S tímto Wellingtonem Karel Mareš svrhl bomby na Berlín.

S tímto Wellingtonem Karel Mareš svrhl bomby na Berlín. | zdroj: warthunder.com


Pocta generálu Karlu Marešovi: bombardoval Třetí říši, ale po válce musel rozvážet hnůj

TÉMATA: letci | československo | česká republika | druhá světová válka | odboj

user-avatar

Tomáš Chalupa

19. 06. 2015 | 12:15

Karel Mareš má nově v budově Gymnázia Pierra de Coubertina v Táboře pamětní desku. Kdysi zde studoval, z Tábora ostatně pocházel. Slavný letec a brigádní generál prožil za války mnohé a podobně jako spoustu jeho kolegů ho čekal ve vlasti neslavný osud v podobě komunistických perzekucí.

Karel Mareš se narodil v Táboře v roce 1898 v rodině železničáře. Vystudoval na místním gymnáziu, pak vypukla válka a Mareš se ocitl na italské frontě. Zde byl zajat a přihlásil se do služeb Československých legií. Už tehdy poznal, že ho nejvíce baví létání. Po válce prošel mnoha kurzy a pozicemi v rámci letectva, působil v Olomouci, Prostějově a Praze.

S vypuknutím druhé světové války čekala Mareše nelehká volba, jak se k okupačním silám postavit. Mareš se zapojil do ilegální odbojové skupiny. Jenže jeho činnost byla prozrazena, a tak mu nezbylo než uprchnout. Použil krycí jméno Karel Toman. Podařilo se mu dostat do Francie bohužel v době, kdy už bylo o výsledku bojů rozhodnuto. Zorganizoval proto převoz československých pilotů do Velké Británie. V Anglii se podílel hlavně na výcviku našich letců na bombardéry Blenheim a Wellington. Na druhém jmenovaném také vykonal 6 bojových letů nad Třetí říší. Při jednom z nich 23. září 1940 svrhl bomby i na hlavní město Berlín.

Jeho hlavní úkoly byly ale velitelské. Byl velitelem 311. československé bombardovací  perutě. Pak byl převelen do Sovětského svazu jako velitel tamní vojenské mise. Když skončila válka, vrátil se do vlasti, kde byl povýšen na brigádního generála. Tím ale jeho šťastné období skončilo. Únor 1948 totiž vše rychle změnil. Všechny posty musel okamžitě opustit, nakonec byl dokonce degradován na vojína a vyhozen ze svého pražského služebního bytu. Jeho novým působištěm byl státní statek v Kosově Hoře, kde dělal kočího volského potahu, který rozvážel po poli hnůj. Potupný konec pro slavného generála.

Ale ani to komunistům nestačilo. Intenzivně ho sledovala StB, a chystalo se jeho uvěznění. Zdravotní stav Mareše už byl ale v té době natolik špatný, že něco takového  nedovoloval. Zemřel 10. června 1960. V kapli kosohorského hřbitova má pamětní desku a v těchto dnech ji slavnostně odhalilo také táborské gymnázium, kde Mareš studoval. Od jeho smrti letos uplyne 55 let.   

> ExtraStory   |   Inzerce

témata

Komentáře ( )

user-avatar

Tomáš Chalupa

19. 06. 2015 | 12:15