Eneolitické sídliště Velký kámen

Eneolitické sídliště Velký kámen | zdroj: mapy.cz


Pravěké lesy sehrály důležitou úlohu v adaptaci na klimatické změny

TÉMATA: pravěk | eneolit | klimatické změny | vracov | lesy

user-avatar

Václav Pokorný

5. 09. 2018 | 10:30

Na základě studia paleoekologických záznamů z vracovského jezera na jihovýchodní Moravě a archeologických dat z jeho širokého okolí vědci zjistili, že tehdejší lidské společnosti před 4000 až 3000 lety před naším letopočtem proměnily svým inovativním hospodařením druhovou skladbu lesa. Tato změna v hospodaření jim nejspíše pomohla přežít.

Výzkum prováděný odborníky z Botanického ústavu AV ČR, Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a Univerzity Konštantína Filozofa v Nitře se zabýval mizením zemědělských společností z archeologického záznamu v období 4000 –  3000 před naším letopočtem. V archeologii neolitu Evropy totiž došlo k velmi zajímavé situaci. Po několika staletích zemědělství lidé na několik set let najednou částečně mizí z archeologických pramenů a my po nich máme jen velmi málo nálezů.

„Příčina je někdy viděna v nestabilitě či úpadku tehdejší společnosti. Paradoxně se to však děje v době, kdy se ve střední Evropě začínají používat vynálezy jako vůz či rádlo, prosazuje se zde místní výroba mědi a společnost investuje velké množství energie do monumentálních staveb jako hradiska a mohyly. Otázkou také je, jakou roli sehrála tehdejší klimatická změna,“ uvedl Mgr. Jan Kolář, vedoucí výzkumného týmu Botanického ústavu AV ČR. Vracovské jezero na jihovýchodě Moravy

Na základě paleoekologických studií sedimentů z vracovského jezera, které se nachází na jihovýchodní Moravě, nyní vědci podpořili myšlenku, že lidé sice nejsou zjistitelní archeologicky, avšak z krajiny v tomto období úplně nezmizeli. Na klimatickou změnu se suchými léty, která jim nejspíše přinesla horší podmínky k zemědělství, se adaptovali různými způsoby.

Část z nich začala více a jinak využívat lesy, což se projevilo mnohem větším zastoupením lísky a břízy. Prakticky to mohlo znamenat přechod od intenzivního k extenzivnímu zemědělství, které zahrnovalo i spalování větví přímo na záhonech či polích. To mohlo zajišťovat dobrou úrodu. Podobný vliv na vegetaci mohlo mít i periodické vypalování lesa za účelem získávání lesních pastvin pro domácí i divoká zvířata.

„Nutno však dodat, že část lidí mohla přejít i na lovecko-sběračský způsob života, část se mohla odstěhovat jinam a část mohla samozřejmě i zahynout,“ dodal Jan Kolář.

Situace z jihovýchodní Moravy z období 4000 – 3000 př. n. l. není nijak ojedinělá, neboť podobné scénáře zaznamenávají archeologové a paleoekologové od Irska až po Balkánský poloostrov. Samozřejmě se tento scénář neodehrál všude ve stejnou dobu, ale ukazuje, že v průběhu tohoto tisíciletí evropský kontinent zasáhla klimatická změna, která pro některé lidské komunity znamenala zásadní změny ve stylu života, případně i jejich zánik. Těm, které se ve střední Evropě dokázaly přizpůsobit, však nejspíše pomohly pravěké lesy.

user-avatar

Václav Pokorný

5. 09. 2018 | 10:30

> ExtraStory   |   Inzerce