Sally Hornerová a její únosce a věznitel Frank La Salle

Sally Hornerová a její únosce a věznitel Frank La Salle | zdroj: penguinrandomhouse.ca


Pravá Lolita: případ unesené a sexuálně zneužívané americké dívky inspiroval Vladimíra Nabokova

TÉMATA: literatura | román | vladimir nabokov | lolita | pedofilie

user-avatar

Blondie

5. 08. 2015 | 15:45

Když jedno červnové odpoledne roku 1948 jedenáctiletá dívka Sally Hornerová vešla do obchůdku a potají ukradla z regálu levný zápisníček, stěží mohla tušit, že tímto krokem nejen dramaticky změní běh svého života, ale že dokonce ovlivní vývoj světové literatury.

Svůj slavný román Lolita dopsal ruský exilový spisovatel Vladimír Nabokov v roce 1953, ale žádné americké nakladatelství mu jej tehdy nechtělo publikovat. „Kdybych Lolitu vydal, šel bych do vězení,“ tvrdil jeden z vydavatelů. Kniha nakonec vyšla zásluhou pařížského nakladatelství Olympia, které bylo proslulé nejen vydáváním avantgardní a odvážné erotické literatury, ale i produkcí pornografie.

Vydání Lolity způsobilo svým kontroverzním obsahem v literárním světě poprask. Vypráví příběh dvanáctileté nymfičky (slovo, které Nabokov vymyslel) a jejího o více než třicet let staršího pěstouna a milence v jedné osobě. Tehdejšího editora londýnského Sunday Express tohle téma tak pobouřilo, že napsal, že je to „nejzvrácenější kniha, kterou kdy četl“ a že jde o „bezostyšnou pornografii“. Krátce na to vydalo britské ministerstvo vnitra příkaz všechny výtisky Nabokovovy knihy na hranicích zabavit. V prosinci 1956 byla Lolita na základě soudního procesu na dva roky zakázána také ve Francii. Když byla v roce 1958 vydána ve Spojených státech, stala se však okamžitě bestsellerem. Dnes je považována za jeden z nejlepších románů 20. století a jméno Lolita je synonymem sexuálně přitažlivé nezletilé dívky.

Trvalo 50 let, než si literární vědci dali Nabokovův román do souvislosti s případem unesené a sexuálně zneužívané 11leté školačky Sally Hornerové. Zřetelné paralely mezi románovou fikcí a případem, který v roce 1950 otřásl Amerikou, vědcům dlouho unikaly, ačkoliv v románu lze vystopovat i zjevné narážky na tuto kauzu a v literární pozůstalosti spisovatele se našly novinové výstřižky týkající se případu. 

Vladimir Nabokov, autor slavného románu Lolita

Sex v penzionu

Když Sally Hornerová zamířila s ukradeným zápisníkem k východu, čísi ruka ji pevně sevřela paži. Nad ní se tyčil vysoký, asi padesátiletý muž s jestřábím obličejem, jizvou u nosu a prošedivělými vlasy. „Jsem agent FBI. A zatýkám tě,“ řekl přísně a pohrozil jí, že jako zlodějka skončí v polepšovně. Dívka se rozplakala. Nato ji neznámý muž začal chlácholit a tvrdit, jaké má štěstí, že narazila právě na něho, a pokud udělá, co jí řekne, její přestupek nikomu nenahlásí.

Na druhý den se s dívkou sešel a oznámil jí, že ji musí na příkaz vlády odvézt do Atlantic City. Nařídil jí, aby své matce řekla, že je otcem spolužačky a chce vzít obě dívky na výlet k moři. Znovu ji připomněl, že pokud jej neposlechne, skončí v nápravném zařízení pro mladistvé. Pod touto hrozbou Sally s mužem odjela a následujících 21 měsíců se doma neukázala.

Zpočátku dívka své matce pravidelně telefonovala z telefonní budky a tvrdila jí, jak se má bezvadně. Neprozradila jí však, že hned první týden, co se s mužem ubytovala v jednom penzionu, byla přinucena k sexu. Místo toho hledala všelijaké výmluvy, proč si s kamarádkou a jejím otcem prodloužili pobyt u moře. Pak už se vůbec neozývala a přestaly od ní chodit i dopisy. V tu chvíli začala mít její matka zlé tušení a 1. srpna 1948 kontaktovala policii. Když ale policisté vtrhli do ubytovny, dvojice stihla včas uprchnout a nechala po sobě v pokoji kufry plné oblečení a několik neodeslaných pohlednic, které Sally napsala své matce a kamarádkám.

