Z úředních výkazů vyplývá, že v Čechách od června 1771 do června 1772 podlehlo hladu nejméně 250 000 lidí. Ilustrační obrázek.

Z úředních výkazů vyplývá, že v Čechách od června 1771 do června 1772 podlehlo hladu nejméně 250 000 lidí. Ilustrační obrázek. | zdroj: archiv


Poslední hladomor v Čechách zahubil statisíce lidí

TÉMATA: 18. století | hlad | hladomor | české země | neúroda | klima

user-avatar

Václav Pokorný

25. 04. 2019 | 10:00

Ve druhé polovině 18. století došlo v českých zemích k události, která je pro dnešní společnost téměř nepředstavitelná. Vlivem nadměrných srážek došlo k velké neúrodě a následný hladomor zahubil 400 000 lidí v Čechách a víc než 80 000 osob na Moravě a ve Slezsku. O rozměrech katastrofy vypovídá i to, že české země měly těsně před vypuknutím hladomoru zhruba 4 172 000 obyvatel.

Poslední hladomor sprovodil v letech 1771 až 1772 ze světa až 12 procent obyvatel českých zemí. Prvotní příčina tohoto hladomoru nebyla v nedostatku dešťových srážek, ale naopak v jejich nadbytku.

Podle dobových záznamů bylo neobyčejně vlhké celé destiletí, které hladomoru předcházelo. Vlhké počasí se projevilo na sklizni obilí a píce podprůměrnými výnosy. Zima roku 1769 byla mírná a vlhká, sníh napadl až koncem března 1770 a způsobil značné škody na již zasetých obilovinách. V létě přišly lijáky a povodně. Obilí na zatopených polích hnilo. Ceny obilí po žních roku 1771 dosáhly závratné výše. Následoval zákaz vývozu obilí z českých zemí a začal jeho dovoz z Uher a Banátu. Katastrofě v podobě krutého hladomoru se již zabránit nepodařilo. Lidé umírali po tisících.

Doboví kronikáři hovoří o hřbitovech, které nestačily pojímat mrtvé. Zemřelí byli často ukládáni do masových hrobů, aniž by byla známa jejich jména. Lidé jedli otruby, kořínky, stromovou kůru, chleba pekli z pilin a přidávali do něj kousky zelí. Neváhali pozřít maso ze psů a koček ani z uhynulého dobytka.

Po celé zemi se šířily nemoci. Celkový počet obětí, který si hladomor vyžádal, se odhaduje na neuvěřitelných 480 tisíc v Čechách a na Moravě.

Po jeho odeznění doznalo české zemědělství velkých změn, došlo k masovému uplatňování odvodňovacích systémů, vysušování rybníků a osévání polí jetelem. Urychlilo se rozšíření brambor a ozimného ječmene. A právě pěstování brambor pomohlo při další vlně neúrody v letech 1804–1805 překonat toto období bez vážnějších škod.

V dnešní době čelíme úplně opačnému extrému – je málo dešťových srážek a území České republiky vysychá. Na rozdíl od našich předků z 18. století tak budeme nuceni zavádět zavlažovací systémy, zakládat nové rybníky, remízky a nádrže na zachycení vzácné dešťové vody.

user-avatar

Václav Pokorný

25. 04. 2019 | 10:00

> ExtraStory   |   Inzerce