Omar Sharif (1932 – 2015) vytvořil desítky filmů, svedl bezpočet žen, vtipkoval, že zplodil možná 100 tisíc synů, a promrhal miliony.

Omar Sharif (1932 – 2015) vytvořil desítky filmů, svedl bezpočet žen, vtipkoval, že zplodil možná 100 tisíc synů, a promrhal miliony. | zdroj: Daily Mail


Omar Sharif: dobyl Hollywood i srdce mnoha žen, kvůli gamblerství však promrhal talent i všechno jmění

TÉMATA: hollywood | hollywoodské legendy | herci | Omar Sharif | muslimové

user-avatar

Blondie

13. 07. 2015 | 16:00

Před pár dny opustil svět filmového plátna poslední velký romantický idol žen – herec s uhrančivýma očima a mužným knírkem, egyptský herec Omar Sharif (1932 – 2015). Smrt byla pro něj vysvobozením. Trpěl Alzheimerem, neměl domov ani přátele, cítil se velmi osamělý. Sám přiznal, že svůj život promarnil. Přesto ztvárnil několik skvělých rolí, pro které si jej filmový svět bude navždy pamatovat.

Omar Sharif, vlastním jménem Michel Demitri Shalhoub, pocházel ze syrsko-libanonské rodiny žijící v Egyptě. Jeho otec byl úspěšným obchodníkem se dřevem, jenž si přilepšil i tím, že z ostnatých drátů, zbylých po britských vojácích ze druhé světové války, vyráběl hřebíky.

Rodina žila v zámožné čtvrti v Káhiře a Omarova matka, vyhlášená hostitelka, zvala na návštěvy tamní společenskou smetánku, včetně tehdejšího egyptského krále Farouka. „Matka hrávala s králem Faroukem karty,“ vzpomínal Sharif. „Král věřil, že mu matčina přítomnost přináší štěstí, byla jeho maskotem… Matka vydržela být vzhůru celou noc.“ Vášeň pro karty tak Omar Sharif zdědil po ní.

Omar Sharif se svou manželkou, egyptskou herečkou Faten Hamama a synem Taríkem

K herectví se přichomýtl již na anglické internátní škole, kam jej rodiče poslali, když mu bylo deset. Otce synovo nadšení pro divadlo znepokojovalo, ale když mu zakázal hrát, přeřízl si mladý Sharif demonstrativně žíly na zápěstí. Přesto nejprve vystudoval na univerzitě matematiku a fyziku a pět let pracoval v otcově dřevařské firmě. Nakonec však vábení herectví neodolal a v roce 1954 ztvárnil svoji první roli v arabském filmu Siraa Fil-Wadi po boku tehdy velmi populární egyptské herečky Faten Hamama. Šlo o vůbec první arabsky snímek, kde se filmová dvojice před kamerou líbá, což v Egyptě vyvolalo celonárodní senzaci. I když Sharif proháněl holky už od puberty, Faten Hamama byla první z dlouhé řady hereček, do nichž se herec pravidelně zamilovával při natáčení. Aby si ji mohl vzít, konvertoval k islámu, neboť byl po rodičích křesťanem, a změnil si jméno na Omar El-Sharif.

S Peterem O'Toolem vytvořili nezapomenutelnou dvojici ve filmu Lawrence z Arábie (1962)

Od té doby hrál ve třicítce arabských filmů, ale obrat v jeho kariéře i životě mu přinesla až role šejka v životopisném velkofilmu Lawrence z Arábie, za kterou byl v roce 1962 nominován na Oscara. Roli přitom nezískal kvůli svému herectví, ale pro své uhrančivé tmavé oči, které se režiséru Davidu Leanovi zdály jako skvělý kontrast k zářivě modrým očím představitele hlavní role, britského herce Petera O´Tooleho.

