Nejsou šaty jako šaty. Některé jsou ušity z velmi silných prožitků a vzpomínek.

Nejsou šaty jako šaty. Některé jsou ušity z velmi silných prožitků a vzpomínek. | zdroj: ridiculouslyinteresting.com


Nevěsta si nechala ušít šaty z padáku, který zachránil život jejímu milému

TÉMATA: druhá světová válka | usa | šaty

user-avatar

Markéta Oderská

30. 01. 2016 | 11:00

Svatební šaty – to nejsou jen krásné bílé šaty, které stojí nemalý peníz a nevěstě ohromně sluší. Jsou symbolem nového začátku, ale i krásných vzpomínek na jedny z nejkrásnějších okamžiků života, naplněných radostí, štěstím a láskou. Existují však šaty, s nimiž se pojí opravdu silný příběh. Šaty, které by mohly vyprávět…

Psal se rok 1944 a svět už se nemohl dočkat konce druhé světové války. Mladý americký pilot Claude Hensinger se po náletech na japonské ocelářské město Jawata vracel v bombardéru B-29 se svojí posádkou zpátky na základnu. Náhle však začal hořet motor. Posádce nezbylo, než letoun okamžitě opustit. Byla tma, a tak jeden po druhém skočili s padáky do tmy.

Claude měl těžké přistání, protože dopadl na tvrdou skálu, ale naštěstí utrpěl jen malá zranění. Noc byla chladná, a tak si rozložil pod sebou svůj padák a celý se do něj zabalil. Na druhý den výsadkáře objevili místní Číňané, pomohli jim a zavedli je do bezpečí.

Po skončení války se Claude Hensinger v pořádku vrátil domů do Spojených států a svůj padák si vzal s sebou jako talisman pro štěstí. Zachránil mu přece život a zahřál ho oné studené noci. Připomínal mu šťastné hvězdy, které nad ním tenkrát bděly.

Brzy po návratu domů začal randit se svou kamarádkou z dětství Ruth. Po roce chození ji požádal o ruku, ale místo snubního prstenu poklekl na kolena a položil jí k nohám svůj padák. „Tohle je padák, který mi zachránil život,“ vysvětlil překvapené dívce. „Chci, aby sis z něj ušila své svatební šaty.“  Svatební šaty z nylonového padáku

Ruth byla šokována a nevěřícně si prohlížela objemné množství látky rozprostírající se na podlaze. „Říkala jsem si: ´Jak jenom z těchto šestnácti šikmo střižených dílů ušiji své svatební šaty´,“ prozradila o mnoho let později, jaké myšlenky jí tenkrát šly hlavou.

Pak ale uviděla ve výkladní skříni jednoho obchodu šaty podobné těm, které si hrdinka z filmu Sever proti Jihu, Scarlet O´Hara, nechala ušít ze záclony, a rozhodla se, že si podle nich nechá udělat ty své. Šitím živůtku a závoje pověřila místní švadlenu, sukni si však ušila sama. Když pak v hotové róbě nakráčela 19. července roku 1947 do luteránského kostela v Pensylvánii, spatřil major Claude Hensinger opět svého starého přítele, který mu před třemi lety zachránil život. Tentokrát ve formě nádherných svatebních šatů, zdobících jeho nastávající manželku.

„Můj muž šaty uviděl, až když jsme k němu šla uličkou. Měl radost,“ popisovala dojemné okamžiky Ruth.

O dvacet pět let později šaty z padáku opět jemně šustily po podlaze kostela, tentokrát se v nich nesla nesla jejich dcera. A později i jejich snacha.

Počátkem 90. let minulého století se Ruth dozvěděla, že Smithsonův institut shání artefakty vyrobené z padáků ze druhé světové války. Okamžitě kontaktovala kurátora a nabídla své šaty muzeu. „Co bych s nimi dělala? Nemám žádné vnučky, které by si je vzaly na sebe,“ zdůvodnila tehdy své rozhodnutí. Její šaty z padáku tak mohou promlouvat i k dalším generacím.

> ExtraStory   |   Inzerce

témata

Komentáře ( )

user-avatar

Markéta Oderská

30. 01. 2016 | 11:00