Oxytocin přiměl xenofoby dát peníze uprchlíkům

V rámci experimentu shromáždil reálné příběhy 50 lidí ve finančních problémech, mezi nimi i uprchlíků, a získal čísla jejich bankovních účtů. Poté dal každému ze skupiny 76 studentů padesát eur. Mohli se seznámit s příběhy všech těchto lidí, a kdo je zaujal, tomu mohli dát jedno euro. Co nerozdali, to si každý mohl nechat pro sebe. Jedna skupina byla sestavena tak, že všichni navzájem viděli, kdo komu a kolik daruje. Tím vznikl určitý sociální tlak a většina lidí rozdala v průměru 30 procent svěřených peněz. O 19 procent více dostali uprchlíci.

Poměrně málo překvapivé je zjištění, že studenti, kteří v předchozím dotazníkovém šestření projevovali rasistické a xenofobní tendence, dali v průměru výrazně méně než ostatní.

Druhá skupina měla stejný úkol, ale každý se mohl rozhodovat sám za sebe a neviděl, jaké volby provádějí ostatní. Tím byl odstraněn sociální tlak. Některým bylo také řečeno, kolik peněz v průměru darovala druhá skupina. A také dostal každý druhý dávku hormonu oxytocinu. Polovina obdržela jen placebo.

Výsledkem bylo, že ti studenti, kteří dostali dávku oxytocinu, byli výrazně štědřejší. Co bylo ale největším překvapením, že i ti studenti, kteří byli prokazatelně protiimigrantsky a xenofobně naladění, dávali výrazně vyšší částky, a to i uprchlíkům. A to někteří z nich nedostali informaci, kolik darovala druhá skupina. Jejich postoj se výrazně změnil.

Jednání lidí tedy bylo výrazně ovlivněno chemickou látkou, v tomto případě hormonem. Jaké z toho vyplývají obecnější důsledky, to je na delší debatu. Je však nepochybné, že naše tělesná chemie má velký vliv na naši psychiku a postoje.