Oba herci se však skvěle doplňovali i mimo kameru. Během přestávek při natáčení v jordánské poušti spolu divoce pařili v zábavních podnicích a nočních barech Bejrútu. Petr O´Toole později vzpomínal, jak se koupali ve vaně plné šampaňského a byli schopni během jedné noci utratit peníze z devíti měsíčních výplat. „Pili jsme bez zastavení 48 hodin… lovili holky v každém baru, každém nočním klubu,“ vypravoval Sharif ve svých memoárech, nazvaných The Eternal Male. Jedné noci je dokonce zatkla policie, když v jejich přítomnosti přistihla komika Lennyho Bruce, jak si do žil píchá heroin. Z vězení je nakonec s pomocí šesti právníků dostal jejich producent. „Byli jsme úplně vyděšení,“ přiznal Sharif.

Ve filmu Víc než zázrak (1967) hrál po boku Sophie Lorenové, jejíž oči považoval za nejkrásnější na světě.
Úspěch filmu Lawrence z Arábie učinil z Sharifa přes noc mezinárodní hvězdu a rovněž nový sexy symbol. Ženy mu teď padaly k nohám a on neměl sílu jim odolat. Nakonec své ženě, jíž ustavičně zahýbal, navrhl rozvod, aby se mohla, dokud je ještě mladá, znovu vdát za někoho jiného. Rozešli se spolu v roce 1965, ale Sharif toho později trpce litoval a tvrdil, že Faten Hamama byla jedinou opravdovou láskou jeho života a žádná jiná už si jeho srdce nezískala. Přesto dal před stálostí manželství přednost sérii krátkodobých milostných vzplanutí s herečkami a nejžádanějšími ženami té doby, jakými byly třeba Ingrid Bergmannová, Ava Gardnerová, Sophia Lorenová, Anouk Aiméeová, Tuesday Weldová, Diane McBainová, Barbra Streisandová nebo Catherine Deneuvová. Tyto aférky ale většinou netrvaly déle než filmové natáčení. „Uvědomil jsem si, že jsem je nikdy opravdově nemiloval, protože mě to nebolelo, když vztah skončil,“ svěřil se jednou herec.

Barbra Streisandová mu zprvu nepřipadla atraktivní, ale během natáčení muzikálu Funny Girl v roce 1968 si jej naprosto podmanil její divoký temperament a neuvěřitelný talent. Okouzlení bylo vzájemné, navzdory tomu, že on byl muslim a ona židovka. Milostná romance však odezněla s poslední klapkou. Tímto vztahem si však proti sobě Sharif poštval celý Egypt, kde ještě doznívalo napětí po nedávné arabsko-izraelské válce, a film tam kvůli tomu zakázali promítat. Herec se pak 13 let své rodné zemi raději vyhýbal.

Omar Sharif rád trávil čas v hernách.

V té době však propadl jiné velké vášni – gamblingu. Stal se vyhlášeným hráčem bridže a založil i vlastní bridžový cirkus, který objížděl svět. Víc a víc času trávil také v kasinech nebo na dostizích. K filmu se vracel, když nutně potřeboval peníze, které prohrával v ruletách. To pak bral zavděk jakoukoli rolí v sebehorším snímku, jen aby si vydělal. Když se jej v roce 1978 v jednom rozhlasovém pořadu na BBC ptali, co z luxusu by postrádal, kdyby byl trosečníkem na ostrově, odpověděl upřímně: “Myslím, že bych nedokázal žít bez balíčku karet v ruce.“ Také řekl, že než hrát ve špatných filmech, to raději bude mastit karty.

Kvůli hráčské vášni nakonec zbankrotoval. Jedné noci prohrál v kasinu 750 000 liber (v přepočtu 28 212 750 Kč) a musel prodat svůj dům v Paříži. Od té doby žil už jen po hotelích. „Nemám nic kromě trochy oblečení,“ řekl tehdy. „Jsem osamělý a totálně zlomený. Všechno by mohlo být jinak, jen kdybych našel tu správnou ženu,“ zoufal si tehdy. To se mu však nepodařilo a dál zůstával na gamblerství závislý. Svoji závislost přičítal nudě a osamělosti.

Život si neuměl představit bez balíčku karet v ruce.

