Stanislawa Leszczyńska vykonávala práci porodní asistentky i v zajetí.

Stanislawa Leszczyńska vykonávala práci porodní asistentky i v zajetí. | zdroj: seattlecatholic.com, wikipedia, org


Odvážná žena přivedla v Osvětimi na svět více jak 3000 dětí. Většina z nich byla bohužel odsouzena k smrti

TÉMATA: druhá světová válka | koncentrační tábory | osvětim | porod | děti | smrt

user-avatar

Simona Knotková

24. 09. 2018 | 10:00

I na tak smrtonosném místě, jakým byla Osvětim, se rodil nový život. V koncentračním táboře přiváděla děti na svět Polka Stanislawa Leszczyńska, která svou urputností a vzdorem proti autoritám denně riskovala svůj život.

Stanisława Leszczyńska se narodila 8. května 1896 do rodiny polských katolíků. V roce 1916 si vzala Bronisława Leszczyńského, se kterým počala čtyři děti. Na začátku 20. let se pustila do studia na škole pro porodní asistentky. Po absolvování začala pracovat v Lodži, kde pomáhala přivést na svět děti v těch nejnuznějších rodinách. Už tehdy se projevovala její vůle a odhodlání, s jakými ke svému povolání přistupovala.

Za porody mnohdy chodila pěšky několik kilometrů, v noci toho jen málo naspala a byla stále v pohotovosti. Po německé invazi Polska se společně s dětmi a manželem přestěhovala do části města, kde bylo vytvořeno židovské ghetto. Rodina Leszczyńských pomáhala perzekuovaným obyvatelům zajistit jídlo a sháněla pro ně falešné doklady. Stanisława byla v roce 1943 zadržena a předvedena před gestapo. Podobný osud postihl i tři její mladší děti. Nejstarší syn společně s otcem utekl z města. Bronisław se však později zúčastnil varšavského povstání, na kterém byl nacisty zavražděn. Dva mladší synové skončili v koncentračním táboře Mauthausen-Gusen, Stanisława s dcerou byly umístěny do Osvětimi. Krátce po svém příjezdu žena pokračovala v činnosti porodní asistentky. Činila tak bez jakýchkoliv pomůcek a léků proti bolesti v naprosto nepředstavitelných podmínkách.

Rodina Stanisławy Leszczyńské

"Blok pro nemocné byl zanesen infekcemi, zápachem a všemožnou havětí. Krysy tu požíraly nejenom nemocné ženy, ale i právě narozené děti. Za těchto podmínek byl osud žen během porodu tragický a role porodní asistentky nesnadná. Neměli jsme k dispozici žádné dezinfekční prostředky, obvazy nebo jiné léky, než byl aspirin," popisovala Stanisława po válce nejstaršímu synovi, Bronisławu mladšímu.

Během porodů Matce, jak se jí v táboře přezdívalo, mnohdy pomáhala dcera. Celkem se jí během zajetí podařilo přivést na svět více jak tři tisíce dětí. Je neuvěřitelné, že žádná matka ani dítě během porodu nezemřely. Stanisława všem nastávajícím rodičkám radila, aby se několik dní před porodem vzdávaly svých porcí chleba, které mohly vyměnit za prostěradla. Ta se poté dala použít jako zavinovačky nebo pleny. Ještě do poloviny roku 1943 ale děti narozené v Osvětimi neměly žádnou budoucnost…

Všechna novorozeňata musela být utopena v barelu, o což se starala německá porodní asistentka Klara, která se do koncentračního táboru dostala právě za vraždu dítěte. Později ji doplnila ještě prostitutka Pfani. Stanisława se odmítala na těchto zločinech podílet. "Klara ji za to praštila. Moje matka pak byla předvolaná k doktoru Lagerarztovi, který jí řekl, že pokud chce přežít, musí děti taky topit. Velmi ho překvapilo, když mu tato slabá malá žena, kterou mohl snadno zatlačit do země, odpověděla: 'Ne, nikdy.' Je záhadou, proč ji za to nezabil," vyprávěl po letech syn Bronislaw. Stejně tak se Stanisława vzepřela i nechvalně proslulému Mengelemu.

Josef Mengele, osvětimský "Anděl smrti"

Situace se o něco zlepšila v květnu zmiňovaného roku. Děti s árijským vzhledem byly od té doby posílány do Nákla, kde se jich ujímali němečtí adoptivní rodiče. Stanisława vymyslela způsob, jak je matky mohly později najít, a tajně jim dělala na těle značky.

Jedním z nejsilnějších momentů pro ni byl porod mladé Litevky, která se do Osvětimi dostala kvůli pomoci partyzánům. "Hned poté, co porodila, bylo vyvoláno její číslo. Došlo mi, že měla jít do plynové komory. Dítě zabalila do špinavého kusu papíru, který našla venku, a přitiskla si ho k prsům. Její ústa se hýbala, ale nevydávala žádný zvuk. Chtěla mu zazpívat ukolébavku, ale nebyla schopná ani hlesnout. Z očí se jí začaly hrnout velké kapky slz, které dopadaly na malou hlavičku dítěte. Poté odešla," vyprávěla.

Ze všech narozených dětí přežilo Osvětim asi jenom třicet. Několik stovek bylo posláno do adopce, patnáct set skončilo utopených v barelu a více jak tisíc zemřelo hladem nebo podchlazením.

"Týdny si nelehla. Mnohdy seděla u jedné pacientky, a hned zase odbíhala k jiné. Když nastal můj čas porodu, věděla jsem, že všechno bude v pořádku. Nevím jak, ale prostě jsem to tak cítila. Moje dítě se v táboře drželo tři měsíce, ale vypadalo to, že zemře hladem. Neměla jsem žádné mléko, ale Matka někde sehnala dvě kojné. Dodnes nevím, co jim za to slíbila. Moje Liz je dnes naživu jenom díky Stanislawě Leszczynské. Nemůžu na ni myslet, aniž bych u toho neplakala," nechala se o Polce slyšet spoluvězeňkyně Maria Saloman.

Stanislawa riskovala vlastní život za záchranu cizích dětí

Asi nepřekvapí, že v prácí porodní asistentky pokračovala Stanisława také po konci války. Kromě zavražděného manžela se znovu setkala se všemi svými dětmi, které se po jejím vzoru uchytily rovněž v medicínské sféře. O zážitcích z Osvětimi nikdy nemluvila. Výjimku udělala po odchodu do důchodu v roce 1967, kdy celý svůj příběh převyprávěla synu Bronislawovi. Písemný záznam jejího povídání se dochoval v dokumentu Mateřská láska života: Texty o Stanislavě Leszczynské z roku 1988.

user-avatar

Simona Knotková

24. 09. 2018 | 10:00

> ExtraStory   |   Inzerce