Josef Šíma: Imaginární podobizna (1932)

Josef Šíma: Imaginární podobizna (1932) | zdroj: www.citem.cz


Poznáte českou herečku na portrétu? Obraz má hodnotu několika milionů!

TÉMATA: herci | malíři | vztahy

user-avatar

Blondie

4. 03. 2015 | 07:30

Záhadná ženská tvář na portrétu od slavného českého malíře Josefa Šímy z roku 1932 patří jedné z největších hvězd prvorepublikového a protektorátního filmu Nataše Gollové. Do svých sbírek ho před 10 lety získala Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě.

Nataša Gollová (1912–1988) byla jednou z nejobsazovanějších a nejpopulárnějších hereček 30. a 40. let. Po válce však byla kvůli své avantýře s Čechoněmcem Wilhelmem Söhnelem obviněna z kolaborace. Vyhodili ji z Vinohradského divadla a nějakou dobu nemohla točit filmy. Pomocnou ruku jí sice počátkem 50. let podal Jan Werich, když si prosadil, aby ve filmu Císařův pekař a pekařův císař hrála roli Kateřiny a Sirael, a později jí nabídl také angažmá v Divadle satiry, ale doba její největší slávy již byla nenávratně pryč. Se svým třídním původem, úspěchy svázanými s obdobím první republiky i nespravedlivě přisouzeným cejchem kolaborantky nezapadala do poválečných budovatelských let ani do rolí uvědomělých žen z lidu. Byť její půvabnou tvář orámovanou typickou loknou a skvělé komediální herectví si diváci tu a tam připomenuli v televizní cyklu Filmy pro pamětníky, o Nataše Gollové se za komunistického režimu mnoho nepsalo ani nemluvilo, stejně jako se neglorifikovalo období první republiky. Ve filmu herečka dostávala už jen podružnější role stárnoucích žen a posléze svérázných důchodkyň.

Až listopadový převrat přinesl novou vlnu zájmu o dříve zapovězené prvorepublikové hvězdy. Tím, kdo Natašu Gollovou znovu zpopularizoval, byl hlavně televizní a rozhlasový moderátor a publicista Aleš Cibulka, jenž o své nejoblíbenější herečce napsal dvě knihy a v televizním pořadu Host do domu jí věnoval speciální okénko. Podařilo se mu s pomocí hereččiných příbuzných a jiných pamětníků zjistit mnoho zajímavého o životě Nataši Gollové a také vypátrat, že právě jí patří tvář na Imaginární podobizně namalované jedním z největších českých malířů 20. století Josefem Šímou. Herečku na obraze není příliš poznat, neboť malíř se při tvorbě portrétů spíše než na její podobu soustřeďoval na zachycení vnitřního světla. Jemné dívčiny obrysy se vynořují z bělozlatého oparu a z nich výrazněji vystupují pouze černé oči a našpulené červené rty.

Portrét vznikl v v roce 1932, kdy Nataše Gollové bylo 20 let a nebyla ještě známou herečkou, zatímco tou dobou 45letý Josef Šíma byl již ve světě uznávaným malířem, jenž se dokázal prosadit v samotném centru světového umění v Paříži, kde prožil i většinu svého života. Jak vlastně došlo k setkání těchto dvou uměleckých osobností?

Nataša Gollová byla nejen půvabná, ale i velmi inteligentní a vzdělaná.

Nataša Gollová pocházela ze zámožné rodiny. Byla dcerou významného masarykovského politika, národohospodáře, poslance parlamentu, právníka JUDr. Františka Xavera Hodáče, profesora ČVUT a pozdějšího generálního tajemníka Ústředního svazu československých průmyslníků. Díky dobré finanční situaci si rodina mohla dovolit, aby Nataša studovala na elitních školách jak v Československu, tak i v Anglii a mohla rozvíjet široké spektrum zájmů. Naučila se plynně hovořit anglicky, německy, rusky a francouzsky, hrála na klavír, jezdila na koni, ochotničila a chodila do baletní školy, kde dostávala lekce od významné tanečnice Jelizavety Nikolské. Později přešla do taneční skupiny Jarmily Kröschlové, s níž se v roce 1932 v Paříži zúčastnila mezinárodní choreografické soutěže. Na té se soubor  soubor představil baletem V podvečer parného dne a získal bronzovou medaili. Gollová v něm tančila roli Ptáka snů.

