Pavel Tunák strávil v sovětských lágrech dlouhých deset let.

Pavel Tunák strávil v sovětských lágrech dlouhých deset let. | zdroj: photon.cz


Pavel Tunák prošel peklem gulagu: jedl jsem koňský trus a zabíjel potkany

TÉMATA: Pavel Tunák | gulagy | peklo v gulagu | sovětské lágry | Sosnarová | Stalinismus | komunisti

user-avatar

Kateřina A.

25. 06. 2015 | 14:00

Noc co noc se Pavel Tunák z Ostravy vracel do pekla gulagu, kde byl nucen deset let žít. „Ve snech jsem trpěl jako zvíře. Stále mi někdo ubližoval a já trhal rukama a nohama," vzpomíná vitální drobný muž na noční můry, jež ho pronásledovaly po více než dvě desetiletí.

Jeho neuvěřitelně strastiplný příběh začal už za války, kdy, ještě jako student, padl do rukou gestapa. Poté ho odvlekli Rusové do gulagu a po návratu do vlasti skončil v komunistickém vězení. Prakticky za každého režimu zažil jen to nejhorší zacházení. Dnes už se usmívá, když si hladí své krátké šedé vlasy a vtipkuje, že stříhat se takto nakrátko je návyk ještě z gulagu.

Pavel Tunák se narodil se v roce 1925 nedaleko Čadce, a když ve svých 18 letech odmítl nastoupit na nucené práce, přišlo si pro něj gestapo. Od transportu do koncentráku ho zachránili přátelé a trest si odpykal v ružomberockém vězení. Potom dostal od Němců pušku a byl přidělen k hlídce u mauzolea Andreje Hlinky, které napadli při osvobozování Slovenska ruští partyzáni. Jednoho z nich Tunák postřelil a byl za to sovětským vojenským soudem odsouzen k 10 letům nucených prací a deportován s dalšími vězni na Sibiř. Mnoho z nich nepřežilo útrapy cesty, trvající bez jídla a pití mnoho dnů.

Na Sibiři pracoval na opravách přístavu Murmansk, v lesích při těžbě dřeva, v uhelných dolech na Kamčatce, stavěl železniční tratě. Dřel 364 dnů v roce, volno bylo jen na výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Tunák prošel několika tábory a všude to bylo strašné. Šikana od ruských vojáků, hlad, tvrdá práce, prakticky bez hygieny a zdravotní péče, všude štěnice, blechy, nemoci. „Pořád někdo z kamarádů umíral, a my ho ani nemohli pohřbít, prostě se odtáhl za bránu a nechal se sežrat zvěří,“ popisuje nelidské podmínky v gulagu Tunák.

„Nejhorší ale byly až šedesátistupňové mrazy. To některým vězňům omrzly nohy tak, že pak z bot vytáhli jen pahýl nohy, chodidlo zůstalo uvnitř, to bylo otřesné.“ Jídlo bylo v táborech dvakrát denně: nejčastěji řídká polévka ze sušených ryb nebo tuleního masa, 160 gramů chleba a kaše. „Z hladu jsme zabíjeli potkany. Často jsme se při tom porvali, protože jsme se báli, že soused má lepší sousto.Také jsme hledali kousky nestráveného ovsa v koňském trusu, nebo se navzájem servali pro rybí ocas ze smetiště.“

Téměř všem vězňům z takové stravy vypadaly zuby. „Proti paradontoze se sbíralo jehličí z borovic, které jsme dlouho vařili a vývar pili. Chutnal odporně, daleko hůř než pelyněk, a stejně nepomáhal." Na otázku, jak se mu podařilo přežít, odpovídá „Prosil jsem Boha.

Když se v roce 1955 vrátil domů, jeho vlastní matka ho nepoznala. Vážil pouhých 40 kilo. Jejich rozhovor probíhal následovně: 

Kdo jste a co chcete? – Mami já jsem přece tvůj syn. – Já syna nemám, můj syn zemřel.

Později Pavlovi ukázala i úmrtní list, který jí poslaly sovětské úřady.

Krátce po návratu si ho pozvali soudruzi z KV KSČ. Čekala na něj hostina, jakou v životě neviděl, spousta jídla, vodky, koňaku i cigaret. Všechno odmítl a vyprávěl jim, jakou vzácností byla jediná ubalená cigareta, kterou si podávalo čtyřicet mužů, kteří se hlídali, aby jeden nepotáhl víc než druhý. Líčil, kolik vězňů a jak dlouho by z toho, co bylo před nimi na stole, dokázalo přežít v gulagu. Soudruzi mu nabídli členství v KSČ a přikázali, aby o svém pobytu v Sovětském svazu mluvil jen pozitivně.

Když se zotavil, začal pracovat ve Vítkovických železárnách Klementa Gottvalda a přes zákaz svým spolupracovníkům pravdivě popisoval poměry v gulagu. Jeden z nich pak Pavla udal. Následovala obžaloba za výroky znevažující státní zřízení Sovětského svazu a za vyvolávání nepřátelských nálad vůči režimu u nás. Tunák se rozhodl, že se bude hájit sám. Když se v určenou hodinou dostavil k soudu, všichni svědci už byli přítomni, ale soudce nechápal, jak to, že odešel z práce, a vyzval jej, aby se tam okamžitě vrátil, protože jeho přítomnost u soudu není potřebná.

Pavel Tunák byl odsouzen a strávil další rok a půl ve věznici v Heřmanicích. „Někdy si říkám, že všechny ty hrůzy, co jsem prožil, byly tak neuvěřitelné, že mě napadá, jestli to vůbec byla realita. Ale bohužel byla,“ uzavřel svůj příběh Pavel Tunák.

user-avatar

Kateřina A.

25. 06. 2015 | 14:00

> ExtraStory   |   Inzerce