Herectví ho čím dál víc nebavilo, až v polovině 90. let přestal úplně hrát, mimo jiné i proto, že se mu vlastní vnuci posmívali, že hraje v tak mizerných kusech. Také už se nehonil za každou ženskou sukní. Stále jej sice provázela pověst neukojitelného erotomana, ale skutečnost byla čím dál prozaičtější – Sharif dával častěji přednost osamělým procházkám. Když jej v roce 1994 v jeho hotelovém pokoji postihl srdeční záchvat, nebyl schopen si vybavit nikoho, komu by mohl zavolat o pomoc. „Nemám žádné přátele, nikoho, s kým bych mohl večer někam vyrazit,“ postěžoval si. Po této příhodě raději skoncoval i se svým zlozvykem vykouřit stovku cigaret denně, s hráčstvím však bohužel nepřestal.

Když v roce 2003 prohrál v pařížském kasinu 20 000 liber, zaútočil ve vzteku na policistu a dostal za to podmíněný trest vězení. Nebylo to však poprvé, co mu hrozilo vězení kvůli jeho výbuchům vzteku. V Řecku byl uvězněn za to, že rozmlátil jednu restauraci. Na hotelovém parkovišti v Beverly Hills před čtyřmi lety zase slovně napadl jednu fanynku, když si jej přála vyfotit.

V roce 2003 však Sharif slavil velký návrat na filmové plátno snímkem Monsieur Ibraham, kde hrál muslimského obchodníka, který si adoptuje židovského chlapce. Role mu vynesla francouzského Césara a ve stejném roce získal na festivalu v Benátkách také Zlatého lva za celoživotní dílo. Pak se však začalo proslýchat, že ztrácí paměť a má příznaky demence. Letos v květnu jeho syn potvrdil, že Omar Sharif trpí Alzheimerem. Poprvé si to uvědomil, když otci letos v lednu oznámil smrt své matky Faten. Sharif nejprve upadl do hlubokého smutku, ale po pár dnech se zeptal: „Kdo je Faten?“ A jak se ukázalo, nebyl schopen si už vůbec vybavit své role a filmy, které natočil.

Stěžejní rolí, která ho proslavila po celém světě, byl vojenský lékař a básník Jurij Andrejevič Živago, o jehož osudech během bouřlivých událostí v Rusku 20. let pojednává filmová adaptace románu Borise Pasternaka Doktor Živago.

Byla jich ostatně pěkná řádka, čímž Omar Sharif prokázal, jak dokáže být herecky všestranný. Ve filmech ztvárnil řadu význačných historických postav – cestovatele Marco Pola (Podivuhodné dobrodružství Marca Pola), dobyvačného zakladatele mongolské říše (Čingischán), argentinského revolucionáře Che Guevaru (Che!), korunního prince Rudolfa Habsburského (Mayerling) nebo ruského cara (Petr Veliký). Do podvědomí se však nejvíc zapsal rolí sovětského vojenského lékaře ve filmu Doktor Živago (1965), za niž získal Zlatý Glóbus.

Dnes už je nepředstavitelné, že by muslimský herec z Afriky dostal takto významné role v Hollywoodu a stal se romantickým idolem mnoha žen i hollywoodských krásek. Dříve si veřejnost neztotožňovala jednotlivce s jeho národem a netrpěla takovými předsudky vůči muslimům jako dnes. Přesto Omar Sharif, jak sám přiznal, svůj talent promrhal a více méně promarnil i celý svůj život. Rozvedl se s ženou, kterou miloval, neuznal syna, kterého s jinou partnerkou zplodil, byl vykořeněný, bez domova, bez vlasti, osamělý, bez přátel. Filmoví znalci tvrdí, že kdyby nepropadl hazardu, mohl jít z filmu do filmu a vytvořit spoustu dalších dobrých rolí, neboť měl k tomu neobyčejné předpoklady – talent, charizma, přitažlivý chlapácký vzhled a výbornou znalost šesti cizích jazyků. „Naštěstí ne všechno, co jsem natočil, byly hovadiny dělané pro peníze. Bylo tam i několik opravdu skvělých věcí,“ odpovídal na kritiku Omar Sharif. Ti, kdo viděli Lawrence z Arábie nebo Doktora Živaga, by mu jistě dali za pravdu.

 

 

user-avatar

Blondie

13. 07. 2015 | 16:00

> ExtraStory   |   Inzerce