Ve starých severských ságách se píše o tom, že Vikingové používali tajemný sluneční kámen sólarsteinn.

Ve starých severských ságách se píše o tom, že Vikingové používali tajemný sluneční kámen sólarsteinn. | zdroj: ryot.org


Objevili Vikingové Ameriku s pomocí slunečních kamenů?

TÉMATA: vikingové | objevy | fyzikální zákony

user-avatar

Tyrion

14. 02. 2016 | 15:30

Zámořské plavby Vikingů, kteří objevili Severní Ameriku dávno před Kolumbem, budí dodnes úžas. Jak dokázali tito neohrožení mořeplavci udržovat správný kurs, když ještě neznali magnetický kompas? Není pochyb o tom, že se v noci řídili postavením hvězd a ve dne pak pohybem Slunce po obloze, jenže co když bylo zrovna zataženo? Jak víme, námořní cesty v severním Atlantiku bývají hodně často mlhavé. Podle starých severských ság jim měl cestu ukazovat sluneční kámen – sólarsteinn.

V jedné ze severských ság se píše o tom, že jednoho zamračeného dne, kdy dokonce i sněžilo, se král Olaf radil s legendárním hrdinou Sigurdem o poloze Slunce. Aby si potvrdil Sigurdův názor, natáhl Olaf ruku se slunečním kamenem směrem k obloze a sledoval, odkud k němu míří světlo. Tímto způsobem zjišťoval, kde se nachází právě neviditelné Slunce.

Sluneční kámen Vikingů

Tento tajemný kámen byl podle všeho krystal islandského vápence. Jeden takový se našel před třemi desetiletími ve vraku lodi, která se v roce 1592 potopila u břehů ostrova Alderney nedaleko Francie. Nejnovější testy prokázaly, že tento druh kalcitu může pomoci lokalizovat Slunce s přesností do jednoho stupně! 

Polarizace světla dvojlomem

Slunce svítí i za mraky a vytváří kruhy polarizovaného světla. Samo je v jejich středu. Lidské oko polarizované světlo normálně nevnímá. Když ale paprsek světla dopadne na krystal islandského vápence, začne se dít něco zajímavého. Dojde k takzvanému dvojlomu, kdy se světelný paprsek rozdělí na dva paprsky. Světlo tak krystalem prochází po dvou různých drahách a nabízí dva obrazy. Jejich jasnost závisí na polaritě původního světla a dále pak na pozici a orientaci krystalu vůči světelnému zdroji. Teoreticky je tak možné odhalit střed kruhu polarizovaného světla vyzařovaného Sluncem skrytým za mraky, a tím určit polohu Slunce. Stačí nechat procházet světlo krystalem dvojlomného vápence a otáčet s ním tak dlouho, dokud nejsou oba obrazy stejné.

Vikingové byli neohrožení námořníci.

Otázkou je, zda rozdíl v jasnosti je viditelný lidským okem. To se pokusil zjistit tým fyziků vedený Guyem Roparsem z univerzity ve francouzském Rebbes. Krystal vápence, který lze najít na pobřeží Norska a Islandu, umístili do dřevěné schránky s otvorem, kterým na kámen dopadalo světlo. Na krystalu se zobrazil jasný otvor dvakrát. Otáčením se jas obou obrazů měnil. I za kompletně zatažené oblohy dokázali vědci s pomocí tohoto kamene určit polohu Slunce s chybou do 1 %. Krystal ukázal směr ke Slunci dokonce i ve chvílích, kdy už zapadlo za horizont. To tedy znamená, že severské báje nelhaly a že Vikingové objevili základní principy polarizovaného světla několik staletí před tím, než je definovala moderní věda. K tomu, aby mohl být tento předpoklad stoprocentně potvrzen, však ještě schází jedna důležitá věc – najít sluneční kámen uvnitř vikingské lodi.  

> ExtraStory   |   Inzerce

témata

Komentáře ( )

user-avatar

Tyrion

14. 02. 2016 | 15:30