Paris Bordon: Benáťanky na toaletě (1545)

Paris Bordon: Benáťanky na toaletě (1545) | zdroj: www.medievalists.net


Padl další mýtus: ženy ve středověku nesmrděly. Používaly deodorant

TÉMATA: středověk | renesance | přírodní kosmetika | ženy a krása

user-avatar

Blondie

13. 06. 2015 | 13:00

Na nedávném 50. ročníku Mezinárodního kongresu středověkých studií v Kalamazoo v americkém státě Michiganu zaujala početné publikum svým vystoupením nezávislá americká badatelka Courtney Hess-Dragovich. Odhalila v něm recepty na krásu používané Benátčankami v 16. století a naše současné představy o páchnoucích lidech té doby označila za mýtus.

Je všeobecně rozšířeným tvrzením, že oproti starověku středověcí Evropané hygienu značně zanedbávali a příšerně páchli. Je zřejmé, že se v té době myli mnohem méně než třeba staří Egypťané nebo Římané, neboť žili v horších hygienických podmínkách a navíc církev zakazovala nahotu i při koupeli. Nicméně i tak mnozí, a zvláště pak ženy, vnímali lidský pach jako něco nežádoucího a snažili se s tím všemožně bojovat. Ti bohatší to řešili používáním exotických parfémů, ti chudší hledali řešení v přírodě, u bylinek. Jako deodorant posloužil třeba bobkový list nebo yzop a věřilo se, že pocení lze omezit popíjením odvaru z šalvěje.

Trotula De Ornatu Mulierum (15. století)

Stejně jako dnes hledají ženy v různých ženských časopisech rady, jak se udržovat krásnými, i ve středověku existovaly "manuály krásy pro ženy", jako byly třeba lékařské texty z 12. století známé pod názvem Trotula ze Salerma. Právě z nich čerpá řadu receptur Courtney Hess-Dragovich, které pak zkouší na řadě svých známých.

Takto Courtney zjistila, že se už od středověku používaly tuhé deodoranty. Vyráběly se z olovnaté běloby, lidově nazývané plavajz (jinak také uhličitan olovnatý). Ve starých dobách se získával tak, že se do skleněné nádoby daly kousky (nejlépe destičky) olova spolu s miskou octa. Nádoba se zakopala do hnoje, kde se během několika týdnů olovo působením octových par a kysličníku uhličitého pokrylo vrstvou bílého prášku.

Běloba olovnatá

Benáťanky olovnatou bělobu používaly pro její protiplísňové a antibakteriální účinky. Protože je však toxická, nahradila ji Courtney Hess-Dragovich ve své receptuře boraxem, jenž má stejné účinky, ale je zdraví neškodný. Ve středověku se tato přírodní sůl získávala dolováním ze suchých koryt řek nebo jezer na Středním východě. Deodorant se vyrobí tak, že se smíchá kafr s růžovou vodou a boraxem a nechá se usušit na listu.

Jiný deodorant měl zase podobu hadříku (žínky) namáčeného ve víně, které se svařilo s listy borůvčí. Proč právě víno? Kvůli jeho aciditě. Vinné kyselinky totiž redukují množení mikrobů v podpaží, které se živí lidským potem a produkují odpad, jenž zapříčiňuje onen nepříjemný zápach.

Podomácku vyrobený deodorant

Jistě si teď každý položí otázku, jak dalece byly tyto kosmetické prostředky vlastně účinné. Courtney Hess-Dragovich říká, že je otestovala na stovce lidí, načež se ukázalo, že se svými účinky mohou směle měřit s těmi, které dnes běžně nakupujeme v drogeriích. Jinými slovy středověké deodoranty opravdu uměly „zabíjet pot“. Pokud je tedy lidé používali, zas až tak moc nesmrděli, jak si myslíme.

user-avatar

Blondie

13. 06. 2015 | 13:00

> ExtraStory   |   Inzerce