Ryszard Siwiec – polský účetní, učitel a bývalý voják odbojové Zemské armády – který byl prvním člověkem, který se upálil na protest proti sovětské invazi do Československa. | zdroj: YouTube


Otec pěti dětí se upálil za Československo, svět tomu nevěřil

TÉMATA: polsko | okupace československa | 1968 | sebeupálení

user-avatar

Václav Pokorný

6. 09. 2018 | 14:00

8. září 1968 se na varšavském Stadionu desetiletí polil rozpouštědlem a zapálil na protest proti účasti polských jednotek na okupaci Československa Ryszard Siwiec. Heroický čin devětapadesátiletého úředníka a otce pěti dětí se komunistické moci podařilo téměř utajit. O jeho sebeupálení se v tehdejším tisku neobjevila ani jediná zpráva.

V těchto dnech si připonem padesáté výročí hrdinského činu Ryszarda Siwiece, který miloval svobodu více než vlastní život. Pro svůj tragický čin se rozhodl zřejmě už na jaře roku 1968, kdy došlo k brutálnímu potlačení studentských nepokojů ve Varšavě. Posledním impulzem pak byla polská účast na invazi do Československa. Pro člověka jako Ryszard Siwiec – vychovaného v tradiční polské úctě k armádě bojující za „naši a vaši svobodu“ – musel být pohled na polské vojáky jako okupanty nesnesitelnou hanbou.

“Lidé, v nichž ještě tkví jiskřička lidského citu! Vzpamatujte se! Slyšte můj křik! Křik šedivého, obyčejného člověka, syna národa, který vlastní i cizí svobodu miloval nade všechno, i nad vlastní život! Vzpamatujte se! Ještě není pozdě!” napsal 7. září 1968 ve svém poselství Ryszard Siwiec. Druhý den 8. září se při celostátních dožínkách na varšavském Stadionu desetiletí polil rozpouštědlem a zapálil. Jako hořící pochodeň několik minut vyzýval své krajany k odporu proti totalitnímu režimuNa protest proti invazi armád Varšavské smlouvy do Československa se Ryszard Siwiec 8. září 1968 upálil při celostátních dožínkách na varšavském Stadiónu Desetiletí za přítomnosti vedení polské komunistické strany, diplomatů a přibližně sta tisíc diváků.

Ačkoli jeho sebeupálení na stadionu přihlíželo okolo sta tisíc lidí, protest nevyvolal reakci, kterou Ryszard Siwiec očekával. S popáleninami na 80 % těla byl poté odvezen do nemocnice, kde byl nepřetržitě hlídán tajnou policií, které se před širší veřejností podařilo jeho tragický čin utajit. Po čtyřech dnech 12. září 1968 zemřel.

O celé události na Stadionu desetiletí se po několika dnech dozvěděla polská redakce rádia Svobodná Evropa, ale její vedení nepovažovalo zprávu za důvěryhodnou a rozhodlo se ji nepoužít. Teprve poté, kdy se v Praze upálil Jan Palach a mnichovská redakce opět obdržela z Polska nový, sice anonymní, ale tentokrát velmi podrobný popis celé události, byla v březnu 1969 zpráva o sebeupálení na Stadionu desetiletí odvysílána. Ryszard Siwiec svůj čin, podobně jako Jan Palach, pojímal nikoliv jako sebevraždu, ale jako sebeobětování.

Až počátkem devadesátých let se polskému režisérovi Macieji J. Drygasovi podařilo shromáždit výpovědi svědků a rodiny. Získal také archivní dokumenty z dobového vyšetřování a objevil sedmisekundový filmový záběr hořícího Ryszarda Siwiece. V roce 1991 natočil filmový dokument Slyšte můj křik (Usłyszcie mój krzyk) a připravil rozhlasový pořad Závěť (Testament). Především jeho zásluhou se Siwiecův protest stal známým v Polsku i v zahraničí. V roce 2003 se archivářům v Ústavu národní paměti podařilo najít nové filmové záběry, které na Stadionu desetiletí natočili příslušníci polské tajné policie. 

Ryszard Siwiec, který vlastní heroickou obětí bojoval za svobodu druhých, byl posmrtně vyznamenán českým, slovenským a polským vysokým státním vyznamenáním. V roce 2009 byla po něm v Praze pojmenována ulice a v roce 2010 byl odhalen jeho pomník.

 

user-avatar

Václav Pokorný

6. 09. 2018 | 14:00

> ExtraStory   |   Inzerce