Nejhorší místo, kde mohl člověk skončit - ocelová rakev | zdroj: internet


Pokud člověk bojoval v první světové válce, největší šanci, že zahyne, měl na palubě německých ponorek

Za 1. světové války zemřelo na německých ponorkách 5000 námořníků. Ze 351 plavidel se jich 178 potopilo v boji, což je přesně polovina. Desítky dalších ztroskotalo kvůli závadám. Vnitřek německé ponorky tak byl za 1. světové války statisticky nejnebezpečnějším místem.

user-avatar

Tomáš Chalupa

18. 02. 2015 | 07:30

Ponorky za 1. světové války byly extrémně nehostinným místem. Minimum místa, prakticky žádné soukromí, mizerná strava a dlouhé dny a týdny nekončící nudy, proložené hodinami děsu, kdy na ponorku útočily torpédoborce a doprovodná plavidla. Tak vypadal život na ponorkách. 

Ovládání ponorky se dělo pomocí množství pístů a kohoutů

Ovládání lodi bylo složité a dělo se za pomoci spousty pístů a ventilů, kterými se zaplavovaly balastní nádrže, otvíraly torpédomety a prakticky ovládal celý život lodi. Ostatně pohled na velící centrum připomíná výjev jak z nějaké kotelny. 

Strojovna ponorky

Hlídková plavba oceánské ponorky trvala od 3 týdnů do půl roku. Po tu dobu se posádka prakticky nesprchovala, neholila a ani si nevyměňovala oblečení. Pravé peklo pak prožívali strojníci a inženýři ve strojovnách, kde panovala výheň a podmínky pro život tam byly nejhorší z celé lodi. Také dlouhotrvající hlídky na můstku za bouřlivého počasí nebo v extrémních mrazech rozhodně nebyly ničím příjemným, i když to byla prakticky jediná šance nadýchat se čistého vzduchu nebo si zakouřit. 

Torpédomety ponorky

Potřeba se vykonávala na toaletách, které byly ze začátku plavby přeplněné zásobami. Často se na ni stávaly dlouhé fronty. Soukromí neexistovalo, vrcholem komfortu byla jedna uzamykatelná skříňka na osobní věci pro každého námořníka. 

Uvnitř americké ponorky

Život na ponorce nebyl jednoduchý, ale nejhorší byla smrt na ponorce. Ta potkala více než polovinu sloužících námořníků. Udušení, utopení, uhoření, otrávení se zplodinami, zkrátka na ponorce bylo možné zemřít těmi nejhoršími způsoby. Za nejtrýznivější se mezi námořníky považovalo pomalé udušení nebo utonutí v ponorce, kdy člověk jen bezmocně ležel na dně a čekal na smrt. Námořníci namačkaní do několika sekcí, kde ještě zbyl vzduch, museli dlouhé hodiny, možná i dny sledovat, jak jim ubývá kyslík a stále hůře se jim dýchá. Žádná šance na záchranu v první světvé válce v takových situacích neexistovala. Ostatně případ ruské ponorky Kursk ukazuje, že ani v současnosti není jednoduché dostat uvězněnou posádku z potopené ponorky. Smrt v ocelové rakvi je od počátku existence ponorek vůbec to nejhorší, co může námořníka potkat. 

Uvnitř britské ponorky

 

 

 

> ExtraStory   |   Inzerce

témata

Komentáře ( )

user-avatar

Tomáš Chalupa

18. 02. 2015 | 07:30