Během pobytu v Paříži se poznala s malířem Josefem Šímou, který ji tehdy ještě jako neznámou dívku portrétoval, a možná proto jej i tak tajemně pojmenoval. Jde o jeden z asi třiceti portrétů francouzských a českých přátel a známých, které slavný malíř v letech 1920 až 1935 vytvořil. V roce 1996 jej do svých sbírek získala jihlavská Oblastní galerie Vysočiny díky dotaci ve výši 720 tisíc korun, kterou jí poskytlo ministerstvo kultury, vedené tehdy Pavlem Tigridem. To se ještě nevědělo, že jde o portrét Nataši Gollové. „Tohle kdybyste prodal, získáte několik milionů korun,“ chlubil se před pár lety bývalému prezidentu Václavu Klausovi při jeho návštěvě galerie její ředitel Daniel Novák. Šímovy obrazy patří na českých aukcích k nejdražším, malířovův obraz Léda s labutí se v roce 2008 prodal za 14,6 milionu korun.

S Šímovým portrétem Nataši Gollové se pojilo ještě jedno tajemství, odhalené až po letech, a sice její dlouholetý vztah s francouzským básníkem a dramatikem rumunského původu, zakladatelem dadaismu Tristanem Tzarou. Nataša se s ním totiž seznámila v ateliéru Josefa Šímy. O tomto vztahu ale nic bližšího nevíme, Nataša Gollová si své soukromí hlídala a nikdy o něm nemluvila. Říká se, že o 16letý starší Tzara byl její osudovou láskou a že spolu žili nějaký čas v Paříži. Pak se ale rozešli, protože vztah na dálku nefungoval a Nataša Gollová se začala plně věnovat své divadelní a filmové kariéře. Po válce se však pokusili svůj vztah zase oživit.

Na plátně byl jejím největším partnerem filmový milovník Oldřich Nový.

To už měla Gollová za sebou řadu nepovedených a nešťastných vztahů s jinými partnery. Milovala například herce Františka Vnoučka, který celý život skrýval homosexualitu. Stýkala se s ním čtyři roky. Do Prahy za ní jezdíval také jeden slavný rakouský herec, byl krásný, ale ženatý a nikdy se nehodlal rozvést,“ vzpomínala Natašina neteř Kateřina Hodáčová. Za války se pak Gollová bláznivě zamilovala do Wilhelma Söhnela, kterého přebrala své kamarádce, herečce Adině Mandlové a kvůli němuž pak po válce měla problémy. „Doplatila na svůj vztah k mimořádnému muži, jehož neodpustitelnou chybou byl jeho německý původ. Nikdo nevzal v úvahu skutečnost, že držel po dobu války český film nad vodou,“ vzpomínal na poválečný hon na Gollovou její herecký kolega Svatopluk Beneš.

Tristan Tzara byl sice svobodný, k tomu komunista i bývalý odbojář, ale ani s ním herečka nezakotvila v manželském přístavu. Sice s ní na krátkou dobu bydlel v jejím rodném domě na Janáčkově nábřeží v Praze a v Československu, kde měl řadu přátel z řad umělecké avantgardy, pořádal přednášky, ale pak se zase rychle vrátil do Frrancie. Gollová navíc nemohla v Praze najít práci, a tak v roce 1947 zamířila do vcelku nevýznamného divadla v Českých Budějovicích. Tam se sblížila s ředitelem divadla Karlem Konstantinem a velmi rychle se za něj v naprosté tajnosti provdala. S Tristanem Tzarou udržovala vztah až do roku 1948, kdy se naposledy spolu setkali v Praze. Přáteli však zůstali až do básníkovy smrti v roce 1963.

 Životní láska Nataši Gollové – francouzský básník a dramatik Tristan Tzara (1896–1963)

To už byla Nataša Gollová dva roky vdovou a jako bezdětná se cítila čím dál osaměleji, zejména poté, co zemřela i její maminka a když z divadla odešla do důchodu. Samotu, deprese i bolesti kyčlí pak často zapíjela v hospodě přímo u výčepu velkým pivem prokládaným rumy. Ke konci života by v ní jen málokdo poznal půvabnou a křehkou Helenku z Pohádky máje, Zuzanku z Hotelu Modrá hvězda či éterickou dívku ze Šímova Imaginárního portrétu. Poslední štací Nataši Gollové byl Domov důchodců v Krči, kam se v roce 1987 odebrala na naléhání svých bývalých kolegů Stanislava Fišera a Josefa Zímy a kde rok nato téměř opuštěná ve věku 76 let zemřela.

 

user-avatar

Blondie

4. 03. 2015 | 07:30

> ExtraStory   |   Inzerce