Rakety, létající stroje i mocné zbraně, to vše najdeme ve staroindických spisech.

Rakety, létající stroje i mocné zbraně, to vše najdeme ve staroindických spisech. | zdroj: ancientpages.com


Prastaré ságy Indů poukazují na vysoké vědecké a technické znalosti tehdejších lidí

TÉMATA: mytologie | mýty | prehistorie | indie | mahábhárata | technologie

user-avatar

Tomáš Chalupa

24. 04. 2019 | 09:00

Pokud by se braly prastaré hinduistické texty doslova, nebylo by možné si nevšimnout, že pojednávají o vysoce sofistikovaných vědeckých a technologických záležitostech. To by zase vedlo k úvaze, že tehdejší lidé skutečně těmito vědomostmi vládli.

Pro příklady nemusíme chodit daleko. Třeba zrození krále a mocného válečníka Karna je v knize Mahábhárata popsáno tak, že k němu došlo mimo dělohu matky. To by ukazovalo na schopnosti genetického inženýrství a pokročilé medicínské techniky. Na to poukázal i indický premiér Naréndra Módí. A což teprve schopnost implantovat sloní hlavu na lidské tělo, jak naznačuje kniha Ganéša.

To ale není zdaleka všechno. Existují také jiné, velmi zajímavé popisy vyspělých technologií nebo dokonce zbraní. V Mahábháratě hrdina Ardžuna spatří na nebi letět „neuvěřitelnou loď“. Co by to mohlo být jiného než vesmírná loď? Ardžuna dokonce na palubu tohoto plavidla vstoupil a odlétl s ním pryč.

Zajímavá je zbraň nazývaná pašupatastra. Jde o mocnou zbraň, která nesmí být použita proti lidem nebo planetě Zemi. Podstata zbraně představuje dodnes tajemství. Víme jen, že byla použita pouze jednou, když Ardžuna chtěl její potenciál ukázat svému bratrovi. Když byla zbraň použita, celá Země se otřásla, hory se začaly hroutit a začal vát silný vítr. Všude zaplály požáry a Slunce potemnělo. Ostatní bohové pak vyzývali Ardžunu, aby už tuto zbraň nikdy nepoužil.

Další mocnou a rovněž zapovězenou zbraní je pradjumna. Je to speciální šíp, který lze použít proti planetám. A protože je může kompletně zničit, používat se nesmí. Jakou mocnou zbraň měli autoři těchto příběhů na mysli?

I indický ministr obrany Manohar Parrikar prohlásil veřejně, že dávní předkové museli být vynikající inženýři. Poukazoval na substanci zvanou vadžra, která má být nezničitelná a o níž rovněž píší svaté knihy. Podle současných výkladů by snad mělo jít o diaman či „hromoklín“. V Tibetu, Japonsku i v jiných zemích existují četné legendy o létajících vadžrách, které překonávají moře a oceány a označují místa, kde je třeba založit chrámy. K představě vadžry jakožto symbolu ničivé síly blesku se záhy připojila vedlejší představa nezničitelnosti – odtud symbolika diamantu. 

Je nepochybné, že dávné svitky a spisy Indů jsou zdrojem nejen duchovního osvícení, ale i vědeckého a technologického pokroku. Je otázka, do jaké míry lze brát posvátné texty doslova a v jaké míře jde o metafory či přirovnání. V případě Bible však takto přesné popisy nejrůznějších zařízení a zbraní nenacházíme. Známe morové rány, kobylky, jezdce Apokalypsy, ale nikoliv vesmírné lodi nebo zbraně ničící celé světy. V tom lze spatřovat určitý rozdíl, tudíž to vzbuzuje mnohé otázky, na které zatím neznáme odpovědi.

user-avatar

Tomáš Chalupa

24. 04. 2019 | 09:00

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu