Polská žena se svými vnoučaty v táboře Červeného kříže v íránském Teheránu. Foto: Nick Parrino /Kongresová knihovna

Polská žena se svými vnoučaty v táboře Červeného kříže v íránském Teheránu. Foto: Nick Parrino /Kongresová knihovna | zdroj: rarehistoricalphotos.com


Polští uprchlíci v Íránu za druhé světové války: Děti hned po příjezdu umíraly

TÉMATA: druhá světová válka | polsko | sovětský svaz | írán | uprchlíci

user-avatar

Yvonne K.

8. 12. 2017 | 17:00

Válka obvykle vyhání civilisty z jejich domovů a ti pak hledají v jiných zemích azyl. Polský národ za druhé světové války nesmírně trpěl – čelil jak německé, tak sovětské invazi. Obě mocnosti uplatňovaly na obsazeném území brutální politiku teroru. Kdo nebyl rovnou zabit nebo popraven, byl násilně deportován a skončil v pracovním nebo koncentračním táboře. Polsko mělo ze všech států, které poznamenala druhá světová válka, největší procentuální ztráty obyvatelstva (uvádí se až 6 milionů). Méně známou kapitolou této smutné historie jsou osudy polských uprchlíků, kteří od roku 1942 nalezli azyl v Íránu.

Šestnáct dní poté, co nacistické Německo zaútočilo na Polsko ze západu, provedl Sovětský svaz útok z východu. Invaze skončila 6. října 1939 rozdělením území Polska mezi Německo a Sovětský svaz a zánikem Druhé Polské republiky. Sovětský svaz anektoval více než polovinu Polska a na zabraném území neprodleně zahájil sovětizaci. Začaly konfiskace, znárodňování a přerozdělování soukromého a polského státního vlastnictví. Hromadné popravy a tisíce uvězněných posloužily k potlačení opozice. Stovky tisíc obyvatel byly deportovány v letech 1939 až 1941 na Sibiř a do okrajových částí Sovětského svazuDeportovaní policisté a civilní „nepřátelé lidu“, zatčení v září 1939 a doprovázení Rudou armádou k přepravnímu místu na polsko-sovětské hranici.

Osud těchto lidí se zcela změnil v červnu roku 1941, kdy Německo neočekávaně napadlo Sovětský svaz. Sověti ve snaze získat co nejvíce spojenců souhlasili, že propustí ze zajetí všechny polské občany. Z z nechvalně proslulého vězení Lubjanka byl v srpnu 1941 propuštěn polský generál Wladyslaw Anders s úkolem vytvořit z propuštěných vězňů spojeneckou polskou armádu, která by po boku Rudé armády bojovala proti Němcům. To však nebylo lehké. Mnoho polských vězňů zahynulo v sovětských pracovních táborech. Mnozí z těch, kdo přežili, byli zesláblí, nemocní a podvyživení. Pro zásobování polské armády také chyběly potraviny. Proto po britsko-sovětské invazi do Íránu v roce 1941 Sověti souhlasili, že část polské armády bude evakuována přes Írán a Irák do britské mandátní Palestiny, kde pak přejde pod britské velení. Rovněž civilisté, většinou ženy a děti, byli přepraveni přes Kaspické moře do Íránu. 

Od roku 1942 se přístavní město Pahlevi (dnes známé jako Anzali) stalo hlavním vyloďovacím místem polských uprchlíků. Denně se jich tu vylodoďovalo až 2 500. Generálovi Andersovi se podařilo do Íránu evakuovat 74 000 polských vojáků a přibližně 41 000 civilistů. Celkem bylo do Íránu přesídleno přes 116 000 PolákůMezi polskými azylanty byly převážně ženy a děti.

Krátce po příjezdu se Poláci odvážení na korbách náklaďáků do uprchlických táborů zděsili, protože si mysleli, že po nich Íránci hází kameny. Byly to ale sušenky a cukrovinky. Na smrt zesláblým Polákům byla zajištěna zdravotní péče ve speciálně zřízené nemocnici. Jeden ze tří dočasných uprchlických táborů byl dokonce vybudován na soukromé zahradě tehdejšího íránského šáha Muhammada Rezy Pahlavího. Po dvou letech strádání a hladovění se uprchlíci doslova přejídali, což pro ně mělo tragické následky. Několik stovek Poláků, většinou dětí, zemřelo krátce po příjezdu do Íránu na úplavici.

Mnoho dětí přesídlených do Íránů pocházelo ze sovětských sirotčinců, kam se dostaly buď proto, že jejich rodiče zemřeli, nebo že byli od nich odděleni při deportacích z Polska. Většina z těchto dětí pak skončila v sirotčincích v Isfahánu, kde bylo příjemné klima a příznivé podmínky na zotavení. Mezi lety 1942 až 1945 asi 2000 dětí prošlo Isfahánem, kterému se brzy začalo přezdívat “Město polských dětí”. Byly v něm zakládány třídy pro polské děti, kde se mohly učit svému jazyku a dalším předmětům. Polští uprchlíci

Protože Írán sám nemohl zvládnout tak veliký příval uprchlíků, přesunuli se Poláci do dalších britských kolonií. Někteří v Íránu zůstali žít natrvalo. Další se po válce vrátili domů.

Zvláštní shodou okolností byl politický osud Polska zpečetěn v íránské metropoli Teheránu. Na konci listopadu roku 1943 se tam setkali lídři SSSR, USA a Velké Británie, aby jednali  o poválečném uspořádání střední a východní Evropy. Během těchto tajných rozhovorů bylo rozhodnuto, že východní část Polska, anektovaná v roce 1939, zůstane Sovětskému svazu a zbytek osvobozené země bude spadat do sféry jeho vlivu.

Fotografie zachycující polské uprchlíky v uprchlických táborech v Íránu si prohlédněte v naší fotogalerii.
 

user-avatar

Yvonne K.

8. 12. 2017 | 17:00

> ExtraStory   |   Inzerce