Veterán z první a druhé světové války a diplomat Heliodor Píka byl popraven kvůli údajné špionáži a vojenské zradě. Soud jej očistil až v roce 1968.

Veterán z první a druhé světové války a diplomat Heliodor Píka byl popraven kvůli údajné špionáži a vojenské zradě. Soud jej očistil až v roce 1968. | zdroj: wikipedia commons


Poprava Heliodora Píky. Jak strávil vlastenecký generál poslední noc před popravou?

TÉMATA: československo | armáda | justiční vražda | poprava | komunisté | komunismus | 1949

user-avatar

Václav Pokorný

20. 06. 2019 | 09:00

Před 70 lety 21. června 1949 zavraždil komunistický režim generála Heliodora Píku. Noc před popravou strávil se synem Milanem, kterému kladl na srdce, aby se za jeho smrt nemstil a až přijde čas, aby očistil jeho jméno.

V těchto dnech si připomínáme sedmdesáté výročí popravy jednoho z nejuznávanějších a nejvzdělanějších důstojníků prvorepublikové československé armády generála Heliodora Píky. Na objednávku tehdejšího komunistického vedení byl ve vykonstruovaném politickém politickém procesu odsouzen za vlastizradu k trestu smrti.

Pár dní po komunistickém převratu v únoru 1948 byl generál Píka odeslán na zdravotní dovolenou, 5. května zatčen a vyšetřován jako zločinec v pověstném hradčanském Domečku i v pankrácké věznici. A protože nebylo nic, co by mu šlo klást za vinu, vymyslela se naprosto nesmyslná obvinění z „vlastizrádné a velezrádné činnosti“.

I ti, kteří generála Píku dobře znali a museli vědět o absurdnosti všech jeho obvinění, mlčeli a schvalovali trest, který byl ve skutečnosti podlou justiční vraždou. Ani tehdejší ministr národní obrany armádní generál Ludvík Svoboda neshledal důvody k tomu, aby navrhl udělení milosti.

Den před popravou 20. června v pět hodin odpoledne zavolal generálův obhájce Rastislav Váhala jeho synovi Milanu Píkovi. Řekl mu, že prezident Klement Gottwald žádost o milost zamítl a poprava bude vykonána v šest hodin ráno. Také jim sdělil, že se rodina může s generálem rozloučit a jeho blízcí u něj mohou zůstat celou noc.

V podvečer téhož dne se v cele plzeňské věznice na Borech Heliodor Píka setkal se synem Milanem a snachou. Manželka nepřišla – byla tou dobou u příbuzných v Hranicích, kteří neměli doma telefon, takže už se nestihla se svým mužem rozloučit. 

Po celou dobu seděli v koutě vězeňské cely dva dozorci. Generál už byl po večeři. Mladý kněz Antonín Huvar, jenž byl také vězněn na izolovaném oddělení D1 a vynášel z cel kýble a roznášel jídlo, donesl odsouzenému poslední pokrm – čtyři brambory ve slupce a osminku podmáslí. „Generál nepotřeboval utěšovat, vyzařoval z něj klid a síla,“ vyprávěl před lety novinářům z Reflexu generálův syn Milan Píka.

„Povídali jsme si celou noc. Pak otec dopsal ještě jeden dopis na rozloučenou. Podívejte se na to písmo! Literární kritik Václav Černý mi povídal, že otcovy poslední dopisy patří do čítanek. Tatínek mě pak požádal, abych otevřel láhev šampaňského. Připili jsme si na lepší osud naší republiky. S doktorem Váhalou jsme otci slíbili, že prokážeme jeho nevinu.“Heliodor Píka (vpravo) se synem Milanem.

Kolem druhé ráno dorazil plzeňský kaplan Antonín Doležal. Od března se pro vězně nekonaly žádné oficiální bohoslužby, takže ho dost překvapilo, že pro něj o půlnoci přijel autem dozorce, aby s ním jel na Bory udělit svátost smíření.

„Poslední rozloučení, poslední políbení. Pak otce odvedli,” pokračoval ve vzpomínání Milan Píka. Popřel letitou verzi, že generál odkráčel na popravu ve své uniformě. „Není to tak, byl v civilu. Ale řekl nám: Umírám jako voják v poli.“

Heliodor Píka byl oběšen v šest hodin ráno 21. června 1949.  „Při popravě byl klidný, vykouřil cigaretu, s nikým nemohl mluvit, protože tam byli jen samý dozorci,“ vzpomínal na něj bývalý vězeňský dozorce plzeňské věznice na Borech Josef Klesla.

Marie Píková se o manželově smrti dozvěděla druhý den od sousedů. “Paní Píková, tak vám včera pověsili manžela, křikli na ni přes plot.”


 Z posledního dopisu Heliodora Píky, napsaného v noci před popravou:

„Milovaní, nejdražší,

Před strašně a hrůzně tragickými okamžiky stojím klidný, vyrovnán, s čistým svědomím a vědomím, že – přes mnohé chyby – jsem své povinnosti plnil co nejsvědomitěji, a co nejpoctivěji. Jsem přesvědčen, že nejde o justiční omyl, vždyť je to tak průhledné – že jde o politickou vraždu … Není ve mně zloby, nenávisti ani pomstychtivosti … studí mne však hořká lítost nad tím, že zmizela spravedlnost, pravda – snad jen dočasně – a šíří se nenávist, mstivost, zmizel smysl pro snášenlivost, pro svobodu myšlení a projevu. … Je mi líto, že strach ovládl většinu lidí a že se neodvažují říci pravdu nebo aspoň neříci vyloženou lež buď z donucení, nebo konjunkturalismu. Kam zmizela poctivost a odvaha? Kam zmizelo naše krédo zděděné po mistru Janu Husovi a TG Masarykovi, které jsme tak hrdě sobě a světu připomínali? Pravda? Je to soumrak národního svědomí nebo už temno svobody lidských práv? Ne nemohu uvěřit, neboť génius národa je věčný, přetrvá i bouři a nedá zahynouti …”

user-avatar

Václav Pokorný

20. 06. 2019 | 09:00

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu