Hrdina, o kterém se nesmělo mluvit: Proč se jeho socha usmívá?

Pomník, který stojí v obci Poluvsie, což je součást malebných lázní Rajecké Teplice, byl postaven z drobných darů lidí. Bust a pomníků má tento mimořádně odvážný hrdina po celém světě několik, tato je však výjimečná – Gabčík se na ní usmívá. Jeho pohled směřuje na rodný dům, který dodnes patří jeho rodině. Tam byl dvůr, na kterém si jako malý hrál se svými sourozenci. Možná proto mu na jeho tváři sochař Peter Repka vykouzlil onen nezvyklý úsměv.

Gabčík je hrdina, o tom není sporu. Jmenuje se po něm i obec Gabčíkovo, přesto mu oficiální učebnice dějepisu na Slovensku mnoho pozornosti nevěnují. Komunisté o něm raději mlčeli úplně, protože bojoval na Západě, a pokud by se vrátil do vlasti, zřejmě by skončil ve vězení, jako mnoho jiných vojáků. Sochař jeho první sochy Štefan Pelikán byl několikrát úřady nabádán, aby ji nevytvářel, že jde o západního agenta a vraha.

Ani moderní slovenské osnovy mu ale podle mnoha historiků nevěnují patřičnou pozornost, jakoby se o něm raději mlčelo. I tento pomník nevznikl na popud vlády nebo úřadů, ale prostě z iniciativy místních lidí. V plánu je i vydání knihy a otevření muzea. Opět jsou to nápady místních nadšenců. I to o mnohém vypovídá.

Hrdina protinacistického odboje byl možná svéhlavý rebel a nespoutaný živel, ale především statečný člověk, který se pustil do akce, která nemohla skončit nijak dobře. Gabčík si toho byl dobře vědom a nepočítal s tím, že by mohl vyváznout živý. Přesto společně s ostatními výsadkáři splnili úkol a pomoví výbušniny vyhodili do vzduchu vůz s Reinhardem Heydrichem. Jeho život skončil v nerovném boji s gestapem v kryptě pravoslavného chrámu Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze. Je dobře, že se na jeho hrdinství nezapomíná.