Codjoe Kazoola Lewis je považován za posledního afrického otroka

Codjoe Kazoola Lewis je považován za posledního afrického otroka | zdroj: allthatisinteresting.com


Poslední černošský otrok popsal své pocity, když ho přivezli Ameriky

TÉMATA: otroci | usa | černoši

user-avatar

Tomáš Chalupa

29. 03. 2019 | 10:30

Jednoho horkého červencového dne roku 1860 doplul škuner Clotilda do Mobile Bay v Alabamě. Na palubě vezl kapitána Williama Fostera, několik desítek námořníků a 110 černochů z Afriky. Byla to vůbec poslední otrokářská loď, která u amerických břehů přistála. Na palubě byl také Kudjo Kazoola Lewis, který podal svědectví o svém údělu otroka v rozhovoru publikovaném ve 30. letech.

Kazoola patřil původně ke kmeni Yoruba žijícímu na území dnešního Beninuna v západní Africe. Narodil se v roce 1840, měl pět vlastních a 12 nevlastních sourozenců, které jeho otec počal s dalšími dvěma manželkami.

Kmen Yoruba válčil s kmenem Dahomainů. Dahomainové v jedné bitvě zajali devatenáctiletého Kazoolu společně se stovkou dalších soukmenovců. Odvedli je na pobřeží, kde už čekala otrokářská loď Clotilda. Pro Kazoolu nastalo peklo na zemi. Byl naloděn do podpalubí škuneru, který s lidským nákladem vyrazil k americkým břehům. V té době přitom bylo otroctví ve Spojených státech už 50 let nelegální. To ale kapitána Clotildy Williama Fostera nijak netrápilo. Svůj náklad vyložil za tmy v Mobile a otroci se museli několik dní skrývat v nedalekých bažinách. Aby zahladil všechny stopy, Foster dokonce Clotildu zapálil a proměnil ji ve vrak.

To jsou suchá fakta, ale zkusme si představit, jaké to asi bylo pro mladého muže, ještě téměř chlapce, když byl násilím odvlečen od rodiny, umístěn na loď, kterou nikdy neviděl, odvezen do vzdálené země, kde neměl žádná práva a bylo s ním nakládáno jak s dobytkem. Bylo to obrovské trauma.

Pracoval na plantážích v Alabamě. „Brečel jsem každý den. Můj smutek byl nesnesitelný. Myslel jsem, že ve spánku umřu, protože se mi pořád zdálo o mámě,“  vyprávěl Kazoola. Ten nemluvil s novináři, ale své zážitky popsal antropoložce Zora Neale Hurstonové, která jej sama vyhledala a označila ve své knize jako posledního žijícího otroka. Její kniha byla publikována poprvé teprve loni.

„Nikdo nám nerozuměl, nikdo nemluvil naší řečí a my nerozuměli jim. Dívali se na nás jako na úplné cizince,“ řekl Kazoola o svém příjezdu na plantáž. Později, když byl s otroctvím v USA nadobro konec, měl Kazoola a další otroci slíbené kompenzace ve formě pozemků či peněz. „Nikdy jsem od státu nic nedostal, ani omluvu,“  konstatoval Kazoola. Jediné zadostiučinění snad může být, že dnes má v Mobile sochu, která má připomínat nejen jeho utrpení, ale utrpení všech otroků zavlečených do Spojených států.

user-avatar

Tomáš Chalupa

29. 03. 2019 | 10:30

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu