Pivní slavnosti patřily k nejoblíbenějším.

Pivní slavnosti patřily k nejoblíbenějším. | zdroj: cafeschlosswache.de


Pražané to v 19. století dovedli pěkně roztočit. Užívali si divokých poutí a zábav

TÉMATA: novinky.cz

user-avatar

Václav Pokorný

10. 04. 2018 | 13:00

Pražané v 19. století neměli o zábavu nouzi. Veselili se a dováděli na Matějské a Svatojosefské pouti, krejčovské slavnosti Slamník v Bubenči nebo ševcovské Fidlovačce v Nuslích. Navštěvovali cirkusy, zvěřince, kabinety kuriozit a pojízdná muzea. Obzvlášť oblíbené byly sladovnické svátky v pivovarech, zvané Bakchus podle řeckého boha vína a nespoutaného veselí. V té době nebylo v Praze jediného pivovaru, kde by se Bakchus neslavil. Na Poříčí, v Dlouhé třídě, u Lajblů v Žitnobranské, na Karlově náměstí a také v pivovaru U Turmů na Uhelném trhu. Bakchus u Turmů byl jedním z nejznámějších. Nejvíce se zapsaly do historie oslavy pořádané 10. dubna roku 1876, které měly zvláštní průběh a ještě divočejší dohru.

V den svátku 10. dubna 1876 natahují pivovarští dělníci do průjezdu u Turmů obrovský sud naplněný pivem. Na jeho vršek si sedá muž, který byl vybrán podle jednoduché schopnosti. Musí vypít v co nejkratším čase co největší množství piva. Bakchus si obléká červený plášť, na hlavu si natahuje papírovou korunu oblepenou zlatým papírem a v pravici drží žezlo. Jeho hlavním úkolem je setrvat na sudu celý den a připíjet si s diváky postávajícími okolo. Ti mu nabízejí nejen pivo, ale i kořalku, což je nebezpečná kombinace. Také zpívá, řeční a baví diváky.

Bakchus má i svého koně, jehož hraje muž převlečený za žida, a ten vybírá do pytle všechno, co mu přihlížející diváci místo vstupného dají. Platí jitrnicemi, houskami, buchtami nebo masem. Provází ho masky báby a smrti. Opojeným posluchačům hraje muzika zvaná šlágverk v podivuhodném instrumentálním složení – buben, činely a trumpety. Uhelný trh v Praze, kde stával pivovar U Turmů

Návštěvníci se střídají, ale někteří to táhnou od rána až do večera. A to byl neblahý případ bednáře Antonína Hlavatého a knihtiskaře Josefa Vochočka a jejich přítelkyň. Oba řemeslníci tančí před sudem už od rána a v poledne se Hlavatému daří srazit sud i s Bakchusem. Ten padá a utrpí přitom nejen zlomeniny, ale i pěknou ostudu. Při pádu se mu přehrnuje přes hlavu tlustý dlouhý plášť a vyjde tak najevo, že na sobě nic jiného už nemá!

V nastalém zmatku se lidé začínají rvát a válejí se nedůstojně v průjezdu. Židovi kdosi sebere pytel a Hlavatý, který se předtím dorazil čajem s rumem, přichází o hodinky s řetízkem a kostkovanou čepici. Tím to ale nekončí. Jeho slečně kdosi roztrhne vzadu sukni  a do kabelky jí nalije kořalku. Rvačka v hospodě podle Josefa Lady.

Dohry jsou smutné. Bakchuse vezou do nemocnice, Hlavatého v košatině k Apolináři. Slečna je na tom také dost špatně. Na komisařství zvrací do vlastní kabelky a naříká, že ji někdo otrávil. Výsledkem byly peněžité pokuty a týdenní vězení.

Podobné konce míval Bakchus často. Na jeho představení v průjezdech chodila i školní mládež, která zaplatila krejcar a byla pak svědkem nevídané podívané. Aby neutrpěla mravní úhonu, byl Bakchus počátkem 80. let 19. století úředně zakázán. Pražané tak přišli o jednu ze svých oblíbených  a jedinečných kratochvílí.




témata

user-avatar

Václav Pokorný

10. 04. 2018 | 13:00

> ExtraStory   |   Inzerce