Jednou z top modelek, které Irvingu Pennovi pózovaly nahé, byla i česká emigrantka Pavlína Pořízková.

Jednou z top modelek, které Irvingu Pennovi pózovaly nahé, byla i česká emigrantka Pavlína Pořízková. | zdroj: smithsonianmag.com


Ohlédnutí za tvorbou Irvinga Penna: fotil i zvířecí lebky z pražského Národního muzea a nahou Pavlínu Pořízkovou

TÉMATA: celebrity | fotografie | irving penn | vogue | móda | modelky

user-avatar

Blondie

10. 11. 2015 | 15:30

Nejen fotogenické tváře topmodelek a hereček, ale i zvířecí lebky z Národního muzea v Praze portrétoval slavný americký fotograf Irving Penn. V těchto dnech pořádá Washingtonské Smithsonian American Art Museum retrospektivní výstavu z jeho tvorby, zahrnující i umělcovy vzácné práce z 30. a 40. let, které nebyly dosud nikde publikovány.

Je tomu již šest let, co ve věku 92 let zemřel renomovaný fotograf Irving Penn, který téměř 70 let fotil pro módní časopis Vogue. Vytvořil řadu ikonických obálek, pro něž mu nejčastěji pózovaly topmodelky, mezi kterými nechyběly ani Češky jako Pavlína Pořízková nebo Karolína Kurková. Přesto na první jeho obálce pro Vogue z roku 1943 nefiguruje žádná kráska, nýbrž stylové doplňky včetně rukavic, tašky a hnědého pásku. Jeho poslední obálkou pro americkou edici byl v roce 2004 portrét herečky Nicole Kidmanové.

Nicole Kidmanová Ovšem největší umělcovou múzou, která mu nejčastěji stála modelem, byla jeho vlastní žena, švédská baletka Lisa Fonssagrives, s níž se seznámil při focení v roce 1947 a za tři roky si ji vzal. Spolupracovali spolu až do doby, kdy Lisa zanechala modelingu a zahájila novou kariéru coby módní návrhářka a sochařka. Její smrt v roce 1992 Penn označil za neštěstí. „Pokud si umíte představit dvě neobyčejné planety, obíhající jedna kolem druhé a otáčející se vesmírem, tak takové bylo jejich manželství,“ zkonstatoval jejich jediný syn, dnes úspěšný designér Tom Penn„Bylo úžasné být součástí jejich slunečního systému. Když matka zemřela, už se ten systém nikdy neobnovil.“

Dáma v slepičím klobouku (modelkou byla fotografova pozdější manželka, švédská baletka Lisa Fonssagrives.

Podle šéfredaktorky amerického Vogue Anny Wintour však byly Pennovy fotografie stejně výjimečné a vzrušující jak v roce 1943, kdy začal přispívat do Vogue, tak na sklonku jeho života. Bolest ze smrti milované ženy překonával totiž prací, do níž se vrhl s ještě větší naléhavostí. Svou tvorbou definoval pravidla a udával více než šedesát let trendy módní fotografie. Jasnost, kompozice, čistota a jednoduchost byly přitom jeho krédem. Byl jedním z prvních fotografů, který fotil na prostém šedém nebo bílém pozadí, čímž zvyšoval dramatičnost portrétu, často vklíněného do rohu mezi dvě zástěny. Kolem portrétovaného nechával imaginární prostor, kde občas záměrně ukázal malý detail, prozrazující, že jde o ateliér.

Penn si všechno dělá velmi složité. Nepoužívá žádné pomůcky ani rekvizity. Ke svícení požívá jen ty nejjednodušší lampy, většinou jen jeden zdroj světla, kterým svítí z boku,“ popsal umělcův způsob práce jeho souputník Cecil Beaton.

 Dívka za lahví (1949)

Jeho ateliérem prošly významné kulturní ikony své doby, jako třeba herečky Audrey Hepburnová, Marlene Dietrichová nebo Grace Kellyová, francouzská šansoniérka Ediath Piaf, spisovatel Truman Capote, návrhář Christian Dior, režisér Ingmar Bergman a rovněž malíři Pablo Picasso a Salvador Dali, mezi něž si v mládí přál patřit a dokonce kvůli tomu odjel do Mexika malovat, než zjistil, že jako malíř vysokých met nikdy nedosáhne. Nicméně vliv moderního výtvarného umění se zřetelně promítl do jeho fotografických prací. Penn zaváděl do fotografie nové postupy a bořil dosavadní pravidla, když třeba vyfotil v roce 1949 modelku Jean Patchettovou přes láhev vína a sám sebe zachytil v rozbitém zrcadle. Některé jeho práce se ovšem dočkaly uznání až o mnoho let později. Patří sem například řada jeho aktů modelek od hubených až po buclaté, které nasnímal v letech 1949-1950, jenže až do roku 1980 je nemohl nikde nevystavovat.

Penn rovněž šokoval uměleckou veřejnost focením zašlapaných nedopalků cigaret a jiných odpadků v ulicích Manhattanu. Dokázal, že fotit se dá prakticky všechno, neboť, jak sám prohlásil, „i fotografování koláče může být uměním“.

Lebka z Národního muzea v Praze

K jeho nejkurióznějším pracím bezpochyby patří série portrétů přezvětšených zvířecích lebek, kterou v letech 1988 až 1989 představil v New Yorku pod názvem Cranium architektura. Byla výsledkem umělcovy spolupráce s českými fotografy Jiřím Poláčkem a Dušanem Šimánkem, kteří mu v roce 1986 při focení lebek v Národním muzeu v Praze asistovali a zajišťovali pro něj i vyvolání černobílých filmů.

user-avatar

Blondie

10. 11. 2015 | 15:30

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu