Pro dobrou reportáž všechno! Třeba se i zavřít do blázince.

Pro dobrou reportáž všechno! Třeba se i zavřít do blázince. | zdroj: boredpanda.com


Odvážná novinářka se dobrovolně nechala zavřít do blázince. Zažila deset dní hrůzy

TÉMATA: duševní nemoci | psychiatrie | blázince | usa | 19. století

user-avatar

Simona Knotková

7. 12. 2018 | 14:00

Nechali byste se dobrovolně zavřít do psychiatrické léčebny? Ve 21. století by to mohl být, s nadsázkou řečeno, vítaný "relax", ale na konci 19. století asi jen sotva. Duševní onemocnění byla v tehdejší společnosti tabu a od toho se odvíjely také katastrofické podmínky v léčebných zařízeních. Na vlastní kůži to poznala novinářka Nellie Bly.

V roce 1887 pracovala novinářka Nellie Bly pro deník New York World. Tyto noviny byly pověstné tím, že jako jedny z prvních vyhledávaly senzace a čtenáře se snažily nalákat na kontroverzní témata. Jinými slovy řečeno – byly to pionýři raného bulváru. Tamní šéfredaktor vymyslel, že pošle jednoho ze svých pracovníků napsat reportáž ze ženského ústavu pro choromyslné na newyorském Roosevelt Island. Vybrána byla právě Bly. A rozhodně se nemělo jednat o krátkou prohlídku zařízení a kafíčko se sestrami; aby byla výpověď věrohodná a necenzurovaná, novinářka se do blázince měla nechat rovnou zavřít.

"'Jak mě pak dostanete ven?' zeptala jsem se svého vydavatele. 'Nevím,' odpověděl. 'Budeme jim muset říct, kdo skutečně jsi a že jsi šílenost jenom předstírala, aby ses dostala dovnitř.' Moc jsem nevěřila, že dokážu oklamat odborníky, a můj vydavatel tomu věřil ještě míň," popsala Bly později ve své knize Ten Days In A Mad-House (v překladu Deset dní v blázinci).

Novinářka si před zrcadlem nacvičuje stav šílenosti. (ilustrace z knihy Ten Days In A Mad-House)

Novinářka neponechala nic náhodě a důkladně si doma před zrcadlem nacvičovala, jak se bude jako duševní chorobou stíhaná žena tvářit. Aby své roli dodala punc opravdovosti, přestala se i mýt. Přesto až do poslední chvíle nevěřila, že se jí podaří mezi pacienty proniknout.

"V životě jsem se s žádným duševně chorým člověkem nesetkala a neměla jsem sebemenší představu, jak se chovají. A teď jsem měla být zkoumána několika zkušenými odborníky, kteří přichází do kontaktu s blázny denně! Jak jsem jenom mohla doufat, že se mi je podaří přesvědčit? Bála jsem se, že je nedokážu oklamat."

Jako Nelly Brown se nechala zapsat do ženské ubytovny, kde následně provedla šílený výstup. A překvapivě ho zvládla na jedničku. Již brzy ji odváželi do newyorského blázince, kde měla strávit deset dní hrůzy.

Před zavřením do blázince se Bly zapsala na ženskou ubytovnu. (ilustrace z knihy Ten Days In A Mad-House)

Hned od prvních okamžiků přihlížela tomu, jak katastroficky se tamní personál chová k pacientům. Ženy byly pravidelně bity a ve sporém oblečení se neustále třásly zimou. Pacientky, které byly lékaři označeny za nebezpečné, se pravidelně přivazovaly k posteli. V nemocnici chyběla také jakákoliv bezpečnostní opatření pro případ požáru.

Samotnou kapitolou bylo jídlo, které tvořil studený čaj a těžce poživatelný chleba s máslem. Každý den od šesti do osmi ráno musely ženy sedět mlčky na lavičkách. Jedinou hygienu představovaly kbelíky s ledovou vodou. O mytí se Bly rozepsala podrobněji v knize: "Zuby mi cvakaly o sebe, měla jsem husí kůži a končetiny mi chladem modraly. Jeden po druhém mi pak na hlavu vylili tři kbelíky s ledovou vodou. Vodu jsem měla všude, v očích, uších, nose a ústech. Myslím, že jsem poznala to, co zažívá topící se osoba. Lapala jsem po dechu a třásla se. V tu chvíli jsem vypadala jako skutečný blázen."

I když novinářka vstupovala do ústavu jako duševně zdravý člověk, po odchodu přiznala, že se na ni krátký pobyt velkou měrou podepsal. Její detailní reportáž ale měla smysl; veřejnost se nejenom dozvěděla, co se skutečně děje za zdmi blázinců, ale situaci v ústavu začal prověřovat i soud, který se nakonec zasloužil o zlepšení podmínek pro duševně choré.

user-avatar

Simona Knotková

7. 12. 2018 | 14:00

> ExtraStory   |   Inzerce