Tragédie v tanečním sále podle R. A. Hillingforda (1897)

Tragédie v tanečním sále podle R. A. Hillingforda (1897) | zdroj: wikipedia commons


Pavlína ze Schwarzenbergu: manželka krumlovského vévody uhořela na Napoleonově svatbě

TÉMATA: Napoleon Bonaparte | česká šlechta | Schwarzenberg | Marie-Louisa | Paulina Schwarzenberg

user-avatar

Markéta Oderská

1. 07. 2015 | 13:00

Kněžna Pavlína ze Schwarzenbergu byla považována za jednu z nejelegantnějších a nejkrásnějších dam habsburského císařství. Vynikala mimořádnou inteligencí a uměleckým nadáním. Do historie se však bohužel nejvíc zapsala jako nejtragičtější oběť požáru na na svatbě císaře Napoleona a Marie Luisy v Paříži před 205 lety.

Kněžna Pavlína, vlastním jménem Pauline Caroline Iris d´Aremberg d´Aerschot, pocházela ze starobylého rodu a vyrůstala na zámku Heverlé v dnešní Belgii. V roce 1794 se provdala za Josefa Jana Nepomuka ze Schwarzenbergu, knížete z hlubocko-krumlovské větve rodu Schwarzenbergů. Čechy, kam svého muže následovala, se jí zpočátku zdály drsné a nehostinné, ale nakonec si jihočeská panství svého muže zamilovala, a protože odmalička ráda kreslila, stala se zdejší krajina častým motivem jejích grafických prací a akvarelů.

Svému muži Pavlína během 16 let porodila celkem 11 dětí, z toho jeden syn se ale narodil mrtvý. Při výchově se snažila držet rad francouzského filozofa Jeana Jacquese Rousseaua, který ve svých dílech prosazoval kult takzvané nové matky. V duchu této filozofie kněžna Pavlína svým dětem tykala, sama je kojila, vozila v kočárku, hrála si s nimi, chodila na procházky, částečně je vyučovala, což u šlechtičny v tehdejší době nebylo obvyklé. Pro děti pořádala i dětské plesy a v roce 1803 je nechala všechny naočkovat proti pravým neštovicích tehdy novou Jennerovou vakcínou. Jak se později ukázalo, z mateřské lásky byla schopná i obětovat svůj vlastní život.

Posmrtný portrét Pavlíny ze Schwarzenbergu (1812)

V roce 1810 odjela Pavlína s manželem a dvěma dcerami do Paříže, aby se zúčastnila plesu na počest sňatku Napoleona Bonaparta s rakouskou arcivévodkyní Marií Louisou. Ples se pořádal v sídle rakouského velvyslanectví v Montessonském paláci a jeho organizátorem byl Pavlínin švagr, rakouský velvyslanec Karel Filip Schwarzenberg. Ten si dal opravdu záležet a Pavlína mu v přípravě slavnosti ochotně pomáhala. Na zahradě velvyslanectví byl zbudován velký dřevěný sál s krytou galerií, schopný pojmout až 1 500 lidí, kteří byli na slavnost pozváni. Zdi sálu byly ozdobeny malbami, provedené rychle schnoucími lihovými barvami. Na stěnách visela zrcadla, v oknech vlály mušelínové a hedvábné závěsy, všude byly samé girlandy a umělé květiny. Osvětlení zajišťoval obrovský lustr uprostřed stropu a 73 několikaramenných bronzových svícnů po 40 svících. Výzdoba to byla vskutku dokonalá, ovšem jeden materiál hořlavější než ten druhý. Proto překvapuje, že na místo byli povoláni jen čtyři hasiči, kteří měli k dispozici dvě ruční pumpy. Navíc velitel pařížských hasičů odjel na víkend na venkov.

Tragický bál, obraz od neznámého umělce

Onoho večera, 1. července 1810, bylo horko a dusno, čeřené občas silným větrem. Osudové drama začalo krátce před půlnoci, kdy byla zábava v plném proudu a na parketu navzdory dusivému vedru tanečníci tančili skotské tance. V kole byla i kněžna Pavlína s manželem a oběma dcerami. Náhlý poryv větru shodil hořící svíci z nástěnného svítidla ve velké galerii na mušelínový závěs, který okamžitě vzplanul. Několik mužů se snažilo drapérii strhnout a udusit plameny, ale oheň mezitím zasáhl síťovou tkaninu zdobící strop a šířil se rychlostí blesku. Jiskry přeskakovaly a zapalovaly další dekorace. Závěsy, papíry i girlandy okamžitě shořely a tanečníci se rázem ocitli pod ohnivou klenbou. Byli ale tak zabráni do tance, že si bezprostřední nebezpečí hned neuvědomili, navíc hudba přehlušovala šelest a praskot šířícího se ohně.

