Nákres části bunkru pod hotelem

Nákres části bunkru pod hotelem | zdroj: allthatsinteresting.com


Podívejte se do bunkru, kde měla přežívat elita v případě jaderné války

TÉMATA: bunkry | podzemí | usa | jaderná válka

user-avatar

Tomáš Chalupa

10. 08. 2018 | 13:30

Každý stát má připravené bunkry pro své nejvyšší představitele pro případ, že by se to na Zemi nějak zvrtlo a nedalo by se žít na povrchu. Američané měli pro ten případ například bunkr Greenbrier. Ten se nachází v Západní Virginii.

Greenbrier sám o sobě je přitom luxusní resort, který lze normálně navštívit, tedy pokud na to máte dost peněz. Navštívilo jej mnoho prezidentů i zahraničních návštěv. Nikdo z nich ovšem dozajista nevěděl, co se ale nachází pod povrchem.

V padesátých letech americká armáda začala budovat tajný bunkr. Projekt nesl kódové označení Greek Island (Řecký ostrov). Měli do něj být přesunuti členové Kongresu a prezidentské administrativy. O existenci bunkru vědělo jen několik zasvěcených lidí. Sami členové Kongresu o něm nevěděli a dozvědět se o něm měli teprve ve chvíli, kdy by se do něj stěhovali.

Konstrukce začala v roce 1958 a trvala dva roky. Pracovníkům firem, které kopaly obří díru do země a následně tam bunkr budovaly, bylo řečeno, že jde o muzeum. Jeden z nich se prý posměšně zeptal: „Právě jsme sem instalovali 110 pisoárů, co tu sakra chcete vystavovat?“

Bunkr byl navíc chráněn nejen betonovými zdmi, ale i pláty oceli. Pro muzeum krajně zvláštní věc. Strop „muzea“ se nacházel šest metrů pod zemí. Byl opatřen sofistikovaným systémem ventilace, který nejen vháněl do podzemí čerstvý vzduch, ale byl schopen odfiltrovat radiaci.

V bunkru byla například i velká místnost, kde měla dál zasedat Sněmovna reprezentantů. I při jaderné katastrofě se tak dál mohly, alespoň teoreticky, schvalovat a vydávat zákony. Podobnou místnost měl i Senát, bunkr obsahoval mnoho zasedaček a meeting roomů. Dále nechybělo televizní studio, takže z bunkru mohlo probíhat i televizní vysílání určené nešťastníkům tam nahoře. Každý kongresman měl svou vlastní postel, která ale nebyla žádným luxusem. Byly to klasické železné vojenské palandy, jaké zná každý, kdo prošel výcvikem americké armády.

Kromě vyvolených zákonodárců byl dopředu určen také seznam technických a podpůrných pracovníků, kteří se měli starat o chod celého komplexu. Ti se také starali, aby byl bunkr kdykoliv připraven k nastěhování. Válka mohla začít kdykoliv.

Bunkr byl tajný třicet let. Pak na jeho existenci přišli novináři listu Washington Post. I tak ale na přímé otázky mluvčí popírali, že by cokoliv takového existovalo. Novinář Ted Gup, který s příběhem přišel, čelil nátlaku a vydírání. Mnoho lidí považovalo za nebezpečné šťourat do věcí národní obrany. Gup se hájil tím, že v roce 1992 už byl bunkr stejně zastaralý a určitě by nesloužil svému účelu.

user-avatar

Tomáš Chalupa

10. 08. 2018 | 13:30

> ExtraStory   |   Inzerce