Některé plyny v atmosféře propouštějí k zemi sluneční záření, ale brání odchodu tepelného záření z povrchu Země. Vytváří tak vlastně průhlednou

Některé plyny v atmosféře propouštějí k zemi sluneční záření, ale brání odchodu tepelného záření z povrchu Země. Vytváří tak vlastně průhlednou "střechu", jakou známe ze skleníku. | zdroj: livescience.com


Planeta je blízko zlomového bodu, stane se z ní skleníková Země?

TÉMATA: země | planeta | klimatické změny | skleníkový efekt | skleníkové plyny | globální oteplování | teploty | klima

user-avatar

Yvonne K.

16. 10. 2018 | 09:00

Píše se rok 2300 a ničivé hurikány, dlouhotrvající sucha a požáry jsou tak běžné, že už dávno neplní hlavní titulky novin. Poslední skupiny obyvatel, které ještě zbyly u rozpáleného rovníku, si balí kufry a migrují směrem k hustě obydleným pólům. Nějak tak lze popsat situaci na naší planetě, až na ní zavládne skleníkové klima.

Takzvanou skleníkovou Zemi, kde globální teploty budou o čtyři až pět stupňů vyšší oproti předindustriální éře a hladina moří stoupne o 10 až 60 metrů, je těžko si představit, ale snadno se v ní lze ocitnout. Odborníci varují, že dojde-li k překročení prahové teploty, přírodní systémy, které Zemi  udržují v současnosti přiměřeně chladnou a tudíž obyvatelnou, se jednoho dne zhroutí. To vyvolá dominový efekt a příval klimatických událostí přivede planetu do stavu “skleníkové země”. Výsledná trajektorie by pravděpodobně způsobila nejen vážné narušení ekosystémů, ale i společnosti a jejích ekonomik.

“Máme vážné obavy, že se tyto zlomové prvky mohou chovat jako kostky domina,“ řekl Will Steffen, profesor na Australské národní univerzitě. „Jakmile se strčí do jedné, přitlačí to Zemi k další,” dodal. Koncentrace skleníkových plynů v ovzduší jsou nejvyšší za posledních 800 tisíc let.

Ačkoliv vědci v tuto chvíli neznají přesně onu prahovou hodnotu, domnívají se, že by to mohlo být 2°C oproti teplotám z předindustriálního období. To je shodou okolností hodnota, o kterou se hrálo na Klimatické konferenci v Paříži v roce 2015. V ní se její signatáři (195 zemí) zavázali v rámci boje proti klimatickým změnám omezit skleníkové plyny a udržet nárůst globální průměrné teploty výrazně pod hranicí 2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí. Vědci ovšem připouštějí, že ani dodržení tohoto závazku by nemuselo zabránit trendu, který vede ke "skleníkové Zemi". 

Změna rytmů Země

V posledních milionech letech se na Zemi v pravidelných cyklech střídají doby ledové (glaciály), trvající kolem 100 000 let, s teplejšími dobami meziledovými (interglaciály), které trvají 10 000 let. Poslední doba ledová skončila zhruba před 12 000 lety a nyní se nacházíme na konci meziledového období zvaného holocén. Řada vědců si však myslí, že od poloviny minulého století Země vstoupila do geologického věku člověka, pro který byl vymyšlen termín antropocén. Lidé totiž zásadně mění podobu a stav celé planety. Pokud se emise oxidu uhličitého výrazně neomezí, planeta se možná vychýlí z ledového a meziledového cyklu a bude vržena do nového věku “skleníkové Země”.  Téměř polovina lesů, které ještě před několika sty lety pokrývaly Zemi, zmizela a odlesňování se rozšiřuje a urychluje.

Spalováním fosilních paliv lidstvo vyprodukuje každý rok zhruba 40 miliard tun oxidu uhličitého. Jenže zhruba polovinu těchto emisí na sebe vážou moře, stromy a půda. Kácením lesů, ničením půdy a odčerpáváním velkého množství vody celou situaci ještě zhoršujeme. Podle Johana Rockströma ze Stockholmské univerzity panují obavy, že překročením teplotního prahu by se přirozené systémy Země mohly destabilizovat a z planety by se pak stal “samoohřívač”. Nejen člověk, ale i lesy, půda i voda by uvolňovaly do ovzduší kysličník uhličitý.

“Jakmile by se sama planeta stala zdrojem skleníkových plynů společně s námi lidmi, umíte si představit, jak by věci velmi rychle akcelerovaly tím špatným směrem,” upozornil Rockström. Server Climate Impact Lab vytvořil unikátní mapu, která ukazuje, jak by globální oteplování mohlo postupovat dál. Podle údajů mapy se do konce století v České republice zvýší průměrná letní teplota ze 17 stupňů Celsia, jako tomu bylo do roku 2005, na 23 stupňů Celsia.

Mnoho zlomových bodů

Příroda má své zpětnovazebné mechanismy, které udržují ekosystém v rovnováze. Jedním z nich je třeba schopnost deštných pralesů si vyrábět vlastní déšť. Pokud ale budou deštné pralesy vystaveny zvyšujícímu se oteplování a odlesňování, tento mechanismus se postupně oslabí. “Když překročí bod zlomu, zpětnovazební mechanismus změní směr,” vysvětluje Rockström. Deštný prales se tak promění ze zvlhčovače vzduchu v sušičku. Nakonec se z něj stane savana, přičemž se uvolní do ovzduší další zásoby oxidu uhličitého. To pak ovlivní jiné procesy na planetě, jako cirkulaci oceánu a jevy typu El Niño. Jinými zlomovými body by mohlo být tání permafrostu, úbytek ledu na hladině arktických moří či v Antarktidě nebo ztráta korálových útesů.

Globální volání o pomoc

Je šance tento nepříznivý trend ještě zvrátit? Podle Rockströma by se do roku 2050 musely kompletně přestat produkovat emise CO2. Ale jak dodává, ani to nebude stačit. Abychom se dokázali vyhnout zmiňovaným zlomovým bodům, musel by se celý svět zaměřit na trvalou udržitelnost ve všech sektorech lidské činnosti. To ovšem nebude vůbec jednoduché vzhledem k narůstajícímu nacionalismu v řadě zemí světa, podotýká vědec. Namísto sledování úzce národních zájmů by se svět měl kolektivně snažit snížit emise uhlíku – například vytvářením investičních fondů na podporu chudších států, které nemají takovou kapacitu ke snižování emisí jako bohatší země. “Vědecky řečeno je zcela nepřijatelné, aby země jako USA opouštěla Pařížskou dohodu, protože nyní více než kdy jindy je třeba, aby každá země na světě kolektivně dekarbonizovala... za účelem zajištění stabilní planety,"  uzavřel Rockström.


user-avatar

Yvonne K.

16. 10. 2018 | 09:00

> ExtraStory   |   Inzerce