Socha maršála Radeckého v roce 1908

Socha maršála Radeckého v roce 1908 | zdroj: wikipedia commons


Polní maršál Radecký: Ve Vídni mu postavili obří sochu, v Praze ji odstranili

TÉMATA: rakousko-uhersko | vojenství | vojevůdci | praha

user-avatar

Václav Pokorný

8. 12. 2017 | 14:45

Josef Václav Radecký je považován za jednoho z nejlepších vojevůdců 19. století. Stejně jako o Žižkovi se o něm traduje, že neprohrál se svým vojskem žádnou bitvu, ve které velel. Proslavil se zejména vítězstvím nad Napoleonem v Bitvě národů u Lipska. Není divu, že byl v habsburské monarchii náležitě oslavován a oceňován. Při jeho pohřbu sám císař František Josef I. velel jednotkám, které mu vzdávaly čest. Na jeho památku se vztyčovaly sochy, pomník mu odhalili také v Praze na Malostranském náměstí. Jenže po vzniku samostatného Československa se pohled na slavného rodáka radikálně změnil. Radeckého pomník na sto let zmizel z očí Pražanů. Čím se znelíbil?

Jeden z největších vojevůdců 19. století Josef Václav Radecký se narodil 2. listopadu roku 1766 na zámku Třebnice u Sedlčan. Byl to český šlechtic ze starého rodu Radeckých z Radče.

Po smrti svých rodičů je poslán na výchovu do Prahy ke svému dědovi z otcovy strany, bývalému důstojníkovi. V Praze studuje nejprve na gymnáziu u piaristů v Panské ulici na Novém Městě. Dále pokračuje studiem na Rytířské akademii v Brně a na Theresianu ve Vídni.

Ve věku osmnácti let, 1. srpna roku 1784, nastupuje jako kadet do 1. kyrysnického pluku císařské armády. Podle jedné z legend si Radecký právě v 18 letech jako čerstvý kadet dává věštit z ruky osud od staré cikánky. Ta mu z čar na dlani předpoví skvělou vojenskou kariéru, ale také to, že sejde z tohoto světa jinou než vojenskou smrtí. Maršál Radecký na koni

Za dva roky po nástupu do armády se Radecký stává poručíkem a rok na to nadporučíkem. Jeho pluk je převelen na jižní frontu. V bojích s osmanskými Turky se Radecký vyznamenává, což mu zajistí místo jednoho z pobočníků maršála Laudona. Ve službách císařské armády se dále osvědčuje v bojích ve Francii, Itálii a Německu.

Jeho vojenská kariéra strmě stoupá vzhůru a ve svých 37 letech v roce 1803 je jmenován generálmajorem. Během válečného tažení proti Francii v roce 1813 jej kníže Karel I. Filip ze Schwarzenbergu  jmenuje náčelníkem svého štábu. Radecký je také autorem spojeneckých plánů bitvy u Lipska, kde se v plné míře projevuje jeho geniální strategické myšlení.

Poté je vyslán na Apeninský poloostrov, kde se stává vrchním velitelem císařských vojsk. U příležitosti jeho sedmdesátých narozenin je roku 1836 povýšen do hodnosti polního maršála. V bitvě u Lipska, kde utrpěl Napoleon porážku, navrhl Radecký operační plán, ale zasáhl i do bojů v první linii.

V roce 1848 vstupuje do Lombardie sardinská armáda s úmyslem sjednotit Itálii. Pro nedostatek mužů je Radecký nucen ustoupit a vyklidit většinu rakouských území v Itálii. I proti značné přesile nepřítele však udrží pevnost Veronu a po příchodu posil vyráží na podstatně početnější vojska italských revolucionářů a sardinského království. V bitvách u Custozy a u Novary Radecký slavně vítězí, což vede k rezignaci sardinského krále Karla Alberta. Na počest těchto jeho vítězství složil (roku 1848) rakouský skladatel Johann Strauss starší slavný Radeckého pochod a ruský car Mikuláš I. ho ocenil titulem ruského generála polního maršálka. Pomník maršála Radeckého na vídeňské Ringstrasse

V letech následujících je Radecký jmenován generálním guvernérem Lombardsko-benátského království. V roce 1857 po 72 letech aktivní vojenské služby odchází do ústraní. Osudnou se Radeckému nestává kulka na bitevním poli, ale navoskovaná podlaha jeho rezidence v Miláně. Na podlaze uklouzne a zlomí si krček stehenní kosti. Na následky zranění na počátku roku 1858 ve věku jednadevadesáti let umírá. A tak se předpověď staré cikánky naplnila.  Snímek zachycuje slavnost u pomníku polního maršála Radeckého.

Geniálního českého vojevůdce maršála Radeckého, vítěze nad Napoleonem, si v zahraničí velmi považují. Ve Vídni mu postaví obří jezdeckou sochu. V Čechách stojí jeho pamětní socha až do roku 1919 na Malostranském náměstí, kde je jeho dominantou a jednou z nejfotografovanějších památek Prahy. Po rozpadu monarchie je nejprve zakryta, pak rozebrána a uložena do lapidária Národního muzea. Podstavec je zcela zničen. Pomník se totiž nelíbil jednak českým vlastencům, kteří Radeckého považovali za habsburského přisluhovače, ale i italské vládě, která má velvyslanectví v nedalekém Thunovském paláci na Malé Straně. Italům totiž připomínal jejich ostudné válečné porážky. Vizualizace návratu sochy na Malostranské náměstí. Foto: Spolek Radecký

O obnovu pomníku se sice od roku 2011 horlivě zasazuje sdružení "Spolek Radecký Praha", ale pražští zastupitelé nemíní vzpomínku na slavného rodáka oživovat a s návratem sochy na nově rekonstruované Malostranské náměstí nepočítají.

user-avatar

Václav Pokorný

8. 12. 2017 | 14:45

> ExtraStory   |   Inzerce