 Sally Hornerová

Žili jak otec s dcerou

Policie záhy zjistila, že oním mužem, který Sally unesl a v Atlantic City se vydával pod falešným jménem Frank Warner za jejího otce, byl ve skutečnosti Frank La Salle. Nebyl žádným agentem FBI, nýbrž obyčejným mechanikem a jen šest měsíců před unesením Sally byl podmínečně propuštěn z vězení, kde si odpykával trest za znásilnění několika nezletilých dívek. Trvalo však rok a půl, než ho policie dopadla.

Mezitím se dvojice stěhovala z místa na místo a nikde nevzbudila žádné podezření. Lidé z okolí je považovali za otce a dceru. Sally chodila řádně do školy, občas zašla do kina i na nákupy, starala se o psa a dokonce se nechala párkrát pozvat k sousedům na večeři. Nikomu neprozradila, jak se věci ve skutečnosti mají.

„Sally dostala vše, co si umanula. Vždycky jsem tvrdila, že nevím, kdo je víc rozmazlený, jestli Sally, nebo pes,“ prohlásila například Nelrose Pfeil, jejich sousedka z doby, kdy obývali jeden z karavanů v parku v Dallasu. Také Maude Smilie, která bydlela v sousedním přívěsu, neskrývala své překvapení, když se později dozvěděla, že Sally byla obětí sexuálního vydírání a zneužívání. „Strávila den v mém salónu krásy, dělala jsem jí trvalou a ona se mi o ničem ani slůvkem nezmínila. Přitom věděla, že mi může důvěřovat,“ podivovala se.

 Frank La Salle

Stesk po domově

Pak se ale do parku nastěhovala jistá Ruth Janishová se svým mužem a ta jako první pojala podezření. Nějak se jí nezdálo, že je La Salle dívčiným otcem, choval se k ní totiž přespříliš majetnicky. „Nikdy ji nespustil z očí, tedy pokud zrovna nebyla ve škole,“ vzpomínala žena později. Když se ale dívky vyptávala na její vztah s otcem, Sally před ní pravdu tajila. Ruth Janishová se potom přestěhovala s manželem do Kalifornie, ale na dívku dál myslela. Nakonec napsala dopis Franku La Sallemu a přesvědčovala jej, aby se za nimi přestěhovali do San Jose, že budou opět sousedé a že jim bude rezervovat místo pro karavan. La Salle se nechal nabídkou zlákat a brzy události nabraly rychlý spád.

Ještě před odjezdem se totiž Sally ve škole svěřila jedné své spolužačce o svém utrpení, které po boku La Salleho zažívá. Ta jí hned řekla, že to, co dělá, je špatné a že s tím musí hned přestat. Sally poté začala sexuální návrhy svého věznitele odmítat, a když ji pak Ruth Janishová v době, kdy si Frank La Salle ve městě hledal novou práci, pozvala k sobě do přívěsu, dívka se jí konečně otevřela a propukla hlasitě v pláč. „Chci zpátky domů. Chci mluvit s mámou a starší sestrou,“ vzlykala. Sousedka jí hned pomohla spojit se telefonicky s rodinou. Matce se ten den nedovolala, protože její telefonická linka byla odpojená, ale podařilo se jí zkontaktovat se s manželem své starší sestry. „Pošlete za mnou FBI, prosím,“ křičela naléhavě do telefonu a třásla se strachy, co se stane, až se La Salle vrátí.

 O případu informoval dobový tisk. Nabokov si novinové ústřižky uschoval.

Tragická dohra

Frank La Salle se zpočátku policii ke všemu přiznal a dokonce se vzdal práva na obhajobu. Později se však odvolal a tvrdil, že byl skutečným otcem Sally a dívku chtěl zachránit před její matkou, která se o ni nestarala a jen střídala chlapy. Nebyla to ovšem pravda, neboť otec Sally zemřel šest let před jejím únosem. Soud tak La Sallemu přišil na vrub ještě křivou výpověď a poslal jej na 35 let do vězení. „Matky po celé této zemi si s úlevou oddechnou, že je muž tohoto druhu bezpečně ve vězení,“ zdůvodnil výši trestu soudce.

