Terezínský rodinný tábor v Birkenau vznikl v září 1943, když tam bylo z Terezína dvěma transporty deportováno pět tisíc židovských vězňů, k nimž se pak v prosinci 1943 a v květnu 1944 přiřadily další kontingenty z terezínského židovského ghetta.

Terezínský rodinný tábor v Birkenau vznikl v září 1943, když tam bylo z Terezína dvěma transporty deportováno pět tisíc židovských vězňů, k nimž se pak v prosinci 1943 a v květnu 1944 přiřadily další kontingenty z terezínského židovského ghetta. | zdroj: redsearch.org


Největší masová vražda českých občanů v koncentračním táboře Osvětim

TÉMATA: židé | druhá světová válka | koncentrační tábor | osvětim

user-avatar

Václav Pokorný

8. 03. 2019 | 17:16

V těchto dnech uplyne sedmdesát pět let od hrůzné události, kdy během jediné noci z 8. na 9. března 1944 zavraždili nacisté v plynových komorách v Osvětimi- Birkenau 3 792 lidí, židů z českých zemí. Byli to obyvatelé tábora BIIb neboli "terezínského rodinného tábora v Osvětimi". Před smrtí zpívali „Kde domov můj”.

Od zahájení okupace českých zemí Německem v březnu 1939 se nacistická okupační správa v protektorátu snažila prosadit realizaci norimberských rasových zákonů, které určovaly, kdo z občanů je “ čisté árijské rasy“ a kdo nikoliv. Především židé, cikáni, ale také Slované do kategorie čisté rasy nepatřili. Protektorátní vláda tento zrůdný nacistický program řešila po etapách. Nejprve přišli na řadu židé a poté cikáni.

Řadou vyhlášek a nařízení se postavení židů postupně stále zhoršovalo, byli stále více vyřazováni ze společnosti, omezováni v pohybu na veřejných místech, při nakupování, ale i profesně a majetkově. V roce 1940 došlo také k vyloučení židovských dětí z českých škol.

V září 1941 bylo nařízeno povinné označení všech osob židovského původu takzvanou Davidovou hvězdou . Byla to šesticípá hvězda žluté barvy, 7 až 8 centimetrů velká, na níž byl černý nápis JUDE. Tuto hvězdu museli nosit všichni našitou na levé straně prsou na šatech i kabátech.

V roce 1942, kdy bylo rozhodnuto o konečném řešení židovské otázky, čili vyvraždění židovské populace v Evropě, bylo v Terezíně zřízeno židovské ghetto. To se stalo přestupní stanicí před deportací do likvidačního koncentračního tábora Osvětim na okupovaném polském území, kde nacisté zavraždili přes jeden a půl milionu nevinných lidí. 

V září 1943 bylo z terezínského ghetta do Osvětimi-Birkenau ve dvou transportech deportováno 5 tisíc židovských vězňů, kterým se na rozdíl od nešťastníků, zařazených do dřívějších transportů, dostalo nebývalých "privilegií". Dobová fotografie ze židovského ghetta v Terezíně.

Za prvé při příjezdu neprocházeli obvyklou selekcí, tedy rozdělením nově příchozích na ty, kdo ještě budou žít a pracovat, a na většinu ostatních, která bude ihned zavražděna v plynových komorách. Nedošlo také k rozdělení rodin do různých sekcí tábora, proto "rodinný"tábor.

K "privilegiím" patřilo i to, že terezínští vězňové nebyli při příjezdu podrobeni ponižujícímu rituálu vyholení hlavy a že děti směly přes den pobývat na dětském bloku.

V prosinci 1943 a v květnu 1944 pak v několika velkých transportech z Terezína přijelo dalších 12 500 vězňů, které také umístili v takzvaném rodinném táboře. Zatímco první transporty byly složeny výhradně z vězňů, kteří do Terezína přišli z českých zemí, v pozdějších transportech pocházela zhruba polovina deportovaných z Německa, Rakouska či Nizozemí.

Nebývalá "privilegia", jichž se vězňům rodinného tábora dostalo, byla pro členy osvětimského odbojového hnutí naprostou záhadou. "V ústřední registratuře jsme zjistili, že všichni ti lidé mají speciální kartu s poznámkou: SB se šestiměsíční karanténou. Věděli jsme, že SB znamená Sonderbehandlung, zvláštní zacházení čili jinými slovy – plynovou komoru. A s karanténou jsme také měli své zkušenosti! Přesto nám připadalo absurdní, že by někoho drželi šest měsíců v táboře a pak ho poslali do plynu… Měli lepší podmínky, zacházeli s nimi lépe," vypověděl Rudolf Vrba, kterému se později podařilo z Osvětimi utéct.

Přesně po šesti měsících pobytu oznámili téměř čtyřem tisícům dosud žijícím vězňům, které do Osvětimi deportovali v září 1943, že je přemístí do "pracovního tábora Heydebreck". Místo do tohoto fiktivního lágru však náklaďáky s vězni zamířily směrem k osvětimským plynovým komorám, kde je v noci z 8. na 9. března 1944 bez selekce zavraždili. Podle několika svědectví vězni zpívali před smrtí v osvětimských plynových komorách československou hymnu na znamení vzdoru.  

Za dobu existence terezínského ghetta bylo na východ vypraveno více než 40 deportačních transportů s 52 tisíci vězni. Osvobození se dožilo pouze 246, což je méně než půl procenta.

 

user-avatar

Václav Pokorný

8. 03. 2019 | 17:16

> ExtraStory   |   Inzerce