Na Zemi jsou stále místa, jejichž existenci nedokážeme úplně logicky vysvětlit. | zdroj: YouTube


Peru protéká vařící řeka. Zaživa pohřbívá malá zvířata a nebezpečná je i pro člověka

user-avatar

Simona Knotková

7. 03. 2016 | 11:00

Řeka v peruánském Mayantuyacu byla ještě donedávna jenom součástí legend. Podle nich jí protékala vařící voda a přilehlý deštný prales byl plný krvelačných hadů a podivných nemocí. Hrozivé chvíle zde měli zažít španělští conquisté hledající v jihoamerické zemi zlato. Dokonce ještě ve třicátých letech minulého století ve vařící řeku nikdo nevěřil. Chyběli zkrátka jakékoliv vědecké dokumenty, které by její existenci potvrzovaly. Vše se změnilo v roce 2011.

Geotermální vědec Andrés Ruzo o řece jednou zaslechl u příbuzných a rozhodl se, že se vydá místo sám prozkoumat. Ke svému překvapení zjistil, že všechny údajné legendy byly skutečně pravdivé. Více jak šest kilometrů dlouhá řeka má teplotu kolem padesáti až devadesáti stupňů, v některých místech dokonce vře. Místní Asháninka lidé jí říkají Shanay-timpishka, což v překladu znamená vroucí od žáru slunce. Také oni si o řece předávají z generace na generaci pověsti. Podle nich za teplotou vody stojí obrovský had Yacumama. Jejich přesvědčení podporuje i kámen ležící na řece ve tvaru hadí hlavy.

Ruzo má pro celou záhadu však o něco učenější objasnění. Podle něj vodu možná ohřívají pukliny v zemi. "Stejně jako nám v žilách a tepnách koluje krev, horká voda protéká zemí přes její pukliny a praskliny. Když se dostanou tyto tepny do kontaktu s povrchem, projevuje se to geotermálními změnami jako fumarolami, horkými prameny nebo, jako v našem případě, vařící řekou," řekl na konferenci TED.

Místo zahaluje hustá pára.

Místní si ve vodě vaří čaj a věří, že teplota pomáhá zvyšovat léčivé účinky kolem rostoucích bylin. Pobyt u řeky ale není žádná legrace a pro člověka může být smrtící. Ruzo ho přirovnal k "sauně uvnitř toastovače". Na vlastní oči viděl, jak řeka zaživa uvařila malé živočichy. "První jdou na řadu oči, ty se zbarví do typicky mléčně bílé barvy. Zvířata se pokouší uplavat, ale maso se jim vaří přímo na kostech. Začínají tedy ztrácet sílu, až do bodu, kdy se jim horká voda vlije do úst a jejich vnitřnosti se začnou vařit," popisuje vědec naturalisticky proces smrti. "Kdybych do řeky ponořil ruku, měl bych popáleniny nejméně druhého stupně. Pád by mě snadno zabil."

Zájemce, kteří by Shanay-timpishku chtěli vidět na vlastní oči, předem varuje, že se jedná o náročnou výpravu. "Připravte se na strašně horko (ze slunce i řeky) a vlhké podmínky. Čeká vás hodně chození, kousanců od brouků, žádná klimatizace, internet nebo mobil, nejbližší klinika je asi hodinu cesty, nemocnice pak nejméně tři hodiny. Ručíte tam za sebe sami, když vstupuje do džungle, děláte tak na vlastní nebezpečí. Nejsou tam žádné dřevěné chodníky, lana ani zábradlí."

Ruzo se vody dotýkal pouze v ochranných rukavicích.

Kdo má dost odvahy a je připraven na vše, obdarován bude jedinečnou podívanou. "V čase, kdy máme všechno zmapované, přeměřené a všemu rozumíme, zpochybňuje tato řeka naše vědomosti. Donutilo mě to zamyslet se nad linií mezi známým a neznámým, starověkým a moderním, vědeckým a spirituálním. Je to připomínka toho, že stále je spousta úžasných zázraků k objevení."

 

 

 

 

 

 

témata

user-avatar

Simona Knotková

7. 03. 2016 | 11:00

> ExtraStory   |   Inzerce