Julian a jeho rodina se za hrdiny nikdy nepovažovali. Záchrana Židů pro ně byla jednoduše křesťanskou povinností.

Julian a jeho rodina se za hrdiny nikdy nepovažovali. Záchrana Židů pro ně byla jednoduše křesťanskou povinností. | zdroj: allthatsinteresting.com


Patnáctiletý chlapec zachránil se svou rodinou skupinku Židů. Rok je ukrývali v bunkru

TÉMATA: holocaust | židé | druhá světová válka | polsko

user-avatar

Simona Knotková

15. 12. 2018 | 13:00

Psalo se 6. června 1943, když na dveře chudé polské rodiny Bileckých zaklepali neznámí noční návštěvníci. Venku stála skupinka třiadvaceti zoufalých Židů, kterým se během likvidace ghetta v Podhajce podařilo uprchnout. Asi tři tisíce dalších obyvatel to štěstí už nemělo. Ani přeživší ale ještě neměli vyhráno. Co nejrychleji se museli ukrýt, jinak hrozilo, že je dopadnou ukrajinští nacionalisté.

Dům polské rodiny byl malý a utečence v něm nebylo možné schovat. Patnáctiletý syn Julian ale vymyslel, že by se pro ně dal vybudovat úkryt v lese. Na místo se vypravil s několika dalšími muži.

"V zemi jsme vykopali díru a udělali jsme střechu z větví, kterou jsme pak zasypali hlínou. Oheň na vaření se rozdělával jenom v noci. Dnes je jen těžko k uvěření, čím jsme si tehdy museli projít," vyprávěl Julian Bilecki po letech.

Kresba ghetta v Podhajce.

Poté, co bylo dočasné obydlí zajištěno, nastal problém se sháněním jídla. Bilečtí měli sami omezené zásoby a teď se navíc museli starat o obživu více jak dvacítky lidí. Přesto se jim ale podařilo vždy nějaké potraviny zajistit. Největší komplikaci tak představovalo utajení bunkru. Když ho objevil jeden z kolemjdoucích, rodina ihned hledala novou lokaci. V zimních měsících Julian lezl na stromy a jídlo posílal obyvatelům bunkru seshora. Stopy ve sněhu mohly jejich skrýš totiž snadno prozradit.

Po druhém objevení bunkru cizím člověkem se Židé týden ukrývali mezi stromy a živili se houbami, které našli. Rodina Poláků na ně ale nezapomněla a pomohla jim také potřetí. "Dostávali jsme od nich potravu pro naši duši – naději, že přežijeme. Sami strádali. Kvůli nám riskovali své životy," nechala se později slyšet Sabina Grau Schnitzer, žena, které v době útěku bylo devět let.

V březnu 1944 konečně přišlo osvobození Rudou armádou. Někteří z ukrývaných Židů emigrovali do Ameriky, jiní zůstali v Evropě. V rodném Polsku zůstal také Julian Bilecki, který po zbytek svého života neoplýval žádným velkým jměním a živil se například jako řidič autobusu. Se zachráněnými Židy si vyměňoval korespondenci a dostával od nich i množství balíčků s penězi a materiální pomocí. Nikdy jeho rodině nezapomněli, co všechno pro ně v čase nejvyšší nouze udělala.

Julian Bilecki se po letech setkává s uprchlými Židy.

V roce 1998 došlo díky Jewish Foundation for the Righteous (organizace poskytující finanční podporu nežidovským obyvatelům, kteří za války pomohli Židům) k opětovnému setkání uprchlíků se svým zachráncem. Julian během něj neskrýval dojetí.

"Vešel a pak se v šoku zastavil. Nemohl uvěřit, že všichni z nich jsou stále naživu. Z očí se mu začaly řinout slzy a rozhlížel se okolo v ohromení. Emoce ho naprosto přemohly. 'Pamatuju si vás, když jste byli ještě mladí a neměli jste šedivé vlasy,' řekl jim. 'Teď jste šediví stejně jako já. Podívejte, kam jsme se dostali. Věřili bychom tomu tenkrát?'" popsal událost výkonný ředitel organizace Stanlee Stahl.

Bylo to také vůbec poprvé, co Bilecki opustil svou zemi a nasedl do letadla. Symbolicky si s sebou na cestu vzal Bibli a sáček s houbami, které pomohly Židům přežít.

user-avatar

Simona Knotková

15. 12. 2018 | 13:00

> ExtraStory   |   Inzerce