Ve starověkém Římě se senátoři běžně hrubě uráželi a nadávali si.

Ve starověkém Římě se senátoři běžně hrubě uráželi a nadávali si. | zdroj: ancientpages.com


Politické debaty v Římě měly daleko k noblese, byly plné vulgarit, urážek a špinavostí

TÉMATA: řím | politika | antika | cicero | demokracie | senát | senátoři

user-avatar

Tomáš Chalupa

13. 10. 2018 | 16:00

Z historických filmů zabývajících se obdobím antického Říma mohli lidé získat dojem, že politické debaty senátorů a rétorů byly vznešené a kultivované. Muži oděni do nádherných tóg spolu vedli filozofické disputace a pronášeli věty, které by se rovnou daly tesat do mramoru. Jenže nic není vzdálenějšího pravdě. Politické debaty v antickém Římě byly pořádně ostré a plné urážek a útoků.

Osobní útoky a invektivy byly nedílnou součástí veřejného života v období Římské republiky,“ říká profesor Martin Jehne, historik z univerzity v Drážďanech. „Tvrdá devalvace politického oponenta přinášela pozornost davu a rozšiřovala skupinu podporovatelů – v podstatě stejně, jako dnes fungují hrozby a nenávistné komentáře na Facebooku,“ dodává Jehne.

Případů podobných inzultací je celá řada. Například když Cicero bránil svého podporovatele Sestia, neváhal veřejně nařknout oponenta Clodia z toho, že udržuje incestní vztah se svými bratry a sestrami. To mimochodem, i kdyby to byla pravda, nebylo v Římě ničím trestným, byla to poměrně tolerovaná praxe. Představme si ovšem, že by něco podobného zaznívalo v dnešních politických debatách.

V urážkách zkrátka nepanovaly v Římě žádné limity, politici se spolu bavili stejně jako dav na ulici, nebyla nouze o vulgarity a obvinění z kdečeho. Ovšem i zde platilo pravidlo, které známe i dnes. Politici hráli často víceméně jen divadlo pro publikum. Byli schopni spolu uzavírat nejrůznější dohody, přestože se předtím obviňovali z těch nejhorších věcí a uráželi se sprostými slovy. Urážet někoho dokonce byla svým způsobem rétorická disciplína, kde například lidé z měst považovali svůj způsob urážení za sofistikovaný a břitký, zatímco lidé z vesnic dokázali podle nich jen obhrouble urážet a neměli špetku důvtipu.

Bylo zvykem se v debatách obracet přímo k lidu shromážděnému kolem. Senátoři vnímali lid jako konečnou instanci, která rozhoduje. Nebylo proto nijak zřídkavé, že senátoři vedli disputace přímo s lidem, vzdáleně by to mohlo připomínat dnešní pořad Kotel. Cicero se například veřejnou disputací pokusil změnit mínění lidí, kteří byli většinově proti chystanému zemědělskému zákonu. „Jenže neuspěl, takže se uklonil lidem a sám změnil svůj postoj,“ uvádí Jehne.

Podle Jehneho bychom neměli být ani dnes tak nešťastní z úrovně politických debat, hrubnutí politické scény nebo vzestupu populistických hnutí. Jsou to vlastně stále tytéž principy, na kterých stál i starověký Řím. Jen sociální sítě a média do toho přinášejí nový rozměr, ale podstata zůstává vlastně stále stejná.

user-avatar

Tomáš Chalupa

13. 10. 2018 | 16:00

> ExtraStory   |   Inzerce