Napoleon byl informován, sotva vyšlehly první plameny v galerii. Popadl císařovnu za ruku a odvedl ji pryč zadním východem vyhrazeným pro vysoké hodnostáře. Mezitím v sále chytly i nástěnné malby a od nich i dřevěné stěny, načež v sále vypukla panika. Ze stropu padal žhavý déšť jisker, hořících cárů a kapek rozžhaveného vosku a dehtu. Zapaloval ženám vlasy a vzdušné róby a zasahoval obnažené části jejich těl. Všichni se snažili z místa neštěstí utéct, požár v galerii však zahradil únikovou cestu do budovy vyslanectví a ponechal volný pouze hlavní vstup vedoucí ke schodišti do zahrady. K němu se drali všichni, takže tu nastala zoufalá tlačenice. Lidé do sebe vráželi, odstrkovali se, kdo upadl, po tom se šlapalo. Hasiči nemohli zasáhnout, protože dav zatarasil jediný přístup k ohni.

Císař Napoleon odvádí svoji manželku Marii-Louisu z hořícího sálu.

Popálení křičeli bolestí, snažili se na sobě uhasit oděv, zakopávali o druhé a padali k zemi. Ze všech stran se ozýval bolestný a zoufalý křik matek volajících své dcery a mužů hledajících své manželky. „Byl to děsivý a zároveň bizarní pohled, jak všichni ti lidé ve slavnostních plesových toaletách a s veselými květinovými ozdobami propadají zoufalství, naříkají a hroutí se v beznaději,“ zaznamenala si později do svého deníku hraběnka Potocka.

Kněžně Pavlíně se nejprve podařilo bez újmy uniknout do zahrady. Nikde však nemohla najít své dcery. Pak se jí zdálo, že zaslechla křik jedné z nich. Prodrala se prchajícím davem zpátky do hořícího sálu, aby dceru zachránila. Vtom se na ni zřítil hořící strop. Její tělo našli až druhý den rozdrcené a ohořelé pod trámy vedle vodní nádrže. Identifikovali ji pouze podle částečně roztavených šperků a velkého množství diamantů (měla jich na sobě 627). Po ohledání jejích tělesných ostatků lékaři zjistili, že kněžna byla ve druhém měsíci těhotenství. Plod z jejího těla vyňali, vložili do křišťálové nádobky a položili mrtvé kněžně do klína.

Pavlínina dcera Marie Eleonora Windischgrätzová na plese neutrpěla žádné zranění, v roce 1848 však byla za nevyjasněných okolností zastřelena při červnových nepokojích v Praze.

Jak se ukázalo, smrt kněžny Pavlíny byla zbytečná, obě její dcery byly v době jejího sebeobětování v bezpečí. Starší Eleonora nebyla vůbec zraněna a mladší princezna Marie Pauline, která utrpěla těžké popáleniny na zádech, byla tou dobou již v péči lékařů na zahradě.

Francouzská císařovna Marie-Louisa v dopise, který zaslala do Vídně svému otci, rakouskému císaři Františkovi I., mimo jiné napsala:

„Právě se vrátil císař a oznámil mi hroznou zprávu: Paulína byla v zahradě, odtržená od svých dvou dcer, a bála se, aby je neušlapali prchající, vytrhla se svým společníkům a vrhla se do plamenů, aby dcery zachránila. Myslíme si, že se pod ní propadla podlaha. Dnes při prohledávání popela nalezli její tělo: obličej, nohy a ruce byly úplně zuhelnatělé. Vedle ní ležely její diamanty a přívěsek s vepsanými jmény Eleonore a Pauline! Právě podle toho ji poznali. Zanechala po sobě devět dětí, z nichž nejstaršímu je dvanáct let, a čekala desáté (nejstarší Marii Eleonoře bylo tehdy ve skutečnosti 14 let, nejmladší byl patnáctiměsíční Bedřich, pozdější kardinál a pražský arcibiskup, pozn. red). Její rodina není k utišení a já se dojetím nemohu ani pohnout.“

Pavlína byla pohřbena v novogotické rodové hrobce v Domaníně-Třeboni, její srdce pak odpočívá v boční kapli kostela svatého Víta v Českém Krumlově. Požárem zdeformované šperky jsou dodnes uloženy ve Státním oblastním archivu v Třeboni.

Kníže Josef II. ze Schwanzerbergu se již podruhé neoženil a o své děti pečoval spolu se svou nejmladší sestrou Eleonorou Žofií.

 

user-avatar

Markéta Oderská

1. 07. 2015 | 13:00

> ExtraStory   |   Inzerce