohlaví: buňky s dvěma chromozomy X (XX) jsou samice a buňky XY představují samce.

Je možné, že dávná Londýňanka byla postižena takzvaným syndromem testikulární feminizace neboli Morissovým syndromem, což je dědičná genetická porucha, kdy tělo postiženého nereaguje na mužský hormon androgen, který u zdravých jedinců stimuluje vývoj druhotných pohlavních znaků. V důsledku necitlivosti tkání na mužský pohlavní hormon se člověk narodí s více či méně nejednoznačným pohlavím. V případě mužského hermafroditismu se u člověka vyvinou vnitřní pohlavní znaky mužské a zevní ženské. Takový jedinec má ženskou postavu s velkými prsy, ale nevyvinou se mu vejcovody, vaječník a děloha, zato má varlata uložená buď v pánvi, tříselném kanálu či ve velkých pyscích. Postižený se psychicky cítí jako žena, ale nemenstruuje a nemůže mít děti. K takovým případům dochází zhruba u jednoho z 20 000 narozených chlapců.

Zda právě touto poruchou Harper Road Woman trpěla, však nelze jednoznačně prokázat. V každém případě se ve své komunitě těšila vysokému postavení. To mohlo souviset i s tím, že ve starověku se takzvaní hermafrodité považovali za výjimečné jedince. 

Tělo ženy postižené AIS, syndromem testikulární feminizace

Člověk je původem oboupohlavní bytost

Ve starých mýtech i okultních spisech se traduje, že nejstarší lidské bytosti byly původně oboupohlavní, než se rozdělily na mužské a ženské pohlaví. Tak například v Platonových Dialozích Aristofanes vypráví, jak na zemi existovala tři pohlaví: muž, žena a androgyn neboli oboupohlavní bytost. Muži byli dle báje syny slunce, ženy dcerami matky země a androgyni byli dětmi měsíce, který se zrodil ze slunce a země.

 Spící Hermafrodit, římská kopie řeckého originálu, Louvre, Paříž

Jeden z mnoha rabínských výkladů také říká, že Adam byl oboupohlavní bytost, androgyn, a odebráním žebra ve skutečnosti došlo k rozdělení jediné bytosti na muže a ženu. Hebrejské slovo pro „žebro“ totiž znamená i „strana“, takže je možné text číst jako zprávu o genderově korektní operaci. Jak rabíni dále praví, právě skutečnost, že muž a žena původně tvořili jednu kosmickou bytost, způsobuje, že přes všechny odlišnosti a překážky po sobě stále touží – totiž touží po oné původní jednotě, spojení se svojí druhou polovinou. 

Indiáni si androgynních jedinců vážili

Také domorodé obyvatelstvo Ameriky uctívalo androgyny – a to jak zženštilé muže, tak mužatky. Považovali je za osoby dvojnásobně požehnané, neboť v sobě nesli jak duši muže, tak ženy. Nikdy na ně nepohlíželi jako na postižené či nenormální jedince a naopak jim svěřovali role spirituálních vůdců či učitelů. Podobný přístup lze vysledovat i mezi domorodci ze Sibiře a mnoha částí centrální a jihovýchodní Asie. Tyto domorodé společnosti si jich cenily i z praktických důvodů, neboť byli schopni zastat jak mužskou, tak ženskou práci a obě společenské role. Jestliže si zženštilý muž vzal maskulinního muže nebo mužatka velmi jemnou ženu, nebudilo to v okolní společnosti žádné pohoršení, naopak to bylo chápáno jako harmonické, doplňující spojení. Teprve až s příchodem evropských osadníků a křesťanských misionářů se pohled na homosexuální vztahy a lidi s nejednoznačným pohlavím radikálně změnil. 

We-Wa, indiánka z kmene Zuni s nejednoznačným pohlavím

user-avatar

Irena Gruberová

17. 12. 2015 | 12:15

> ExtraStory   |   Inzerce