Pavel Wonka zemřel ve věku 37 let na následky věznění a zanedbané péče.

Pavel Wonka zemřel ve věku 37 let na následky věznění a zanedbané péče. | zdroj: wikipedia commons


Pavel Wonka - poslední politický vězeň komunistického režimu v Československu, který zemřel ve vězení

TÉMATA: komunisté | československo | komunismus | totalita | vězení | politický vězeň | disident

user-avatar

Václav Pokorný

24. 10. 2019 | 18:30

Úmrtí disidenta Pavla Wonky bylo ostudou skomírajícího komunistického režimu. V žaláři zažíval surové bití, systematické šikanování a týrání. Zemřel již jako nemohoucí, za dosud nevyjasněných okolností v cele královéhradecké věznice 26. dubna 1988. Jeho pohřbu se tehdy zúčastnilo dva tisíce lidí.

„Několik dní jsem o sobě nevěděl. Zvracím. Vše se se mnou točí. Jsem zcela bez vlády. Jídlo jsem měl naposledy před zatčením. Nemohu ani pít, zase odstraňuji suché koráby, abych mohl dýchat. Všechnu tekutinu zvracím. Nevím, jak dlouho vydržím. Včera večer jsem se po několika dnech probral k sobě. Díky studeným obkladům spoluvězňů. Díky neustálým výplachům úst vodou se držím při životě."

Toto jsou slova z posledního dopisu Pavla Wonky. Toho Pavla Wonky, který v českých dějinách proslul jako osina v komunistické zadnici, amatérský advokát pronásledovaných a disident, který nakonec zemřel v komunistickém žaláři jako poslední oběť totalitního režimu. 

Pavel Wonka se narodil 23. ledna 1953 ve Vrchlabí v česko-německé rodině. Krátce po jeho narození však jeho otec zemřel. O výchovu Pavla a o tři roky staršího Jiřího se tak maminka Gerta musela postarat sama.

Po skončení základní školy nastoupil Pavel do učebního poměru pro automechaniky, který úspěšně zakončil maturitou. Poté se třikrát pokusil o přijetí na právnickou fakultu Univerzity Karlovy, ale negativní posudek ze zaměstnání převážil nad výsledky přijímacích zkoušek. Studoval proto práva laicky a díky jejich znalosti se brzy stal "právníkem chudých" – pomocníkem prostým občanům osamoceným proti státní mašinérii. Kromě toho Wonka otevřeně kritizoval porušování zákonnosti státními orgány i komunistickou nomenklaturou. Za tuto aktivitu byl postihován on osobně i členové jeho rodiny.

Poprvé byl zatčen 2. dubna 1982, avšak po pěti měsících vazby byl na zákrok Generální prokuratury ČSR, která nenašla důvody pro vazbu, propuštěn. Další zatčení následovalo o pár let později. Tentokrát za kriminální činnost, konkrétně rozkrádání socialistického majetku. Vykonstruované obvinění mu tak vyneslo 14 měsíců, vyhazov z práce a po propuštění z vězení další výživnou várku perzekucí. 

Pavla Wonku toto pronásledování jen utvrdilo v odhodlání vymáhat v Československu právo, a tak se v roce 1986 rozhodl kandidovat jako nezávislý kandidát do Federálního shromáždění. To bylo ovšem v době komunistické vlády chápáno jako drzá provokace. Následovala domovní prohlídka, vazba, obvinění z pobuřování a fyzické týrání ve vazbě. Byl odsouzen na 21 měsíců vězení a v srpnu 1987 převezen do věznice v Minkovicích, kde byl ihned po příjezdu brutálně zbit.

„Vyvedli Pavla Wonku z cely ven, vysvlékli ho do naha a pověsili ho za ruce na mříže na katr. Byl vytažen tak, že měl chodidla deset centimetrů nad zemí a byl poléván hadičkou, ve vědru měli připraveno pět pendreků a k nim se připojilo pět příslušníků a řezali ho tak dlouho, až už nemohl křičet a jen sípal a my jsme to museli poslouchat,“ popisoval jeden ze spoluvězňů Pavla Wonky. 

Wonka na protest odmítl pracovat a držel hladovku, což vedlo k dalším kázeňským trestům a fyzickému i psychickému mučení. Byl držen v ledové kobce a na vycházky se dostával zavřený v drátěné kleci 4x4 metry, v níž musel chodit nebo spíš klopýtat neustále dokola, vyzáblý, hladový, v potrhaných hadrech. Přes veškeré útrapy si Wonka dokázal dlouho udržet sílu vůle. Jeho fyzický stav se však rapidně zhoršoval. 

Na nátlak veřejnosti byl v polomrtvém stavu převezen do vězeňské nemocnice na Pankráci a propuštěn v únoru 1988. Opět zatčen byl o dva měsíce později v Trutnově, kde si vyřizoval žádost o vystěhování do západního Německa, a 20. dubna 1988 odsouzen na pět měsíců za nedodržení podmínky ochranného dohledu. K soudu byl dopraven již jako nemohoucí na kolečkovém křesle. Proti rozsudku se odvolal, avšak o čtyři dny později v cele v Hradci Králové zemřel. 

Zpráva o Wonkově úmrtí vyvolala pobouření nejen doma, ale i ve světě. Pohřeb se uskutečnil v rodném Vrchlabí za účasti asi 2000 lidí. Byli mezi nimi signatáři a mluvčí Charty 77, členové Jazzové sekce, Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, zástupci osmi velvyslanectví. Pohřeb natáčel štáb německé veřejnoprávní televize ARD. 

Po vykonání dvou pitev (našimi a zahraničními lékaři) bylo zjištěno, že Pavel Wonka patrně zemřel v důsledku plicní embolie, ale že smrti šlo příslušnou lékařskou péčí předejít. 

Po osvobození od komunistické vlády v roce 1989 byl Pavel Wonka rehabilitován, ale jeho vrazi a mučitelé dodnes nebyli vypátráni a potrestáni. Nezbývá tedy než konstatovat, že ani po 30 letech od pádu totalitního režimu v Česku se nenašla politická vůle se s těmito zločiny vypořádat.  

 

user-avatar

Václav Pokorný

24. 10. 2019 | 18:30

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu