Pas italské cestovatelky.

Pas italské cestovatelky. | zdroj: atlasobscura.com


Pasy dnes bereme jako běžnou věc. Dříve ale cestující urážely

TÉMATA: cestování | byrokracie | pasová kontrola

user-avatar

Simona Knotková

16. 12. 2017 | 11:00

Dnešnímu člověku na pasech nepřijde asi nic zvláštního. Narodili jsme se do světa, ve kterém jsou cestovní dokumenty součástí našich životů odjakživa. Jinak na ně ale pohlíželi lidé z minulého století.

Pasy jsou relativně mladým dokumentem naší společnosti. Dříve si cestující opatřovali doporučení či průvodní dopisy, které jim umožňovaly dostat se mezi určitou sortu lidí. Ne všude však tyto listy byly vyžadovány. Pas, tak jak ho známe dnes, přišel až s 1. světovou válkou. Hranice se musely začít řádně kontrolovat, aby se na území nedostal nepřátelský element. Rozhodně se však nedá říct, že by občané přijali nová nařízení s otevřenou náručí.

Kompletní pohled do pasu polského občana z roku 1931

Zprvu je velmi uráželo, že jejich identita je zhuštěná jenom do jakéhosi cáru papíru, který o nich druhým říká všechny detaily. Původní verze dokumentu ukazovaly detaily jako váhu, podobu čela či tvar nosu. Později byla také přidána fotografie. Cestující si rázem začali připadat jako kriminálníci, snímek v pasu byl jako jejich vězeňským fotem. Obviňovali vládu z toho, že jim nevěří a kontroluje je. Když byl pas vyžadován i po známé osobnosti, jako byl americký prezident Woodrow Wilson, byl z toho takový poprask, že se příběh dostal na přední stránky novin. Známá byla také historka o Dánovi, kterého nepustili do Německa kvůli oholenému knírku. Muž proto musel několik dnů čekat, až se vousy opět objeví a jeho vzhled se bude shodovat s pasovou fotografií.

Historik Paul Fussell popsal ve svém eseji "Pasová nepříjemnost" z roku 1979 pas jako "asi nejvíc do nebe volající výdobytek moderní doby". Dokument je pro moderního cestovatele podle něj momentem ponížení, připomínkou, že je jenom loutkou státu, jednou z jeho nahraditelných částí.

Dobová kresba ukazuje kontrolu cestovních dokumentů

Podobně o pasu uvažuje i Craig Robertson, autor knihy "Pas v Americe: Historie dokumentu". "Ve svém jádru je to skutečně bizarní praktika. Předkládáte svůj pas, brožurku, a strážníkovi na hranicích musíte dokázat, že ten dokument jste vy. Vyvolává to dojem, že nejsměrodatnější reprezentací vaší osoby není vaše ztělesněná identita, ale kus papíru," píše. Fotografie podle něj vytváří nový druh úzkosti, že stát kontroluje naši identitu. "Říká nám to: 'Stát ti už nevěří.' Člověka to nutí přemýšlet o sobě a o vládě."

I když jsou pasy nyní běžnou součástí našeho života, možná by tedy nebylo od věci se zamyslet nad jejich podstatou a proč s nimi dříve lidé měli takový problém. Mimochodem, tuhle anekdotu z hospodského prostředí znáte? Když vypadáte jako na fotce svého pasu, je už čas jít domů.

user-avatar

Simona Knotková

16. 12. 2017 | 11:00

> ExtraStory   |   Inzerce