Muži mrzli v Arktidě kvůli optickému klamu | zdroj: internet


Polární expedice se vydala za přeludem, došlo i na vraždu

Je to jedna z nejsmutnějších, ale zároveň nejpodivuhodnějších kapitol v dobývání Arktidy. Expedice ke Crockerově zemi v roce 1913 je několikaletou honbou za snem, který se v minutě změnil v noční můru.

user-avatar

Tomáš Chalupa

3. 12. 2014 | 23:07

Když se světoznámý polárník Robert Peary vrátil ze své expedice do Arktidy, tvrdil, že v oceánu 130 mil severně od Mysu Thomase Hubbarda spatřil dosud neprobádanou zemi. Neměl čas k ní zamířit, ale byl si její existencí jist. Pojmenoval ji dokonce Crockerova země na počest George Crockera, jednoho ze svých štědrých sponzorů.

Členové expedice

Pearyho věhlas způsobil, že o jeho zprávě prakticky nikdo nepochyboval. Muzeum přírodní historie v New Yorku se rozhodlo uspořádat vlastní expedici, která nejen dopluje ke Crockerově zemi, ale také zmapuje její faunu a floru. Expedici velel Donald Baxter MacMillan, který si na palubu parníku Diana vzal botanika a geologa Waltera Ekblawa, Fitzhugh Green měl místo fyzika a inženýra, Maurice Tanquary byl zoolog a dr. Hunt byl chirurg a lékař výpravy. Na palubě sloužil i Minik Wallace, Eskymák, kterého kdysi ještě jako dítě přivezl do USA právě Peary, a nyní měl být tlumočníkem a průvodcem výpravy.  

V Etahu postavili základnu

Expedice se od počátku nevyvíjela dobře. Parník Diana v noci 16. července 1913 narazil na skály u pobřeží Labradoru a všichni se museli přesunout na doprovodné plavidlo Erik. Na palubě došlo k hádce a MacMillan obvinil kapitána, že byl opilý. Nakonec na Eriku dopluli až do Etahu, opuštěné osady na severu Grónska.  

Vánoce na základně v Etahu

Za pomoci místních Eskymáků zde vyuodovali svůj hlavní stan. Velká budova s devíti místnostmi byla vybavena elektřinou a velkým skladištěm potravin. Odtud se jim na pouť na sever nakonec podařilo kvůli nejrůznějším komplikacím vyrazit až v březnu 1914. Ekblaw, MacMillan, Green a sedm Eskymáků se vydali na saních tažených psími spřeženími na 1200 mil dlouhou cestu k nalezení Crockerovy země.

Pak nastalo peklo. Na snímku Green za cesty ke Crockerově zemi.

Skupina se začala rychle rozpadat. Minik Wallace se chtěl vrátit, protože se zamiloval do ženy jednoho Eskymáka a celá výprava se mu pranic nelíbila. Pak se otočil zpět i Ekblaw a další Eskymák. Když výprava dosáhla Severního ledového oceánu, MacMillan poslal zpět do Etahu další dva Eskymáky. MacMillan, Green a dva Eskymáci spatřili konečně 21. dubna za nádherného mrazivého dne na obzoru zdvíhající se masivy hor. Zatímco Green bláznivě skákal radostí a MacMillan děkoval Bohu, Eskymáci se mračili. Pak jeden z nich promluvil. „Je to odraz. Jak vy tomu říkáte? Je to odraz, žádná země.“

MacMillan po návratu do Etahu

MacMillan i Green byli naprosto zdrceni. Na místě zůstali pět dní, ale nebylo pochyb o tom, že Eskymáci mají pravdu. To, co viděl Peary a kvůli čemu byla uspořádána tato výprava, byla jen arktická fata morgana. Optický klam, nic víc. „Moje sny a naděje posledních čtyř let byly jen sny. Vše končí hořkým zklamáním,“ poznamenal si do deníku MacMillan.

Lékař výpravy Dr. Hunt

Cesta zpátky byla depresivní, skupina se rozdělila do dvojic, ve které byl vždy jeden Američan a jeden Eskymák. Jenže když se Green setkal s MacMillanem, Eskymák s ním nebyl. Green se přiznal, že ho zastřelil, údajně proto, že se pokusil uprchnout. Tato vražda zůstala dodnes neobjasněna. 

Parník Erik

Expedice skončila v troskách, muži strádali hladem a čekali na vysvobození. Jenže dvě lodě, které je měly ze severu Grónska odvézt, samy uvízly v ledu. Tři muži se dostali do USA nakonec sami na saních po cestě dlouhé 1000 mil. MacMillana a Ekblawa vyzvedl až v roce 1917 parník Neptun. 

> ExtraStory   |   Inzerce

témata

Komentáře ( )

user-avatar

Tomáš Chalupa

3. 12. 2014 | 23:07