Z roku 1715 pochází potápěčský skafandr Johna Lethbridge. Byl to vlastně dřevěný sud s průzorem a koženými rukávy, které potápěči umožňovaly manipulovat s předměty.

Z roku 1715 pochází potápěčský skafandr Johna Lethbridge. Byl to vlastně dřevěný sud s průzorem a koženými rukávy, které potápěči umožňovaly manipulovat s předměty. | zdroj: thevintagenews.com


Podivný potápěcí stroj Johna Lethbridge z něj udělal boháče

TÉMATA: potápění | technologie | lodě | vraky

user-avatar

Tomáš Chalupa

9. 09. 2019 | 15:50

V cherbourgském muzeu Cité de la Mer se nachází exponát, který ze všeho nejvíce připomíná nějaký středověký mučící nástroj. Ve skutečnosti je to potápěcí přístroj a první předchůdce skafandru, který sestrojil John Lethbridge. A vynesl mu pohádkové jmění.

John Lethbridge byl anglický obchodník s bavlnou a také vynálezce. O jeho dětství se toho mnoho neví, stejně tak je záhadou, proč se vlastně do výroby potápěcího zařízení pustil. Podstatné je, že musel živit 17 dětí, což samo o sobě vysvětluje, proč se snažil zbohatnout sestrojením něčeho nového.

V té době už existoval potápěčský zvon, který umožňoval člověku dosáhnout dna a pracovat na něm. Lethbridge se ale zamyslel a pokusil se potápění dát nový rozměr. Jeho potápěcí stroj, jak svůj vynález pojmenoval, byl vlastně velký dřevěný sud. Uvnitř ležel na břiše potápěč, který své ruce navlékl do nepropustných rukávů. Díky tomu mohl manipulovat s předměty na dně. Další otvor byl pro pozorování okolí v úrovni hlavy. Problém byl, že do sudu nevedl žádný přívod vzduchu. Člověk měl k dispozici jen ten vzduch, který se v něm nacházel před uzavřením. Podle Lethbridge stačil na půlhodinu pod vodou. Poté bylo nutné zařízení i s potápěčem vyzvednout na povrch. Pak potápěč mohl otočit dva vzdušné ventily a do svého skafandru napumpovat vnější vzduch. 

Potápěcí stroj Johna Lethbridgea

Lethbridge doufal, že zařízení umožní ponory do velkých hloubek, ale dostal se s ním nehlouběji do 22 metrů. Pak skafandr prosakoval na místech, kde byly otvory. Jinak ale skafandr fungoval dobře a Lethbridge si najímaly Britská indická společnost a Holandská východoindická společnost, aby jim ve svém skafandru vyzvedával cennosti z potopených lodí.

V roce 1794 byla loď Nizozemské východoindické společnosti Slotter Hooge na cestě z ostrova Jáva do Nizozemska. V bouři se potopila u ostrova Madeira poblíž přístavu Porto Santo. Z 254 mužů na palubě přežilo jen 33. Na dno klesly tuny stříbrných prutů a tři velké truhly plné zlata. Přesně případ pro Lethbridge. Při svém prvním sestupu vynesl na povrch 349 prutů, 9000 mincí a dvě zbraně. Provedl pak ještě několik dalších akcí a z lodi zachránil téměř polovinu jejího nákladu.

Po dalších třicet let se Lethbridge ponořil k nespočtu dalších vraků a vydělal pořádný balík peněz. Jeho vynález mu tak přinesl bohatství a umožnil mu uživit jeho velmi početnou rodinu. Dokonce vydělal tolik, že si pořídil panství a statky u Kingskerswellu. Zkrátka příběh jako z pohádky a s dobrým koncem. Za vším přitom stál poměrně jednoduchý vynález, který dnes budí spíše úsměv.

user-avatar

Tomáš Chalupa

9. 09. 2019 | 15:50

> ExtraStory   |   Inzerce