Bohužel Sally si svobody dlouho neužila. Dívka, která přišla předčasně o dětství i nevinnost a nosila si v hloubi duše hluboký smutek, zahynula v 15 letech tragicky při autonehodě. Místo aby se z víkendového výletu vrátila autobusem se svou kamarádkou, nechala se přemluvit 18letým mladíkem, že jí domů odveze svým autem. Cestou však narazili do zadní části nákladního vozu. Sally utrpěla vážná zranění a na místě zemřela.

Frank La Salle tehdy z vězení poslal rodině smuteční kytici pro Sally, ale oni ji odmítli přijmout. Na svobodu už se nikdy nedostal. Zemřel v roce 1966 na arteriosklerózu v necelých 70 letech. Zbývalo mu ještě 16 let trestu.

14letá Sue Lyon jako Lolita v Kubrickově adaptaci z roku 1962

Paralely mezi románem a skutečným příběhem

Byl to literární kritik Alexander Dolinin, kdo v roce 2005 jako první zveřejnil teorii, že Sally Hornerová je reálným prototypem Nabokovovy Lolity, a to i přes to, že základní idea příběhu o vztahu staršího muže a nezletilé dívky se ve spisovatelově hlavě zrodila už v roce 1939. Když ale po emigraci do Spojených států začal psát tento příběh v angličtině a dal mu širší, románovou podobu, je zřejmé, že se v mnohém nechal inspirovat případem Sally Hornerové. Jak Sally, tak románová Dolores Haze měly mnoho společného: obě byly brunety a jejich matky byly vdovy, v zajetí svého únosce strávily téměř dva roky a před společností se tvářily, že muž je jejich otcem. Poddávaly se mu ze strachu, že skončí v nápravném zařízení.

Nabokov případ explicitně zmiňuje ve 2. části knihy, ve 33. kapitole, když si vypravěč knihy Humbert Humbert pokládá otázku: „Kdybych snad Dolly udělal to, co padesátiletý mechanik Frank Lasalle jedenáctileté Sally Horner v roce 1948?"

 Dominique Swainová a Jeremy Irons v druhé adaptaci Nabokova románu, kterou v roce 1997 natočil režisér Adrian Lyne

Kdo je tu vinen?

Na Nabokovova románového hrdinu se názory různí. Jedni pro něj nacházejí pochopení, o které sám hrdina v roli vypravěče čtenáře opakovaně žádá; svého počínání sice lituje, ale ospravedlňuje je tím, že dívku opravdu miloval. Spisovatel Robertson Davies jej dokonce plně omilostnil, když roku 1959 napsal, že Lolita nepojednává o zkažení nevinného dítěte lstivým kriminálníkem, nýbrž o zneužívání slabého muže zkaženým dítětem. „Nejde o vůbec příjemné téma, ale přesto o téma, k němuž by měly co říct zástupy sociálních pracovnic či psychiatrů,“ prohlásil.

Jeden z Lolitiných prvních zastánců, Lionel Trilling, upozorňoval roku 1958 na problematičnost jakékoliv interpretace této knihy z etického a morálního hlediska. Humberta považoval za vypravěče natolik výřečného, že dovedl oklamat i sebe sama. Podle Trillingových slov „jsme ještě víc šokovaní, když si uvědomíme, že jsme postupem času začali zneužívání, jež román popisuje, přehlížet…že jsme byli dokonce svedeni k účasti na tomto trestném činu, protože jsme naší představivosti dovolili zobrazit něco, o čem víme, že je to naprosto nepřípustné."

Skandální téma se o půlstoletí dočkalo v Rakousku své další, ještě děsivější verze. Dívka se tentokrát jmenovala Nataša Kampush, bylo jí deset let, když byla unesena, jejím věznitelem byl o 35 let starší elektrotechnik Wolfgang Přiklopil a příběh napsal sám život.  

user-avatar

Blondie

5. 08. 2015 | 15:45

> ExtraStory   |   Inzerce