Victoria Lautmanová u jedné ze schodových studní v indickém Dillí

Victoria Lautmanová u jedné ze schodových studní v indickém Dillí | zdroj: www.archdaily.com


Novinářka procestovala Indii, aby zdokumentovala podzemní schodové studny dříve, než zaniknou

TÉMATA: architektura | indie | ochrana vody | památky

user-avatar

Irena Gruberová

23. 09. 2015 | 12:45

Pokud jste nikdy neslyšeli nic o schodových studních, nic si z toho nedělejte, nejste zdaleka sami. Jen málokterý turista, který do Indie přijíždí, tuší, že něco takového existuje. Když na ně před 30 lety při své první návštěvě Indie narazila novinářka Victoria Lautmanová z Chicaga, byla jimi tak uchvácena, že se je rozhodla důkladně zdokumentovat. Unikátním studnám podobajícím se obráceným chrámům totiž hrozí zánik, byť by se dnes Indii hodily možná víc než kdy v minulosti.

Studna nemusí být jen pouhou dírou do země, ale dokonce nádhernou podzemní kamennou stavbou, která slouží nejen k čerpání vody, ale i k odpočinku a společenským setkáním nebo náboženským obřadům. Právě takovými bývaly schodové studny, které se nazývají vávy a nacházejí se hlavně na území indických států Gudžarát a Rádžasthán.

Spíše než studny připomínají vávy antický amfiteátr nebo obrácené chrámy. Dostat se k vodě vyžaduje fyzičku. Mnohdy totiž sahají až 90 metrů do hloubky a k hladině vede složité schodiště se spoustou odpočívadel. Jejich zdi jsou lemovány sochami a reliéfy s náboženskou i světskou tématikou, jaké se obvykle vidí v indických chrámech.

V Indii, kde v některých oblastech sucho trvá po většinu roku a podzemní vody se nacházejí hluboko pod zemí, zaručovaly vávy celoroční zásobování vodou, nutnou k pití, koupelím, zavlažování i praní. V období monzunových dešťů se naopak jednotlivá patra stavby postupně plnila vodou.

Agrasen ki Baoli, Dillí

Tisíce těchto schodových studen bylo postaveno v době od 2. do 4. století. Nejprve měly podobu primitivních příkopů, které se postupem času vyvinuly v poměrně složitá architektonická a inženýrská díla. Jejich stavbu financovali z vlastních kapes místní boháči, z toho čtvrtina z nich byly ženy, pro něž vodstvo bylo druhem božstva.

V současné době se ve slušném stavu dochovala jen hrstka těchto studní, většina je bohužel odsouzena k zániku. Už za britské nadvlády byly schodové studny prohlášeny za hygienicky nevyhovující, byly zataraseny, zasypány nebo zničeny. Postupně je vytlačovaly z provozu modernější vodovodní řady. Vesnice a města začaly studny zanedbávat, až se z nich staly nevábné skládky odpadů, provizorní záchodky, skladiště či svého druhu lomy na těžbu kamene. Jiné se prostě nechaly jen tak chátrat.

Mnoho studní také kvůli nadměrnému a neřízenému čerpání podzemních vod zcela vyschlo, a pokud se někdy v nich voda objeví, plavou na její hladině odpadky nebo je zarostlá spoustou řas. Vstoupit do nitra studní vyžaduje značnou dávku odvahy, nejen kvůli jejich závratné hloubce, špíně a šeru, ale i různým hadům, hmyzu či netopýrům, kteří v nich hnízdí.

Chand Badori

Mají tedy vůbec tyto studny nějakou budoucnost? Vzhledem k čím dál naléhavější potřebě ochrany vody se objevují první snahy o vyčištěné a obnovení některých studní v Dillí a Gudžarátu. Také řada současných architektů se o tyto stavby zajímá a bere si z nich inspiraci. Jednou z nich je právě Victoria Lautmanová, novinářka specializující se na architekturu a archeologii, která kvůli nim podnikla do Indie několik cest. Procestovala sedm indických států a zdokumentovala 120 schodových studní dřív, než se tyto stavby zcela rozpadnou. Nyní shání vydavatele, aby získaný materiál vydala ve formě knihy. Rovněž na toto téma nabízí přednášky a semináře pro architekty i univerzity.

> ExtraStory   |   Inzerce

témata

Komentáře ( )

user-avatar

Irena Gruberová

23. 09. 2015 | 12:45